Co potřebuje český brankář, aby se dostal až na úplný fotbalový vrchol? Tím vrcholem nemyslím, že bude v síni slávy Premier League jako Petr Čech. Ano, bylo by to sice krásné, ale ruku na srdce, asi jen těžko bude nějaký český gólman v budoucnu honit jeho statistiky v nejlepší lize světa. Jen pro pořádek – 433 zápasů a 202 čistých kont. Ta čísla vypadají sakra nereálně.
Tím fotbalovým vrcholem jsem myslel, že by nějaký český gólman uzmul místo brankářské jedničky v některém z klubů v pěti nejlepších ligách světa. Cesta k tomuto cíli je těžká, ale není úplně nereálná. Česká brankářská škola je ve světě celkem proslulá a chlapíci jako Luděk Mikloško, Jan Stejskal, Pavel Srníček nebo Radek Černý zasadili kořeny pro obrovský úspěch Petra Čecha na ostrovech. A ten potom povědomí o Češích mezi třemi tyčemi, pozvedl ještě o pár úrovní výš. Nejspíš i jemu mohou kluci jako Tomáš Vaclík, Jiří Pavlenka a Tomáš Koubek děkovat. Ano, zmiňuji tahle tři jména, protože právě oni se ze své generace dostali nejdál. Byli jasné jedničky v týmech Sevilly, Werderu Brémy a Rennes.
Středoškoláci v Plzeňském kraji si letos na podzim o školní fotbalový pohár nezahráli. Kraj soutěž z finančních důvodů zrušil. Ministerstvo školství letos na školní sportovní soutěže vyčlenilo 15 milionů korun, loni na ně šlo 32 milionů.
Čtyři zápasy, čtyři porážky a žádná šance na čtvrtfinále. Přesto mají čeští fotbalisté v závěru Ligy národů o co hrát. Pokud v tabulce přeskočí Chorvatsko, polepší si před prosincovým losem kvalifikace na Euro 2028. A i kdyby zůstali poslední, pořád mohou odvrátit přímý sestup.
V třetiligovém Alavésu vydržel jedenáct zápasů. U španělských mládežnických výběrů pak Luis de la Fuente vychoval hráče, se kterými dobyl Evropu i svět. Španělsku vrátil nebezpečná křídla a na mistrovství světa ukázal, že jeho tým umí vyhrávat i jinak.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
