Jürgen Werner patřil na přelomu 50. a 60. let ke klíčovým hráčům HSV. Spolehlivý obránce, dokonce si zahrál za reprezentaci. Naposledy 5. května 1963 proti Brazílii s Pelém, Gilmarem a spol. Byť se prohrálo 1:2, Werner si připsal gól díky úspěšně proměněné penaltě.
Po zápase však nečekaně oznámil: „Končím s fotbalem!“ Přitom mu bylo teprve sedmadvacet let a netrápily ho žádné zdravotní potíže.
„Nechci se nechat zotročit penězi,“ dodal na vysvětlenou.
Nemohl totiž přenést přes srdce, že za pár týdnů se rozehraje zbrusu nová soutěž, Bundesliga. Ne, nevadilo mu, že i Západní Německo bude mít konečně celostátní ligu, ale nedokázal přijmout, že ta se zároveň zprofesionalizuje. Fotbal se má přeci hrát pro zábavu a z kamarádství, ne pro peníze. Ty ničí sportovního ducha. „Jakou asi tak budou mít fotbalisté radost ze hry, když najednou bude jejich povoláním?“
A to se tenkrát odhlasovalo, že maximální měsíční plat smí být pouhých 1200 marek. Pro srovnání: průměrný příjem v Západním Německu byl zhruba poloviční. Kdyby tak Werner tušil, že jednou budou fotbalisté placeni v desítkách milionů ročně a že o pětapadesát let později způsobí jistý Franck Ribéry skandál, když si v sedmihvězdičkovém hotelu v Dubaji objedná k večeři pozlacený steak v ceně dvou měsíčních gáží bundesligových hvězd z roku 1963.
V dalším díle Football Club podcastu z naší série k Fortuna lize vám reprezentační útočnice Michaela Khýrová vysvětlí, jak rakouský trenér Michael Steiner přivedl Spartu zpět na trůn.
Boží ruku z Mexika zná celý svět. Diego Maradona ale na mistrovství světa změnil rukou dějiny ještě jednou. O čtyři roky později v Itálii, na vlastní brankové čáře a v zápase, který mohl Argentině ukončit celý turnaj.
Španělsko mělo na úvod mistrovství světa jasně potvrdit roli jednoho z favoritů. Místo toho v Atlantě narazilo na kapverdskou zeď, čtyřicetiletého brankáře Vozinhu a příběh, který zahraniční média okamžitě zařadila mezi největší senzace turnaje.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
