Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Rozbor ofenzivního trápení Sparty, ale i statistiky zajímavých hráčů Pardubic či Idrise Hopiho a Davida Kozla, kolem kterých budou v zimě kroužit týmy z top trojky.
Joe Hart vyběhl z vápna a odehrál míč hlavou. Ryan Shawcross se rozběhl k opuštěné bráně. A Zlatan Ibrahimović? Ten se k ní otočil zády. Dnes je to přesně čtrnáct let od večera, kdy Švédsko porazilo Anglii 4:2 a jeho kapitán zakončil čtyřgólové představení nůžkami, za které dostal Cenu Ference Puskáse.
Sparta udělala tečku za nepovedeným podzimem a v odvetě UEFA Women's Europa Cupu prohrála v Portugalsku 0:3. Před zimní pauzou nás pak ještě čeká dohrávka fotbalistek Liberce proti nepříjemným Raptorkám.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
