Pro německý fotbal je vždycky zvláštním příběhem, když některý z průměrných týmů nečekaně postoupí do pohárové Evropy. Na jednu stranu je to zajímavé zpestření - a pro samotné kluby také finanční i reputační odměna za dobře odvedenou práci.
Zároveň taková situace pro ně dokáže být téměř zničující. Najednou totiž musejí s prakticky stejným rozpočtem a mnohdy oslabeným kádrem (druhou stranou úspěchu je zvýšený zájem o nejlepší hráče) zvládnout tři soutěže - Bundesligu, DFB Pokal a evropské poháry.
Po skvělé sezoně tak může přijít tvrdý pád a s ním obavy o udržení v nejvyšší soutěži. V předminulé sezoně se to přihodilo Unionu Berlín, v minulé Heidenheimu a teď Mainzu.
Soupeř olomoucké Sigmy v Konferenční lize (úvodní zápas se na Hané hraje ve čtvrtek ve 21.00) se tak z loňského šestého místa, kdy za sebou nechal mnohem bohatší i ambicioznější Lipsko nebo Stuttgart, sesunul do bojů o záchranu.
Účast v play off KL je aktuálně pro klub spíše přítěží.
Jasně, nahlas to nikdo neřekne a na tiskové konferenci velmi pravděpodobně zazní slova o velké výzvě, ale duel s Olomoucí není pro 1. FSV Mainz vrcholem fotbalového jara. Dokonce ani vrcholem týdne.
Ten hlavní zápas se hraje v neděli v Brémách. Aktuálně patnáctý Mainz si to rozdá Werderem, který je usazen o dvě příčky a jeden bod výš. Případná výhra zajistí mužstvu od Rýna týden klidnějšího spaní. Porážka by přiblížila scénář, na jehož konci může být historicky druhý sestup z Bundesligy.
Skoro jistě se tedy dá předpokládal, že Mainz v Olomouci nenastoupí v nejsilnější možné sestavě.
Ale jeden muž za pozornost rozhodně stojí. Bude postávat u lajny a sledovat, jak si vedou hráči na hřišti. Jmenuje se Urs Fischer a patří k nejzajímavějším trenérům v Bundeslize. A je další v řadě výtečných koučů, kteří část kariéry spojili právě s Mainzem.
Ten první - Wolfgang Frank - nepatří v Česku ke známým jménům, ale německý a vlastně i světový fotbal ovlivnil dost zásadně.
Jako první trenér v Německu totiž začal praktikovat hru na čtyři obránce. A to dokonce v časech, kdy tým hrál druhou Bundesligu. Zatímco tedy reprezentace vybojovala v roce 1996 evropský titul ještě s liberem, v Mainzu už se zkoušel čtyřobráncový systém. K němu Frank přidal důraz na držení míče a zónovou obranu, což je taktika, kdy hráč nehlídá konkrétního soupeře, nýbrž trenérem přesně vymezený prostor.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

