Zlomil jsem nad ním hůl. Ať už zde na stránkách Football Clubu, v podcastu Kontrapresink či při diskusích s kamarády, všude jsem už pár týdnů vyjadřoval jasný názor – Graham Potter musí pryč. Na práci v Chelsea nestačí, klub pod ním padá stále hlouběji a nejsou vidět žádné známky zlepšení. Podobný názor pak sdíleli i mnozí novináři či fanoušci na sociálních sítích.
Bývalý kouč Brightonu ale dostal času víc, než zřejmě jakýkoliv z jeho předchůdců. A konečně to začalo vypadat lépe. Výhra nad Leedsem byla sice docela šťastná, podstatné ovšem byly tři získané body. Pak Blues na Stamford Bridge zaslouženě postoupili přes Dortmund do čtvrtfinále Ligy mistrů a Potter zažil s přehledem nejlepší okamžik svého dosavadního působení v klubu.
Když pak Chelsea vyhrála 3:1 na Leicesteru, vousatý kouč povedený týden zakončil třetí výhrou a televizní experti to začali říkat nahlas: „Tohle může být bod zlomu. Odteď už uvidíme Chelsea takovou, jakou vzhledem ke klubovému věhlasu i rozpočtu čekáme.“
Jenže pak přišel sobotní duel s Evertonem.
Anglie má po čtvrtstoletí dalšího vítěze Zlatého míče. Harry Kane převzal nejprestižnější individuální fotbalové ocenění po sezoně, v níž nastřílel 73 gólů. Třiatřicetiletý útočník přitom dokázal něco, co se v posledních dvaceti letech povedlo jen Messimu s Ronaldem. Zlatý míč získal, aniž by vyhrál mistrovství světa nebo Ligu mistrů.
Takové záběry z fotbalové kabiny se na veřejnost dostanou jen málokdy. Teplice ukázaly, jak jejich sportovní ředitel Štěpán Vachoušek po nepovedeném poločase pořádně seřval hráče.
Projděte si kompletní fotbalový TV program na úterý a další dny tohoto pracovního týdne.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
