Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Poslední kolo aktuálního ročníku nejvyšší ženské ligy nabídne kromě oslav mistrovského titulu i rozuzlení souboje o třetí místo a také boj o konečné pořadí ve skupině o záchranu.
Česká liga roste. Jak ji jako produkt ještě víc posunout a zatraktivnit? Jaké parametry sledovat? V čem je pro diváky a sponzory top a v čem flop? A kdy a jak se projeví peníze od nových bohatých majitelů prvoligových klubů?
Příběh Rangers ze sezony 1971/72 je o jediném vítězi evropského poháru, který na cestě za trofejí prohrál penaltový rozstřel.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
