Nahoru a dolů. Jako po divoké horské dráze smýká fotbalová Sparta už nějaký čas emocemi svých fanoušků. Sotva vyletí vzhůru k nebesům, k mistrovským titulům a Lize mistrů, už se chvíli nato řítí v protisměru, do propasti zklamání a zmaru.
Krize, v níž se Sparta v říjnu a listopadu ocitla, byla až děsivě dlouhá a hluboká. Lev triumfátor se tehdy zčistajasna proměnil v ustrašenou šedou myšku.
Na jaře se pak Sparta prezentovala jako tým, který postupně znovu nachází půdu pod nohama. A co je důležité: sbírá přitom vítězství.
Když přišel i úspěch v derby se Slavií, začaly Letnou dokonce opět cloumat mocné vibrace spojené s pocitem, že král džungle je tu zpět v plné síle. A jakkoli v této sezoně už titul takřka jistě ztratil, nepohrdne v ní teď vzhledem k situaci výjimečně ani stříbrem. A napřesrok už se mu pyšná hříva dozajista zase pozlatí.
Jenže než se stačíte náležitě pokochat sami sebou, zaskočí vás porážka v Liberci. A na tu pak po reprezentační pauze volně naváže a všechno výrazně zintenzivní facka v podobě fotbalového školení od Viktorie Plzeň.
Ačkoli šla Sparta v zápase brzy do vedení a také zkraje druhé půle to vypadalo, že se vyrovnáním na 2:2 ještě může znovu dostat do tempa a do zápasu, nestalo se to. A stát se to teď v neděli ani nemohlo, protože Viktoria zápas naprosto opanovala.
Stačilo jí k tomu využívat sparťanských chyb, nedostatků, nedorazů, zmatků či polovičatostí. A to i při zcela základních činnostech, jako jsou zakládání útoku, správné rozmístění bránících hráčů v pokutovém území, (ne)navazování hráče soupeře v náběhu. A tak dále, a tak podobně.
Vallecano v prvním zápase čtvrtfinále Konferenční ligy porazilo řecký AEK. Jediné zbývající ohrožení české pozice v top desítce koeficientového žebříčku tak zůstalo bez bodu a už za týden po odvetě může být definitivně hotovo a Česko může získat potřetí v řadě velkou výhodu: jistou účast v Lize mistrů.
Český tým na mistrovství světa nečekají jen exotičtí soupeři, ale i neobvyklá fyzická překážka. Dva zápasy ve vysoké nadmořské výšce na mexických stadionech mohou reprezentaci vzít dech. V rámci celého MS 2026 jde navíc o problém, který v takové míře neřeší nikdo jiný.
Stanislav Tecl nemusel končit, přesto si vybral odchod ve chvíli, kdy ještě měl co nabídnout. V rozhovoru pro Football Club mluví o rozhodnutí pověsit kariéru na hřebík, odmítnuté Číně, nové roli ve Slavii i o tom, proč by pro něj další hraní už nedávalo smysl.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
