Co potřebuje český brankář, aby se dostal až na úplný fotbalový vrchol? Tím vrcholem nemyslím, že bude v síni slávy Premier League jako Petr Čech. Ano, bylo by to sice krásné, ale ruku na srdce, asi jen těžko bude nějaký český gólman v budoucnu honit jeho statistiky v nejlepší lize světa. Jen pro pořádek – 433 zápasů a 202 čistých kont. Ta čísla vypadají sakra nereálně.
Tím fotbalovým vrcholem jsem myslel, že by nějaký český gólman uzmul místo brankářské jedničky v některém z klubů v pěti nejlepších ligách světa. Cesta k tomuto cíli je těžká, ale není úplně nereálná. Česká brankářská škola je ve světě celkem proslulá a chlapíci jako Luděk Mikloško, Jan Stejskal, Pavel Srníček nebo Radek Černý zasadili kořeny pro obrovský úspěch Petra Čecha na ostrovech. A ten potom povědomí o Češích mezi třemi tyčemi, pozvedl ještě o pár úrovní výš. Nejspíš i jemu mohou kluci jako Tomáš Vaclík, Jiří Pavlenka a Tomáš Koubek děkovat. Ano, zmiňuji tahle tři jména, protože právě oni se ze své generace dostali nejdál. Byli jasné jedničky v týmech Sevilly, Werderu Brémy a Rennes.
Fotbalový svět se zase jednou ztratil v pravidle o ruce. Joao Neves zahrál v mnichovské aréně rukou, která nešla přehlédnout. Penalta se ale nekopala a v pravidlech proto najdete zdůvodnění.
Vladimír Darida v rozhovoru mluví o rituálech, které ho drží ve formě, návratu domů i historkách z Německa a Řecka.
Salcburk, rodné město geniálního skladatele Wolfganga Mozarta. Ale také město dvou klubů, které se rozhodly hrát diametrálně odlišné symfonie. Vyrazili jsme mezi jejich fanoušky zjistit, jak tyhle dva různé světy vnímají.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
