Koleno do hlavy za idiota. Maradonova rozlučka s Barcelonou byla brutální

Diego Maradona do Barcelony dorazil v roce 1982 po účinkování na mistrovství světa konaném ve Španělsku. S klubem pak vyhrál tři trofeje, ale konec jeho působení rozhodně nebyl takový, jaký by si představoval. Jeho poslední vystoupení v rudomodrém dresu bylo finále španělského královského poháru na madridském stadionu Santiaga Bernabéua v roce 1984, kde se blýskl v líté bitvě proti hráčům Bilbaa. Na dalších řádcích se tomuto zápasu pokusíme dodat kontext.

Psal se začátek 80. let 20. století a Barcelona měla pocit, že se jí Real Madrid, odvěký rival v souboji o to, který z klubů bude ve Španělsku nejvýznamnější, stále vzdaluje. Za posledních dvacet let – tedy od roku 1960 – vyhrál katalánský klub jen čtyři trofeje: ligový titul v sezoně 1973/74 a třikrát Copa del Rey (v letech 1963, 1968 a 1971). Naproti tomu Bílý balet si trofejí připsal hned dvacet, a z toho ještě ke všemu dvakrát titul vítěze Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů), což byla pocta, jež Kataláncům – kteří mimochodem tento dluh splatili až v roce 1992 – celé ty roky citelně chyběla.

V té době se ve světovém fotbale začalo skloňovat jméno Diega Armanda Maradony. Tehdejší prezident FC Barcelony Josep Lluís Núñez se koncem května roku 1982 spolu se svým doprovodem vydal do Buenos Aires, aby hráče, jehož talent sliboval, že se z něj brzy stane světová fotbalová superhvězda, pro klub získal. Poté, co bylo rozděleno osm milionů dolarů (šest pro Argentinos Juniors, klubu, který Maradonu objevil, a dva pro Boca Juniors, za něž v tu dobu nastupoval), se Maradona Kataláncům za tehdy rekordní sumu upsal. Argentinský zázrak a zrekonstruovaný Nou Camp, který se jen pár měsíců před mistrovstvím světa stal největším stadionem v Evropě s kapacitou pro 120 000 diváků, symbolizoval začátek nové éry plné naděje.