Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
On hrál, trénoval, cestoval a nosil kapitánskou pásku. Ona zůstávala doma, vychovávala děti, zařizovala všechno ostatní a každý večer chystala večeři na šestou. Povídka inspirovaná skutečností o době, kdy se fotbalové kariéry nestavěly jen na hřišti – a kdy zásluhy těch v pozadí zůstávaly neviditelné.
Máme pro vás fotbalový TV program na víkend.
Přestupové období je sice už dávno za námi. Teprve teď ale začíná být vidět, kdo skutečně posílil a kdo jen nekoncepčně nakupoval. Tomáš Daniček se v novém Football Club podcastu pustil do hodnocení všech šestnácti ligových týmů. A některé známky vás dost možná překvapí.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
