Když se slávističtí fanoušci vydali v dubnu pochodem na Julisku na zápas s Duklou, byli lehce v rozpacích. Navzdory běžným zvyklostem se setkali jen s velmi omezenou přítomností policie, která nebyla nijak odstrašující ani provokativní. To ostře kontrastovalo s událostmi z nedávného pražského derby, po kterém byla policie pod palbou kritiky za nepřiměřené použití donucovacích prostředků vůči fanouškům v útrobách stadionu s následkem újmy na zdraví u některých z nich. Předmětem kritiky byly také jiné zákroky policie v jarní části sezony, například v souvislosti se zápasy Hradec Králové-Karviná a Hradec Králové-Bohemians, stejně jako příliš viditelná přítomnost policie na řadě dalších utkání.
Nejenom fanoušci, ale v současnosti dokonce i někteří novináři, politici a kluby v návaznosti na tyto události apelovali na nutnost proměny přístupu ze strany policie. Tak třeba šéf pražské Slavie Jaroslav Tvrdík popsal v pořadu České televize z 11. dubna svoji představu policejní činnosti na fotbalových utkáních tak, že zápasy budou buď rizikové a nerizikové, přičemž „u těch nerizikových my bychom chtěli, aby ta policie vlastně to monitorovala úplně stejně jako koncert, jako hokejový zápas v O2 aréně, prostě aby tam byla téměř neviditelná.“ V tomto duchu podle něj existuje vzájemná shoda s Policií České republiky ohledně doplnění dohody, která je mezi policií, fotbalovou asociací a ligovou asociací uzavřená. Výše popisované utkání Dukly a Slavie ale i další ukázaly, že se této představě policie přiblížit dokáže. Zatím však není jasné, zda se jedná o trvalejší změnu, anebo jen dočasný ústupek policie, která ve světle kritiky dočasně upřednostnila ochranu vlastní reputace.
Ambicí tohoto textu je zodpovědět několik zásadních otázek, které se přímo dotýkají policejních opatření v boji proti diváckému násilí, a to za využití vědeckých poznatků a nejlepší praxe. Bude nás zajímat, kde, kdy a proč se represivní policejní opatření a taktiky v této oblasti zrodily a co napomohlo jejich šíření napříč Evropou. To nás povede k otázce, jaké jsou limity tohoto přístupu a co postupně vedlo k „přepsání“ této nejlepší praxe policejní práce. A nakonec se podíváme na to, z jakých důvodů policie tuto dobrou praxi prozatím ve všech případech nenaplňuje. Jakákoliv analýza aspirující na pochopení problematiky zajišťování bezpečnosti na fotbalových zápasech nemůže právě perspektivu policie samotné opomenout.
Násilí a výtržnosti provázely fotbal od nepaměti, měnil se jen charakter a rozsah těchto problémů v reakci na řadu socioekonomických, politických či kulturních faktorů. Nicméně jsou to právě 60. léta 20. století, kdy se fotbalové chuligánství v Británii stává v očích autorit i veřejnosti závažným společenským problémem. V 80. letech pak převládá představa, že většina násilí na fotbalových stadionech a v jejich okolí je výsledkem vysoce organizovaných chuligánských gangů. Výsledkem je stav, kdy se z fotbalových chuligánů, a částečně i fotbalových fanoušků, stává nepřítel, jehož kontrola vyžaduje zavedení vysoce represivních postupů. Tento přístup k fanouškům pak už tragédie na stadionu Heysel v roce 1985 v podstatě jen potvrdila, kdy narychlo schválená Úmluva o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech a zvláště při fotbalových zápasech při Radě Evropy posvětila praxi založenou na striktním oddělení fanoušků na stadionech za využití mnohdy nebezpečného oplocení jakož i represivní policejní přítomnosti na zápasech.
Plzeň pod Hyským znovu ožila a nedělní duel se Slavií slibuje bitvu dvou odlišných fotbalových přístupů. V pokračování našeho sázkařského koutku jsme se zaměřili na víkendový hit české ligy.
Jak efektivně pracovat s hráči? To je pro fotbalové trenéry otázka za milion. Svůj přístup nám ve velkém rozhovoru odhalil Jindřich Trpišovský.
Po dalším solidním týdnu českých klubů v Evropě držíme s odstupem desátou příčku v žebříčku národních koeficientů. Turecko s Řeckem ale teď nahrály víc bodů, radost nám naopak udělalo Polsko.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
