Existuje snad nekonečně mnoho aspektů, které se propisují do fotbalu. Jedním z nich je kultura zemí, které se v rámci téhle nádherné hry utkávají. V médiích se mnohdy bavíme o fanouškovské kultuře či o společenském vnímání sportu. Občas zavadíme i o různé stereotypy, které se týkají konkrétního chování hráčů.
O Brazilcích je známo, že se fotbalem baví, Italové vždy byli silní v bránění a Číňanům zase fotbal moc nejde. To je však velmi povrchní. Pojďme se podívat hlouběji. V posledních letech mnohé fotbalové asociace zvolily cestu, ve které je podstatná část reprezentačních týmů napříč věkovými kategoriemi synchronizovaná z hlediska herního schématu a strategie.
Tento faktor umožňuje bližší seznámení s tím, jak samotné asociace přemýšlejí. V článku pracuji s myšlenkou, že taková schémata pěkně odrážejí některé typické kulturní vlastnosti daných zemí.
V následujícím textu čerpám ze svých zkušeností, které jsem nasbíral během působení u reprezentace do 19 let (Vojtěch Mrklas tam působil jako videoanalytik – poznámka editora), se kterou jsme celky ze všech popsaných zemí potkali. Vycházím také ze sledování jejich áčkových týmů.
Gruzínci na sebe výrazně upoutali pozornost především během letního Eura. Už když jsme minulý rok v březnu srovnali s U19 síly s Gruzií, zaujal nás zvláštní herní styl a typologie tamních hráčů. Tato zkušenost přitom byla o to zajímavější, že jsme posléze v létě viděli velmi podobné herní rysy i u áčka zakavkazské země. Pojďme však být konkrétní. Gruzínci jsou zvyklí na herní styl, který se do velké míry podobá zápasu dvou znepřátelených skupin na sídlišti.
V roce 1982 fandil celý svět ve finále španělského šampionátu týmu, který hrál ošklivý fotbal. Proč? Protože proti Italům stáli Němci, za které se tehdy styděli i jejich fanoušci.
Jsme sice uprostřed fotbalového léta, okurkové sezony, ve středu ale můžete ladit zásadní bitvy. Na MS klubů si to o finále rozdají PSG s Realem a na ženském Euru hrají obhájkyně z Anglie o život. Kde tyhle zápasy naladíte?
Zelená nemá být jen tráva, ale i fotbal. Jak české kluby řeší ekologii? Proč není na místě strašení? Kde se ve světě inspirovat? A jaké mýty jsou v téhle oblasti nejčastější? CSR manažerka Sparty a předsedkyně komise LFA Irena Smetanová a ředitelka Nadace Tipsport a garantka projektu Sport bez odpadu Lucia Štefánková.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!