Neuraž se, ale jako hráč jsi nepůsobil jako typ, který má jasno v tom, že bude po konci kariéry trénovat. Plánoval jsi to?
Ne. Když jsem hrával, neměl jsem na trénování ani pomyšlení. Asi jsem k tomu dozrával postupem času. Ještě během aktivní kariéry jsem si udělal béčko (licenci UEFA B), a když jsem skončil, přemýšlel jsem, co budu dělat. Neměl jsem takový kapitál, abych rozjel svůj byznys. Na tom taky spousta sportovců pohořela. Byl jsem dvacet, pětadvacet let ze školy – takže tě nikdo nikam nevezme, protože se všechno změnilo. Tak jsem k tomu trénování nějak dospěl.
A postupem času ses v něm našel, že ano?
Baví mě to čím dál víc. Udělal jsem si jednu licenci, druhou... Zůstávám pořád u sportu, navázal jsem na to, co jsem dělal celý život. To jsou plusy. Mínusy jsou samozřejmě v tom, že mám pořád zabité víkendy, čímž trpí rodina.
Trénovat jsi ale začal ještě během kariéry, ne?
Když jsem skončil v FC Hradec Králové (v létě 2015) a začal hrát divizi v Olympii, měl jsem různé brigády. Člověk musí nějak zabezpečit rodinu. Pak jsem vedle hraní začal v Olympii trénoval sedmnáctku, asistenta mi dělal táta, aby tam byl taky někdo starší. Když jsem si podruhé zranil koleno, trénování mě chytlo a šlo to rychle. Přišla mi nabídka od Máry Kuliče, abych mu šel dělat asistenta k hradeckému dorostu, do toho se mi ozval Michal Šmarda, který dělal v Hradci juniorku. Šel jsem k němu, spolu jsme u ní byli rok. Dodělal jsem si licenci UEFA A a Karel Havlíček mi nabídl, abych šel dělat hlavního k šestnáctce. Na to jsem kývl.
Jonatan Braut Brunes přichází na Letnou s nálepkou nejdražší posily v historii Sparty a s čísly, která vysvětlují vysokou cenu. V posledních dvou sezonách nastřílel za Raków Čenstochová 40 soutěžních branek. Jeho cesta však nevedla přímo vzhůru: v Norsku se prosazoval postupně, v Belgii se střelecky trápil a teprve polská Ekstraklasa z něj udělala žádaného kanonýra.
Je větší počet zahraničních hráčů v lize hrozbou pro český fotbal? Cizinců v lize sice přibývá, domácí hráči z ní ale nemizí. Češi v minulé sezoně odehráli přes 61 procent všech minut, nejvíc mezi elitní evropskou desítkou. Větší problém je jinde: kluby musí dát víc prostoru mladým a současně je připravit na tvrdší konkurenci.
Co ukázalo MS 2026? Kam se bude dál reprezentační fotbal ubírat? Jak dlouho bude Španělsko fotbalovým hegemonem? Co čekat od Kloppa a Zidaneho u nároďáků Německa a Francie? A jak by se u repre dařilo Guardiolovi? S analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem rozebíráme herní a taktické trendy moderního fotbalu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
