Dvě výhry ze čtrnácti zápasů. Průměr jednoho gólu na zápas. Desáté místo v tabulce, se čtyřbodovým odstupem od devátého. Prohra se Southamptonem, prohra a remíza s Fulhamem, remíza proti West Hamu.
Jako by existovaly dvě Chelsea. Jedna působící mimo fotbalová hřiště – silná, ambiciózní, lákající nejlepší hráče, toužící po utáboření se na vrcholu klubového potravního řetězce. Chce být týmem, kam se chodí vyhrávat trofeje.
A pak druhá na trávníku. Nesehraná, nezorganizovaná, chaotická. K smíchu. Tým ze středu tabulky. Doslova i do písmene.
A na její lavičce hlavní zodpovědná osoba. Graham Potter. Kouč týmu ze středu tabulky.
Na Boží hod roku 1937 pohltila zápas Chelsea s Charltonem tak hustá mlha, že ho rozhodčí předčasně ukončil. Jenže brankář Sam Bartram to nezaregistroval a ještě dlouhé minuty dál stál ve své brance, zatímco stadion už byl téměř prázdný.
Kreativita je fajn. Změny pravidel se ale musí pořádně domyslet. Jinak z toho může být pěkný guláš...
Barcelona v Madridu vyhrála 2:1, jenže na postup do semifinále Ligy mistrů jí to nestačilo. Symbolem úterního večera se stal Fermín López: po lahůdkovém centru Lamina Yamala měl na hlavě postupový gól. Jenže Musso ho vychytal, a ještě mu při tom kopačkou roztrhl obličej.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
