Ukažte mi, jak hrajete, řeknu vám, odkud jste. Jak se „duše národa“ propisuje do nejkrásnější hry

Existuje snad nekonečně mnoho aspektů, které se propisují do fotbalu. Jedním z nich je kultura zemí, které se v rámci téhle nádherné hry utkávají. V médiích se mnohdy bavíme o fanouškovské kultuře či o společenském vnímání sportu. Občas zavadíme i o různé stereotypy, které se týkají konkrétního chování hráčů.

O Brazilcích je známo, že se fotbalem baví, Italové vždy byli silní v bránění a Číňanům zase fotbal moc nejde. To je však velmi povrchní. Pojďme se podívat hlouběji. V posledních letech mnohé fotbalové asociace zvolily cestu, ve které je podstatná část reprezentačních týmů napříč věkovými kategoriemi synchronizovaná z hlediska herního schématu a strategie.

Tento faktor umožňuje bližší seznámení s tím, jak samotné asociace přemýšlejí. V článku pracuji s myšlenkou, že taková schémata pěkně odrážejí některé typické kulturní vlastnosti daných zemí.

V následujícím textu čerpám ze svých zkušeností, které jsem nasbíral během působení u reprezentace do 19 let (Vojtěch Mrklas tam působil jako videoanalytik – poznámka editora), se kterou jsme celky ze všech popsaných zemí potkali. Vycházím také ze sledování jejich áčkových týmů.

Gruzie: divokost a kreativita

Gruzínci na sebe výrazně upoutali pozornost především během letního Eura. Už když jsme minulý rok v březnu srovnali s U19 síly s Gruzií, zaujal nás zvláštní herní styl a typologie tamních hráčů. Tato zkušenost přitom byla o to zajímavější, že jsme posléze v létě viděli velmi podobné herní rysy i u áčka zakavkazské země. Pojďme však být konkrétní. Gruzínci jsou zvyklí na herní styl, který se do velké míry podobá zápasu dvou znepřátelených skupin na sídlišti.