Derby číslo 316 v Edenu přineslo Slavii kromě opojného pocitu z výhry před vlastními fanoušky nad rivalem také desetibodový náskok na čele tabulky. Sparta po utkání zůstává zpráskaná a ve hře už jen o jedinou trofej, kterou je v mlhavých dálkách se rozprostírající sen o vítězství v Konferenční lize.
Její dvě jarní utkání s nejsilnějšími ligovými rivaly jí nicméně před souboji s evropskými týmy příliš nadějí nedávají. Jak s Plzní, tak proti Slavii si vytvořila naprosté minimum šancí, a o to méně ze hry mimo standardky. V nedělním utkání navíc sešívaní na rozdíl od Plzně proměnili penaltu a dali rivalovi tři branky.
Domácí v Edenu zářili především ve druhé půli, jisté náznaky však předvedli už v prvním dějství. Začněme proto právě jím, abychom si mohli lépe ilustrovat následné změny ve druhé pětačtyřicetiminutovce.
Slavia nastoupila do utkání s velmi přímočarým herním plánem, který se spoléhal na široké postavení jejích tří stoperů ve výstavbě a dlouhé míče na ofenzivní hráče. Jejich adresátem byl nejčastěji buď Tomáš Chorý, nebo Youssoupha Sanyang, variantou byl také Samuel Isife.
Tato strategie v rámci první půle fungovala obstojně a domácím se dařilo v některých pasážích utkání dostávat do solidních prostorů skrz provázání nákopů na náběhy a sběr vypadlých míčů. Výběru Jindřicha Trpišovského kromě toho fungovalo především doplnění na krajích z druhé vlny od Davida Juráska, ale také dobré náběhové situace Sanyanga z levé strany směrem doprava.
Slavii kromě toho sedlo naordinované vysoké napadání. Sparta se za celou první půli odhodlala jen ke dvěma riskantnějším rozehrávkám po zemi a mnoho jejích výstavbových situací končilo ztrátou v podobě dlouhých míčů do hůře připravených postavení ofenzivních hráčů.
Mnoho balonů například končilo v oblasti jednoho z meziprostorů, kde se k nim nestíhal přesouvat Matyáš Vojta ani křídelní hráč, začínající svůj pohyb z kraje hřiště. A tak je sbíral jeden z dvojice Štěpán Chaloupek, Tomáš Holeš a vracel je znovu do souboje mezi obránci Sparty a útočníky domácích.
Brazilský titul z roku 1994 patří Romáriovi, Bebetovi, Dungovi, Taffarelovi, a také Ayrtonu Sennovi. Jenže jen pár týdnů před začátkem šampionátu zemřel ještě jeden muž, který mohl být jeho součástí. Dener Augusto de Sousa, kterého Brazílie viděla jako další velké zjevení.
Než to ve čtvrtek večer vypukne, můžete se podívat ještě na poslední přípravné zápasy Anglie nebo Francie. O své MS v úterý hrají i ženy. A od čtvrtka už to začne a hned jako druzí na MS 2026 jdou do akce Češi. Máme pro vás přehledný fotbalový TV program na celý tento týden.
„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
