Tady vás uvidí všichni agenti. Šéf Žižkova o lákadlech pro mladé hráče i nových penězích od LFA

Za čtyři roky oslaví Viktoria Žižkov stoleté výročí od nejslavnějšího momentu klubových dějin, od zisku mistrovského titulu. Mezi lety 1947 a 1993 pak klub startoval v nižších soutěžích. Díky milionům, které do klubu napumpoval Vratislav Čekan, se Viktoria probojovala i do evropských pohárů, kde se utkala i s londýnskou Chelsea. Pruhovaný viktoriánský dres, po slávistickém druhý nejstarší na českém území, který se stále používá, oblékal i Karel Poborský.

V éře klubového prezidenta Luďka Vinše je v roce 2002 klub jen pět minut vzdálen od dalšího mistrovského titulu. Následně přichází průšvih v podobě obří korupční aféry, jejíž hlavní postavou se stává žižkovský manažer Ivan Horník. Následují další výkruty klubových osudů. Po Jiřím Rývovi se staví do čela klubu podnikatel Martin Louda, který splatí letité dluhy, ale nedomluví se na dalším společném postupu s představiteli městské části Praha 3.

V současnosti stojí v čele klubu Milan Richter, muž z hokejové rodiny, který loni slavil s Viktorií postup z ČFL do druhé ligy. A jen velmi nerad by ji po roce opět opouštěl (čtyři kola před koncem je Žižkov 11. s 32 body, což znamená čtyřbodový odstup od 15. Prostějova). V rozhovoru pro Football Club hovoří otevřeně o tom, jaká pozitiva i komplikace přináší klubu skutečnost, že sídlí v lukrativní zóně v těsné blízkosti centrální části města. A o tom, jakou roli by Viktoria Žižkov v českém fotbale i nadále chtěla hrát.

Ze všeho nejdřív si odkryjme, jak je to tedy s vámi a s hokejem.

Děda i jeho dva synové hrávali za ČLTK. Já sám jsem hrál hokej do 25 let, ale nikdy ne první nebo druhou nejvyšší soutěž. Můj táta dával góly za Mladou Boleslav a strejda Pavel za Spartu. A v pětaosmdesátém byl v Praze členem týmu mistrů světa. Fotbal jsem závodně nikdy nehrál, ani se ve fotbalovém prostředí nikdy nepohyboval, dokud jsem se neobjevil na Žižkově.

A to se tedy přihodilo jak?

Přišel jsem společně s Martinem Loudou, před pěti lety. S fotbalovým prostředím jsem do té doby neměl co do činění. Pracoval jsem jako manažer ve stavebních firmách. A když Martin Louda přebíral klub po panu Rývovi, vybral si mě, abych hlídal v klubu ekonomiku, peníze. Měl jsem na starosti i jednání s Prahou 3 a se sponzory. Nikdy jsem neměl ambici mluvit do toho, které hráče bychom si měli pořídit a kdo by měl nastupovat. Na to máme odborníky, teď konkrétně Pavla Hoftycha. A já jsem opravdu velmi rád, že tu s námi na Žižkově je.

Martin Louda se pak rozhodl žižkovský projekt opustit. Proč vy jste zůstal?

Upřímně řečeno, přirostlo mi to tady za ty první dva roky k srdci a přišlo mi líto, že by vynaložená energie i peníze měly přijít úplně vniveč. Obešel jsem pár lidí a domluvil se s Jirkou Smržem a Rudou Mazánkem, že společně klub od Martina Loudy převezmeme, včetně dohody, co vůči němu budeme plnit.