Dvě výhry ze čtrnácti zápasů. Průměr jednoho gólu na zápas. Desáté místo v tabulce, se čtyřbodovým odstupem od devátého. Prohra se Southamptonem, prohra a remíza s Fulhamem, remíza proti West Hamu.
Jako by existovaly dvě Chelsea. Jedna působící mimo fotbalová hřiště – silná, ambiciózní, lákající nejlepší hráče, toužící po utáboření se na vrcholu klubového potravního řetězce. Chce být týmem, kam se chodí vyhrávat trofeje.
A pak druhá na trávníku. Nesehraná, nezorganizovaná, chaotická. K smíchu. Tým ze středu tabulky. Doslova i do písmene.
A na její lavičce hlavní zodpovědná osoba. Graham Potter. Kouč týmu ze středu tabulky.
Bývalý trenér Brightonu je u mužstva od začátku září. V lednu mu klubové majitelé připravili takové přestupové okno, jaké za celou fotbalovou historii nepamatujeme. Dívat se na Blues na hřišti je ale čisté utrpení.
Utkání proti Southamptonu, kdy hlavní adept na sestup do Championship, toho času bez trenéra, domácí přehrál a po zásluze získal tři body, bylo už jen poslední kapkou.
Za pět měsíců Grahama Pottera u mužstva stále nevíme, jak chce Chelsea hrát. Nemůžeme zpozorovat žádné „patterny“, charakteristické systémové rysy, byť klidně křečovitě zahrané. Nevíme, jak se má jeho mužstvo prezentovat. Neví to nejspíš ani on sám.
Za celou tu dobu jste si u jediného zápasu Blues neříkali, že toho dne hráli opravdu dobře. Paradoxně možná nejlepší výkon podali minulý týden v Dortmundu. A stejně z toho byla prohra. Po sobotním fiasku už je ale i největším optimistům jasné, že není na co čekat. Tahle mise úspěšná nebude. A vousatý argument s koncepcí a dostatkem času už bohužel není validní.
„Dejte mu čas,“ nemůže být jen prázdnou proklamací. Není to bianco šek na týdny a měsíce příšerných výkonů a ještě horších výsledků. Nemůžete někoho nechat váš klub padnout na dno, protože to možná za dva roky bude lepší.
„Mají-li hráči věřit progresu, musí být doprovázen aspoň dílčími výsledky,“ řekl kdysi jeden moudrý muž. Jmenoval se Thomas Tuchel.
Chelsea pod jeho nástupcem nemá ani výsledky, ani dobré výkony, ani slibné základy, na kterých by se dalo stavět. Bez problémů si na ni troufne Southampton, West Ham, Nottingham Forest nebo jiný tým ze dna tabulky. Protože ví, že se s modrými dá hrát. A dají se porazit.
Nenechte se přitom zmást obhajobou ve stylu, že tenhle tým je v přestavbě. Že je třeba vyházet nepotřebný materiál, že si nové hvězdy musejí zvyknout. Tenhle tým možná není postavený na zisk mistrovské trofeje, rozhodně ale není tak špatný, aby se prezentoval takhle.
Hráči, co už jsou v klubu nějaký čas, jsou stále dostatečně dobří fotbalisté na to, aby nehráli takto. To samé se týká nových posil. Enzo, Mudryk, Felix i Badiashile ukázali, že kvalitu mají. A do velké míry jsou schopni ji předvést okamžitě. Jen to musí dát dohromady kompetentní osoba.
Nenechte si namluvit, že tenhle tým je špatný. Dobrý trenér by s touhle soupiskou dokázal vyhrát Champions League. Graham Potter je mezitím desátý v lize. Ale jak sám uvedl po prohře se Sotonem, on problém rozhodně není.
Mýlí se.
Zrzavý Angličan je bezesporu kvalitním koučem, který své práci rozumí. Dokázal to v Brightonu i v Ostersundu. To z něj ale nedělá vhodného lodivoda pro klub formátu Chelsea. Vést tým ze středu tabulky, pro nějž je cílem se zachránit a zvednout cenu klíčových opor, versus vést velkoklub, který chce vyhrát každý zápas a sezona bez aspoň jedné trofeje je pro něj neúspěšná, to jsou dvě zcela rozdílné práce.
Potter na tu druhou zatím evidentně nemá. A čím déle bude trvat, než si to majitel klubu Todd Boehly uvědomí, tím hůř pro Chelsea.
Trenér neselhává jen takticky a co se týče přípravy mužstva na zápas. Svou misi na Stamford Bridge nezvládá ani mentálně, osobnostně. Vést top světové mužstvo není pro každého. Musíte na to mít charisma, dostatečně velké sebevědomí, osobní kouzlo. Nebo lidově řečeno koule.
