Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Dal jediný gól ligového zápasu s Baníkem, i tak se víc mluví o jiném povedeném momentu. Ermin Mahmič předvedl geniální první, druhý i třetí dotek, kterými zpracoval výkop od brankáře. Tohle je fotbalová poezie.
Jste znalci fotbalu? Máte dobrou paměť a víte, co má kde své místo? Otestujeme vás na dvanácti klubových stadionech.
Projděte si vypjaté momenty z úterního Lisabonu. Vinicius dal krásný gól, pak provokoval fanoušky, a nakonec obvinil protihráče z rasismu. Kylian Mbappé urážky slyšel a chce trest. Údajný viník obvinění popírá.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



