Zlomil jsem nad ním hůl. Ať už zde na stránkách Football Clubu, v podcastu Kontrapresink či při diskusích s kamarády, všude jsem už pár týdnů vyjadřoval jasný názor – Graham Potter musí pryč. Na práci v Chelsea nestačí, klub pod ním padá stále hlouběji a nejsou vidět žádné známky zlepšení. Podobný názor pak sdíleli i mnozí novináři či fanoušci na sociálních sítích.
Bývalý kouč Brightonu ale dostal času víc, než zřejmě jakýkoliv z jeho předchůdců. A konečně to začalo vypadat lépe. Výhra nad Leedsem byla sice docela šťastná, podstatné ovšem byly tři získané body. Pak Blues na Stamford Bridge zaslouženě postoupili přes Dortmund do čtvrtfinále Ligy mistrů a Potter zažil s přehledem nejlepší okamžik svého dosavadního působení v klubu.
Když pak Chelsea vyhrála 3:1 na Leicesteru, vousatý kouč povedený týden zakončil třetí výhrou a televizní experti to začali říkat nahlas: „Tohle může být bod zlomu. Odteď už uvidíme Chelsea takovou, jakou vzhledem ke klubovému věhlasu i rozpočtu čekáme.“
Jenže pak přišel sobotní duel s Evertonem.
Jste znalci fotbalu? Otestujeme vás na deseti názvech klubů. Řekneme vám jméno, vy nám město.
Jsou kluby, které sídlí stále na jednom místě. Jsou kluby, které se stěhovaly každou chvílí. Slavia je někde mezi. Hlubší kořeny zapustila dvakrát. Na Letné i v Edenu hrála přes padesát let. A jen málokdy byla se svým stadionem spokojená.
Nejstarší stále hrané derby střední Evropy přežilo dvě světové války, dvě totality a stalo se kulturním dědictvím. V textu z FC knihy si před sobotním zápasem projděte, jak se tahle rivalita formovala.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
