Zlatý míč? Horší než Český slavík. Ale je to naše vina

Lionel Messi získal v pondělí večer svůj osmý Zlatý míč. To ale určitě víte, pokud jste začátek týdne nestrávili pod kamenem. A i tam by se k vám tahle zpráva pravděpodobně odněkud dostala. Většího tématu totiž ve fotbalovém světě poslední tři dny nebylo. Je to samo o sobě bizarní, ale k tomu se dostanu později.

Úvodem splním povinnost a navážu na tisíce fanoušků i novinářů na sociálních sítích – vyjádřím se k výsledkům. Upřímně říkám, že s Messiho vítězstvím nemám problém. Malý Argentinec vyhrál mistrovství světa, na kterém byl nejlepším hráčem. Byl pod obrovským tlakem, veřejnosti, své vlastní země. I sebe samotného, když jel do Kataru s vědomím, že další šance na triumf už nepřijde. Zvládl to.

Jeho sezonu v PSG lze pak označit za velmi slušnou. Jistě, nikoliv impozantní, to by se muselo v Parku princů slavit vítězství v Lize mistrů. Obecně mi ale kombinace nejlepšího hráče mistrovství světa s velmi solidní klubovou sezonou přijde na Zlatý míč při znalosti poměrů dostačující. A tohle sousloví je třeba zdůraznit.

V roce, kdy se koná světový šampionát, vyhrává Zlatý míč velmi často hráč, který na něm hraje dobře a dojde v turnaji daleko. Platilo to vždycky. Od Josefa Masopusta v roce 1962, přes Zinédina Zidana v osmadevadesátém. O Fabiu Cannavarovi, který v Realu Madrid po přestupu z Juventusu v roce 2006 nikterak senzačně nehrál, ani nemluvě. Byl ale kapitánem mistrů světa.

Že je nespravedlivé, aby o vítězství v celoroční anketě rozhodoval jediný měsíc? Budiž, docela s vámi i souhlasím. Na druhou stranu, jedná se o zdaleka nejdůležitější sportovní událost na planetě, významem nesrovnatelnou s jakoukoliv jinou fotbalovou soutěží. Ostatně mi ukažte jednoho fotbalistu, který má ve sbírce titul mistra světa, ale nepovažuje ho za svůj největší kariérní úspěch. Nenajdete.

A především, tak to zkrátka je a lamentovat nad tím nedává valného smyslu. Pokud by Messi vypadl s Argentinou v osmifinále, Zlatý míč rozhodně nemá. On ale šampionát vyhrál a byl na něm nejlepším hráčem. To je mimochodem věc, která mě při procházení příspěvků na sociálních sítích lehce překvapuje. Vymezovat se proti vyzdvihování borců s povedeným šampionátem je jedna věc. Nerozumím ale tomu, proč někdo zpochybňuje Messiho výkony na samotném mundialu.

Sice už to bude skoro rok, co turnaj v Kataru začal, neměli bychom ale zapomínat, že to byl chlapík s číslem deset, kdo svůj tým k vítězství dovedl. Jistě, Emi Martínez vytáhl parádní zákroky, Fernandéz s Mac Allisterem skvěle pracovali ve středu pole a Julian Álvarez kouzlil v ofenzivě. Ono s deseti soustružníky by mistrovství světa nevyhrál ani Pelé.

Tím jednoznačným lídrem, rozdílovým hráčem a naprosto klíčovou figurou byl ale bývalý hráč Barcelony. Zpochybňovat jeho zvolení nejlepším hráčem roku lze. Naznačovat ale, že na mundialu nebyl nejlepším hráčem turnaje, je za mě mimo mísu. Aspoň tak si katarský šampionát pamatuji.