Pro lidi mimo fotbal jsou vlastně fanoušci na výjezdu něco jako otravný hmyz. Hluční, často opilí, obsazující parkoviště v okolí stadionu. Zkrátka nic, s čím se chcete potýkat delší dobu.
Letošní pohárové finále bylo navíc okořeněné tím, že než jsme vůbec s kamarády viděli jedinou minutu fotbalu, tak jsme na trase Praha – Uherské Hradiště strávili na cestě více než dvanáct hodin. První cestu, jak známo, zkazila průtrž mračen.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
