Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Stačilo několik vteřin a David Beckham mohl v anglické fotbalové paměti zůstat navždy především tím klukem, který na mistrovství světa ztratil nervy. O tři roky později mu zase stačilo několik vteřin, aby se z něj definitivně stal národní hrdina.
Tuhle fotbalovou lahodu si pusťte čistě pro radost.
Česko má v bráně přetlak. Horníček, Kinský i Kovář chytají v silných klubech a každý má argumenty pro roli reprezentační jedničky. Kdo by měl podle vás dostat přednost?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
