Diego Maradona do Barcelony dorazil v roce 1982 po účinkování na mistrovství světa konaném ve Španělsku. S klubem pak vyhrál tři trofeje, ale konec jeho působení rozhodně nebyl takový, jaký by si představoval. Jeho poslední vystoupení v rudomodrém dresu bylo finále španělského královského poháru na madridském stadionu Santiaga Bernabéua v roce 1984, kde se blýskl v líté bitvě proti hráčům Bilbaa. Na dalších řádcích se tomuto zápasu pokusíme dodat kontext.
Psal se začátek 80. let 20. století a Barcelona měla pocit, že se jí Real Madrid, odvěký rival v souboji o to, který z klubů bude ve Španělsku nejvýznamnější, stále vzdaluje. Za posledních dvacet let – tedy od roku 1960 – vyhrál katalánský klub jen čtyři trofeje: ligový titul v sezoně 1973/74 a třikrát Copa del Rey (v letech 1963, 1968 a 1971). Naproti tomu Bílý balet si trofejí připsal hned dvacet, a z toho ještě ke všemu dvakrát titul vítěze Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů), což byla pocta, jež Kataláncům – kteří mimochodem tento dluh splatili až v roce 1992 – celé ty roky citelně chyběla.
Už v pátek FIFA vylosuje skupiny mistrovství světa 2026. Česko tak před březnovou baráží získá dodatečnou motivaci. Bude vědět, na koho v Americe narazí, když se na MS 2026 dostane. Vyzkoušejte si u nás vlastní los a zjistěte, se kterými všemi týmy se Česko v létě může potkat.
I v zápasech favoritů se dají najít zajímavé kombinace, které původně nízký kurz na tutovku solidně navýší. Víkendové zápasy Sparty a Slavie jsou toho příkladem. V pokračování Sázkařského koutku proto zůstáváme v Praze.
Po povedeném týdnu českých klubů v Evropě držíme s odstupem desátou příčku v žebříčku národních koeficientů. Turecko s Řeckem českému tempu teď nestačily, radost nám naopak neudělalo Polsko.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
