Když se v roce 2009 slavilo šedesát let od založení spolkové republiky, inicioval týdeník Spiegel velký průzkum veřejného mínění s dotazem, která osobnost nejvíc symbolizuje poválečné Německo.
V TOP 10 bylo devět politiků, od Konrada Adenauera přes Helmuta Kohla po Angelu Merkelovou. Mezi nimi se, na devátém místě, ocitl chlapík, který se proslavil víc nohama než řečmi.
Franz Beckenbauer.
Až za ním skončili další sportovci jako Boris Becker, Michael Schumacher nebo Steffi Grafová. O umělcích nebo vědcích nemluvě.
Zařazení po bok špičkových politiků bylo ale na místě. Byť měl Beckenbauer přezdívku Kaiser, tedy císař, ve skutečnosti byl spíš kancléřem německého fotbalu.
Dokazoval to jako hráč, trenér i funkcionář.
V roce 1982 fandil celý svět ve finále španělského šampionátu týmu, který hrál ošklivý fotbal. Proč? Protože proti Italům stáli Němci, za které se tehdy styděli i jejich fanoušci.
Jsme sice uprostřed fotbalového léta, okurkové sezony, ve středu ale můžete ladit zásadní bitvy. Na MS klubů si to o finále rozdají PSG s Realem a na ženském Euru hrají obhájkyně z Anglie o život. Kde tyhle zápasy naladíte?
Zelená nemá být jen tráva, ale i fotbal. Jak české kluby řeší ekologii? Proč není na místě strašení? Kde se ve světě inspirovat? A jaké mýty jsou v téhle oblasti nejčastější? CSR manažerka Sparty a předsedkyně komise LFA Irena Smetanová a ředitelka Nadace Tipsport a garantka projektu Sport bez odpadu Lucia Štefánková.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
