Orbánova fotbalová říše se otřásá. Spadne systém, který držel promaďarské kluby i za hranicemi?

V neděli večer seděla většina Maďarů přilepená k obrazovkám svých mobilů či televizí a sledovala, jak se mapa jejich země pomalu mění z oranžové na modrou. Část z nich pak vyrazila oslavit drtivé vítězství strany Tisza Pétera Magyara, který po šestnácti letech vystřídá v premiérském křesle Viktora Orbána. Zatímco na ulicích panovala euforie, v útrobách nejednoho fotbalového stadionu to pořádně hrklo. Volební výsledek přinese totiž Maďarsku razantní změny, a jednou z nich bude pravděpodobně i konec systému, ve kterém je fotbal, jakkoli to zní jako klišé, mnohem víc než jen sport.

Viktor Orbán a jemu blízcí lidé využili fotbal jako infrastrukturu pro šíření svého vlivu, který sahal daleko za hranice Maďarska. Skrze daňové úlevy, nadace a státní fondy proudily peníze do klubů nejen doma, ale i na Slovensku, v Rumunsku, v Srbsku a v Chorvatsku. V propracovaném modelu, který dostal podle premiérova bydliště název Felcsútská doktrína, se státní rozpočet, loajalita vlivných podnikatelů a maďarská diaspora propojily v komplexní systém upevňování moci. Síť, kterou dlouho držela pohromadě politická kontinuita a neomezený přístup k veřejným zdrojům, se teď ale ocitá pod tlakem nové reality.

Abychom pochopili, co přesně se v maďarském fotbale (a v okolních zemích, kde Maďarsko skrze fotbal prosazuje své zájmy) může v následujících letech stát, je potřeba se nejdřív vrátit na začátek – do momentu, kdy se z malé vesnice jménem Felcsút stal symbol celého systému.

Laboratoř jménem Felcsút

Felcsút má necelé dva tisíce obyvatel. Leží čtyřicet kilometrů od Budapešti a ještě před patnácti lety šlo o obec, která nijak nevybočovala z řady podobných po celém Maďarsku. Dnes tu stojí stadion s kapacitou téměř čtyři tisíce míst, po architektonické stránce mnohými označovaný za jeden z nejzajímavějších v Evropě. Moderní tréninkové centrum a akademie nesou jméno největší maďarské fotbalové legendy. Puskás Akadémia se stala výkladní skříní systému, v němž se sport proměnil ve státní projekt.

V první dekádě od návratu Viktora Orbána k moci v roce 2010 investovalo Maďarsko do sportu – s jasným důrazem na fotbal – přibližně 1 bilion forintů (skoro 3 miliardy eur, tedy asi 75 miliard korun). Klíčovým nástrojem se stal program TAO, který umožnil firmám odvádět část korporátní daně přímo sportovním klubům. Na papíře šlo o podporu mládeže. V praxi však vznikl paralelní finanční tok, z něhož nejvíce těžily kluby a projekty spojené s lidmi blízkými vládní moci. Největším beneficientem tohoto systému se stala právě Puskás Akadémia, do níž za deset let nateklo přes 36 miliard forintů (asi 500 milionů korun) – částka, která mnohonásobně převyšovala podporu pro největší a nejpopulárnější kluby v zemi.

Felcsút má ale ještě jeden rozměr. Je to obec, kde Viktor Orbán vyrůstal a kde dodnes vlastní soukromé sídlo – jen pár desítek metrů od stadionu. Akademii sám založil (respektive nadaci, která ji vlastní) a dlouhodobě ji řídí jeho blízký přítel z dětství, bývalý starosta obce a dnes jeden z nejbohatších Maďarů Lőrinc Mészáros. Do projektů ve Felcsútu proudí prostředky ze státního rozpočtu i evropských fondů, přičemž významnou část realizují firmy spojené právě s Mészárosem. Obec se tak stala jakousi laboratoří – koncentrovaným obrazem systému, v němž se politická moc, veřejné finance, soukromý byznys – a fotbal – prolínají.

Tento model ilustrují i menší projekty v okolí. V polích za stadionem například vede úzkokolejná železnice vybudovaná v roce 2016 z velké části z evropských fondů. Spojuje Felcsút se sousední obcí a měla podle původních plánů přepravovat dva a půl tisíce cestujících denně. Realita je však výrazně odlišná – mimo turistickou sezonu zůstávají soupravy často téměř prázdné, projekt dlouhodobě generuje ztrátu, a proto si vysloužil i vyšetřování ze strany OLAF. Také samotný stadion Puskás Akadémia bývá při ligových zápasech zaplněn jen zčásti. Návštěvnost se pohybuje kolem 1700 diváků, a to i přesto, že klub patří ke špičce maďarské ligy.

V Maďarsku už dlouhou dobu koluje bonmot: kdo chodil s Viktorem Orbánem do školy, je dnes vlivný politik. Kdo s ním byl kamarád, je milionář. A kdo s ním seděl v lavici, je nejbohatší Maďar. Je to narážka směřující hlavně na zmiňovaného Lőrince Mészárose – původně majitele nevelké instalatérské firmy z Felcsútu, který během Orbánovy vlády vyrostl na státních zakázkách, z velké části financovaných evropskými fondy, v jednoho z nejbohatších mužů v zemi. S jeho jménem se v tomto článku potkáme ještě několikrát.