Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Obhájce titulu PSG chce potvrdit evropskou nadvládu. Proti němu se v Budapešti postaví Arsenal, který na tuhle šanci čekal dvacet let. Sledujte souboj o ušatý pohár živě v sobotu 30. května na Telly.
Anglický fotbal bude mít v příští sezoně evropských pohárů rekordní zastoupení. Do soutěží UEFA půjde hned devět klubů z Premier League. Jenže složení je tentokrát dost nečekané: chybí Chelsea, Tottenham i Newcastle. Místo nich si Evropu zahrají Bournemouth, Sunderland, Brighton nebo znovu Crystal Palace.
Crystal Palace vyhrál Konferenční ligu a získal první evropskou trofej v historii klubu. Příběh Eagles vede přes záchranu před likvidací, dlouhé roky nenápadného přežívání v Premier League, první velký pohár ve Wembley i evropskou křivdu, kterou tým Olivera Glasnera proměnil ve svoji největší noc.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
