Pro německý fotbal je vždycky zvláštním příběhem, když některý z průměrných týmů nečekaně postoupí do pohárové Evropy. Na jednu stranu je to zajímavé zpestření - a pro samotné kluby také finanční i reputační odměna za dobře odvedenou práci.
Zároveň taková situace pro ně dokáže být téměř zničující. Najednou totiž musejí s prakticky stejným rozpočtem a mnohdy oslabeným kádrem (druhou stranou úspěchu je zvýšený zájem o nejlepší hráče) zvládnout tři soutěže - Bundesligu, DFB Pokal a evropské poháry.
Po skvělé sezoně tak může přijít tvrdý pád a s ním obavy o udržení v nejvyšší soutěži. V předminulé sezoně se to přihodilo Unionu Berlín, v minulé Heidenheimu a teď Mainzu.
Soupeř olomoucké Sigmy v Konferenční lize (úvodní zápas se na Hané hraje ve čtvrtek ve 21.00) se tak z loňského šestého místa, kdy za sebou nechal mnohem bohatší i ambicioznější Lipsko nebo Stuttgart, sesunul do bojů o záchranu.
Účast v play off KL je aktuálně pro klub spíše přítěží.
Jasně, nahlas to nikdo neřekne a na tiskové konferenci velmi pravděpodobně zazní slova o velké výzvě, ale duel s Olomoucí není pro 1. FSV Mainz vrcholem fotbalového jara. Dokonce ani vrcholem týdne.
Ten hlavní zápas se hraje v neděli v Brémách. Aktuálně patnáctý Mainz si to rozdá Werderem, který je usazen o dvě příčky a jeden bod výš. Případná výhra zajistí mužstvu od Rýna týden klidnějšího spaní. Porážka by přiblížila scénář, na jehož konci může být historicky druhý sestup z Bundesligy.
Skoro jistě se tedy dá předpokládal, že Mainz v Olomouci nenastoupí v nejsilnější možné sestavě.
Ale jeden muž za pozornost rozhodně stojí. Bude postávat u lajny a sledovat, jak si vedou hráči na hřišti. Jmenuje se Urs Fischer a patří k nejzajímavějším trenérům v Bundeslize. A je další v řadě výtečných koučů, kteří část kariéry spojili právě s Mainzem.
Ten první - Wolfgang Frank - nepatří v Česku ke známým jménům, ale německý a vlastně i světový fotbal ovlivnil dost zásadně.
Jako první trenér v Německu totiž začal praktikovat hru na čtyři obránce. A to dokonce v časech, kdy tým hrál druhou Bundesligu. Zatímco tedy reprezentace vybojovala v roce 1996 evropský titul ještě s liberem, v Mainzu už se zkoušel čtyřobráncový systém. K němu Frank přidal důraz na držení míče a zónovou obranu, což je taktika, kdy hráč nehlídá konkrétního soupeře, nýbrž trenérem přesně vymezený prostor.
Antonín Kinský dostal velkou šanci v bráně Tottenhamu. Skončila ale po dvou velkých chybách a 17 minutách…
Říká se, že rozhodují detaily. Chelsea teď našla cestu do hlav svých soupeřů ještě před startem utkání.
Brian Priske sice ani po prohře v derby neztrácí titulové naděje, ale i jemu musí být jasné, že tohle není dobré. A ještě horší to pro Spartu je, když si aktuální počty srovná s těmi loňskými.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