Klopp, Arteta, Guardiola, Tuchel, Conte. Všechno obrovské osobnosti. Na tiskovce hltáte každé jejich slovo, už z toho, jak stojí u lajny, cítíte jejich charisma. Vedou své týmy sebevědomě, pevnou rukou. Dovedou se rozčílit, někdy se chovají až arogantně. Za své hochy bojují tak moc, až někdy v rozhovorech působí nesoudně nebo hystericky. Jsou to lídři.
Potter je proti tomu znuděný učitel tělocviku, který nechá hochy na hodině hrát vybíjenou a sám si sedne do rohu a čte si knížku. Když Chelsea uškodí rozhodčí nebo druhý tým nehraje fér, jen mávne rukou a spokojeně si huhlá to svoje. Tuchel nebo Guardiola by se mohli pominout.
Tohle jsou věci, které vycítí i hráči. Nikdo nechce, aby to v klubu vypadalo jako v armádě. Ale kouč na nejvyšší úrovni musí být autorita. Člověk, kterého nechcete naštvat. Aby klub věhlasu a rozpočtu, jakým disponuje Chelsea, vyhrál dva duely ze čtrnácti a v lize byl desátý? Ostudné. Neakceptovatelné.
Potter se jen usmívá a řekne, že hoši dali do zápasu všechno. Že je spokojený. Že jsme sice žádný gól nedali, ale kdybychom jeden dali, třeba bychom pak dali i druhý. Nic se neděje, jedeme dál. Pro fanouška Blues, který klubem tráví veškerý volný čas a myslí na něj dnem i nocí, je takový přístup od toho nejpovolanějšího mimořádně frustrující.
Dle všech zpráv, co z klubu jdou, americké vedení kouči nadále věří a změnu neplánuje. Těžko říct, jestli jde jen o věc ega, protože nechcete uznat chybu poté, co jste nečekaně vykopli úspěšného trenéra a nahradili ho někým, koho jste museli za těžké peníze vyplatit. A nebo jestli Boehly opravdu věří tomu, že to Potter zlomí a s Chelsea do pár let vyhraje ligu i pohár v Lize mistrů.
Pokud ano, je nesmírně naivní.
Potter nepředvedl od září vůbec nic. Za čtyři herní měsíce, když vynecháme pauzu kvůli mistrovství světa, nebyl schopen identifikovat, kde jsou v týmu hlavní díry. Má-li Chelsea neomezený budget a za sebou nejšílenější přestupový leden v historii, je neakceptovatelné, aby dohrávala sezonu bez seniorního hrotového útočníka a zdravé šestky
Pokud jednou z hlavních trenérových zbraní jsou překvapivá a kreativní řešení, kterými si udělal jméno v Brightonu, proč něco takového nezkusil v Chelsea? S výjimkou Sterlingova camea na wingbeku kouč volí očekávanou sestavu, očekávanou formaci. A přicházejí i očekávané výkony.
Thomas Tuchel přišel k rozklíženému týmu bez defenzivy, kterému špička Premier League ujížděla expresní rychlostí. A už v letadle do Londýna vymyslel herní systém, který Blues bez jediné posily dovedl do top čtyřky a k vítězství Ligy mistrů.
Graham Potter přišel do slušného týmu s dílčími problémy a vytvořil z něj chaotické uskupení, na které si troufne i Southampton. A porazí ho. To vše se soupiskou o pětatřiceti jménech, s posilami za stovky milionů liber.
Angažování bývalého kouče Brightonu byla chyba. A čím později na to v Chelsea přijdou, tím větší škodu to ještě může způsobit.
Text je součástí série komentářových textů ze světa Premier League a anglického fotbalu, která pod názvem Albion vychází na webu Football Clubu každé úterý.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Mohla z toho být paráda, je z toho šaráda. Fotbalistům Raya Vallecana nevyšla rozehraná penalta.
Kdo si zaslouží anticenu za největší pitomost předchozího víkendu? Jak blízko má Sparta k titulu poté, co smazala náskok Slavie? A skončí Pavel Hapal už teď v Baníku? Aktuální ligové otázky po 24. kole zodpovídáme s Jakubem Podaným.
Macík si dal do rukavic magnety a Petera Olayinku s Martinem Fillem čekají nepříjemné pohovory, když jejich týmy poztrácely body po jejich zkratech. Vítězem víkendu v boji o titul je Sparta, v boji o sestup to jsou Pardubice. Jak dění na ligových trávnících viděli koučové všech šestnácti klubů? Máme jejich hlasy.
