Zlomil jsem nad ním hůl. Ať už zde na stránkách Football Clubu, v podcastu Kontrapresink či při diskusích s kamarády, všude jsem už pár týdnů vyjadřoval jasný názor – Graham Potter musí pryč. Na práci v Chelsea nestačí, klub pod ním padá stále hlouběji a nejsou vidět žádné známky zlepšení. Podobný názor pak sdíleli i mnozí novináři či fanoušci na sociálních sítích.
Bývalý kouč Brightonu ale dostal času víc, než zřejmě jakýkoliv z jeho předchůdců. A konečně to začalo vypadat lépe. Výhra nad Leedsem byla sice docela šťastná, podstatné ovšem byly tři získané body. Pak Blues na Stamford Bridge zaslouženě postoupili přes Dortmund do čtvrtfinále Ligy mistrů a Potter zažil s přehledem nejlepší okamžik svého dosavadního působení v klubu.
Když pak Chelsea vyhrála 3:1 na Leicesteru, vousatý kouč povedený týden zakončil třetí výhrou a televizní experti to začali říkat nahlas: „Tohle může být bod zlomu. Odteď už uvidíme Chelsea takovou, jakou vzhledem ke klubovému věhlasu i rozpočtu čekáme.“
Jenže pak přišel sobotní duel s Evertonem.
Což o to, Enzo a spol. nehráli špatně. Byli dominantní, vytvořili si i šance, byť do úrovně efektivity, jakou by si příznivci Blues představovali, stále ještě hodně chybí. Ve srovnání s prvními Potterovými zápasy je ale zlepšení patrné. S trochou nadsázky se o utkáních Chelsea ještě z února dalo s klidem říct, že tam není vůbec nic. Tady už aspoň něco je.
Nebyl by to ale Graham Potter, aby radost z progresu fanouškům trochu neutlumil. Ztracené dva body v remízovém zápase s Toffees jdou totiž jednoznačně za ním. Absolutně se mu totiž nepovedla střídání. V momentě, kdy domácí vedli 1:0 a mohli Everton definitivně zmáčknout, se kouč rozhodl zařadit zpátečku.
Christiana Pulišiće na hřišti nahradil Conor Gallagher, Chelsea změnila rozestavení a začala bránit. Už fakt, že vaším prvním hráčem z lavičky je zrovna blonďatý středopolař, který v aktuální sezoně rozhodně nezáří, je zarážející. Počkejte si na další střídání: Ruben Loftus – Cheek, Carney Chukwumueka, Trevoh Chalobah.
Ne, to nejsou střídající hráči West Hamu, i když to tak vypadá. Mychail Mudryk nebo Noni Madueke z nějakého důvodu nedostali ani minutu. Útočníci Aubameyang či Datro Fofana nebo Hakim Zijach na lavičce pro jistotu nebyli vůbec.
Kouč Chelsea se rozhodl zápas dohrát pasivně, na jistotu. Ať už obskurní volbou nově příchozích, nebo celkovým přístupem, který po obou vstřelených gólech zvolil. A dvakrát se mu to vymstilo. Plyne z toho jednoduché poučení – nezkoušej taktiku „park the bus“, když to neumíš. Není to totiž tak jednoduché, jak se může zdát.
Takže ačkoliv si Potter po postupu v Lize mistrů pár příznivců získal a rozhodně si minimálně koupil trochu času a trpělivosti navíc, duel s Evertonem znovu zasel semínka pochybností. Takticky a stran schopnosti reagovat na vývoj zápasu jde totiž tahle ztráta jednoznačně za ním.
Graham Potter v sobotu znovu ukázal, že možná pro Blues tím pravým v tuto chvíli není. Případné odvolání by ale dnes bylo chybou. Dortmundský týden ukázal náznaky, na kterých se dá stavět, takže si anglický kouč nyní ještě trochu času zaslouží. To ovšem zdaleka neplatí u severolondýnských sousedů.
V případě Tottenhamu je totiž každý další den, kdy je ještě trenérem Spurs Antonio Conte, dnem promarněným. Sobotní duel se Southamptonem to znovu ukázal v plné nahotě.
Nejde přitom tolik o ztracené dvougólové vedení, byť to samozřejmě zamrzí. Stále se ale kohouti mohli těšit aspoň z toho, že navzdory svým dlouhodobým problémům v útoku znovu nastříleli hned tři branky. A celkově to co do ofenzivy byl jeden z těch lepších výkonů aktuální sezony.
Antonio Conte se ale rozhodl vyhlásit klubu definitivně válku.
Pokud vám jeho předchozí tiskové konference přišly ostré či útočné, proti té poslední to byl slabý čajík. V sobotu odpoledne italský kouč svou averzi vůči Tottenhamu povýšil na úplně nový level.
Hráče označil za sobecké lidi, kteří do fotbalu nedávají srdce. Poplival klub, že je zvyklý hrát o nic, a je jasné, proč dvacet let nic nevyhrál. A v neposlední řadě vyzdvihl sám sebe – že ON na něco takového zvyklý není.
Se zdaleka nejlepší reakcí na Conteho výstup přišel můj kolega a velmi erudovaný fanoušek Spurs Daniel Pišťák: „Jsem zvyklý na to, že náš klub urážejí a ponižují fandové soupeře, ale od vlastního trenéra mi to přijde poněkud nestandardní.“
Bývalý kouč Juventusu či Chelsea o víkendu zkrátka překročil všechny hranice. Je nad slunce jasné, že smlouvu s klubem neprodlouží a po sezoně z Tottenhamu odejde. Neexistuje ale jediný důvod, proč by měl ředitel Daniel Levy čekat až do vypršení kontraktu. Pokud má zdravý rozum a zbytky sebeúcty, do konce tohoto týdne se na sociálních sítích Spurs musí objevit oznámení o trenérově vyhazovu.
Atmosféra v klubu je toxická, Conte kolem sebe jen šíří negativní atmosféru. Na hřišti si neví rady, Tottenhamem vlastně trochu opovrhuje. A mezi všemi urážkami a ofenzivními výpady jen zakrývá fakt, že sám neví, co s tím. On sám v koutku duše nevěří tomu, že by s týmem vysněnou top čtyřku uhrál. Ačkoliv dostal největší finanční i celkovou podporu ze všech trenérů Spurs za poslední dekády, očekávaný úspěch muž s nálepkou supertrenéra nedoručil.
Až se kohouti po reprezentační přestávce vrátí na hřiště, měl by být v zápise o utkání jako kouč uveden Ryan Mason. Ze dvou důvodů – za prvé to pod bývalým záložníkem Spurs v pozici „interima“ o moc horší být nemůže. A za druhé, Levy by tím ukázal, že svůj klub, který pro statisíce fanoušků znamená celý život, nenechá ponižovat svým vlastním zaměstnancem.
Text je součástí série komentářových textů ze světa Premier League a anglického fotbalu, která pod názvem Albion vychází na webu Football Clubu každé úterý.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.
Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.
Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.
