Trenér Rolko: Vzory jsem neměl ani jako hráč, skládám si svůj styl

Neuraž se, ale jako hráč jsi nepůsobil jako typ, který má jasno v tom, že bude po konci kariéry trénovat. Plánoval jsi to?

Ne. Když jsem hrával, neměl jsem na trénování ani pomyšlení. Asi jsem k tomu dozrával postupem času. Ještě během aktivní kariéry jsem si udělal béčko (licenci UEFA B), a když jsem skončil, přemýšlel jsem, co budu dělat. Neměl jsem takový kapitál, abych rozjel svůj byznys. Na tom taky spousta sportovců pohořela. Byl jsem dvacet, pětadvacet let ze školy – takže tě nikdo nikam nevezme, protože se všechno změnilo. Tak jsem k tomu trénování nějak dospěl.

A postupem času ses v něm našel, že ano?

Baví mě to čím dál víc. Udělal jsem si jednu licenci, druhou... Zůstávám pořád u sportu, navázal jsem na to, co jsem dělal celý život. To jsou plusy. Mínusy jsou samozřejmě v tom, že mám pořád zabité víkendy, čímž trpí rodina.

Trénovat jsi ale začal ještě během kariéry, ne?

Když jsem skončil v FC Hradec Králové (v létě 2015) a začal hrát divizi v Olympii, měl jsem různé brigády. Člověk musí nějak zabezpečit rodinu. Pak jsem vedle hraní začal v Olympii trénoval sedmnáctku, asistenta mi dělal táta, aby tam byl taky někdo starší. Když jsem si podruhé zranil koleno, trénování mě chytlo a šlo to rychle. Přišla mi nabídka od Máry Kuliče, abych mu šel dělat asistenta k hradeckému dorostu, do toho se mi ozval Michal Šmarda, který dělal v Hradci juniorku. Šel jsem k němu, spolu jsme u ní byli rok. Dodělal jsem si licenci UEFA A a Karel Havlíček mi nabídl, abych šel dělat hlavního k šestnáctce. Na to jsem kývl.