Největší pozornost poutá dvojice Paris Saint-Germain – Bayern Mnichov. PSG jde do semifinále jako obhájce trofeje a do poslední čtyřky prošlo přes Monako, Chelsea a Liverpool, přičemž Liverpool vyřadilo s celkovým skóre 4:0. Bayern je zase v soutěži znovu tím starým velkým Bayernem: po ligové fázi skončil druhý, v osmifinále rozebral Atalantu v součtu 10:2 a ve čtvrtfinále přešel přes Real Madrid po dvou výhrách.
Druhý souboj, Atlético Madrid – Arsenal, bude spíš o stylovém kontrastu. Arsenal je jediným neporaženým týmem letošního ročníku, v Lize mistrů má po dvanácti zápasech bilanci deseti výher a dvou remíz a ve čtvrtfinále přešel přes Sporting. Atlético naopak prošlo náročnější cestou přes Bruggy, Tottenham a Barcelonu, ale má jednu obrovskou zbraň: Juliána Álvareze, který jde do semifinále s patnácti góly z posledních devatenácti startů v soutěži. Pro Arsenal je zajímavý i detail z ligové fáze: tehdy Atlético rozstřílel 4:0.
Evropská liga letos vytáhla trochu méně očekávanou, ale o to zajímavější dvojici Braga – Freiburg. Braga je v semifinále po postupu přes Ferencváros a Betis, Freiburg zase po přesvědčivých duelech s Genkem a Celtou, kterou ve čtvrtfinále přejel v součtu 6:1. Pro Freiburg je navíc letošní jaro historické: jde o jeho vůbec první semifinále Evropské ligy. Z hlediska hry to může být velmi zajímavý střet — Braga stojí na agresivním 4-3-3 a vysoké aktivitě kolem vápna, Freiburg naopak na organizaci, pevnosti a jedné z nejlepších defenziv soutěže.
Ještě větší pozornost ale nejspíš strhne anglický souboj Nottingham Forest – Aston Villa. Villa pod Unaiem Emerym vypadá jako nejpřipravenější tým celé soutěže: přes Lille prošla 3:0, Bolognu vyřadila 7:1 a Emery útočí na svůj pátý trenérský triumf v Evropské lize. Forest je oproti tomu spíš pohádkový evropský příběh: v anglické lize bojuje o záchranu, v průběhu sezony vystřídal už čtvrtého trenéra, ale v Evropě vyřadil Fenerbahçe, Midtjylland i Porto a do semifinále došel navzdory tomu, že v ligové fázi skončil až třináctý.
Konferenční liga nemá tak zvučná jména, ale to neznamená, že nepíše zajímavé příběhy. Šachtar Doněck – Crystal Palace je duel dvou klubů, které v téhle soutěži působí trochu jako zjevení. Šachtar ve své první sezoně v Konferenční lize vyřadil Lech Poznaň a AZ Alkmaar a do semifinále přišel s jasnou ambicí ozdobit klubové 90. výročí trofejí. Palace je zase teprve ve své druhé evropské sezoně v historii. Fiorentinu ve čtvrtfinále vyřadil v součtu 4:2 a pod Oliverem Glasnerem těží z velmi nepříjemného systému 3-4-2-1.
Druhý pár, Rayo Vallecano – Štrasburk, je skoro učebnicový příklad toho, proč má Konferenční ligu smysl sledovat. Rayo je v semifinále ve své druhé evropské kampani a doma ve Vallecas vyhrálo pět z šesti zápasů. Štrasburk zase ovládl ligovou fázi a ve čtvrtfinále předvedl jeden z nejlepších comebacků jara, když po porážce 0:2 v Mohuči doma otočil na 4:0. Jestli někde hledat semifinále bez kalkulu a s hodně živou atmosférou, bude to nejspíš právě tady.
Světový šampionát ve fotbale startuje už 12. června a na českou reprezentaci čeká exotická skupina s domácím Mexikem, Jižní Koreou a JAR. Na čem je potřeba nejvíc zapracovat, abychom měli šanci na úspěch?
West Ham mu neprodloužil smlouvu a Vladimír Coufal (33 let) odcházel z Premier League trochu zadními dveřmi. O rok později má za sebou životní sezonu v Hoffenheimu, místo v sezonní jedenáctce Bundesligy a před sebou vyhlídku na Evropskou ligu. Zatímco jeho bývalý klub spadl do Championship.
Adam Hložek téměř celý rok promarodil a před posledním nominačním řezem byl jedním z hráčů, které potřeboval trenér Miroslav Koubek vidět v zápase. Proti Kosovu mu na odpověď stačil poločas: připravil první gól, druhý sám dal a po výhře 2:1 mohl balit kufry na mistrovství světa.
Česko má na fotbalovém mistrovství světa víc než dvoutřetinovou pravděpodobnost postupu ze skupiny, vyšší než Švédsko či Skotsko, spočítala americká banka. Vyřadit jej má Belgie.
