Nahoru a dolů. Jako po divoké horské dráze smýká fotbalová Sparta už nějaký čas emocemi svých fanoušků. Sotva vyletí vzhůru k nebesům, k mistrovským titulům a Lize mistrů, už se chvíli nato řítí v protisměru, do propasti zklamání a zmaru.
Krize, v níž se Sparta v říjnu a listopadu ocitla, byla až děsivě dlouhá a hluboká. Lev triumfátor se tehdy zčistajasna proměnil v ustrašenou šedou myšku.
Na jaře se pak Sparta prezentovala jako tým, který postupně znovu nachází půdu pod nohama. A co je důležité: sbírá přitom vítězství.
Když přišel i úspěch v derby se Slavií, začaly Letnou dokonce opět cloumat mocné vibrace spojené s pocitem, že král džungle je tu zpět v plné síle. A jakkoli v této sezoně už titul takřka jistě ztratil, nepohrdne v ní teď vzhledem k situaci výjimečně ani stříbrem. A napřesrok už se mu pyšná hříva dozajista zase pozlatí.
Jenže než se stačíte náležitě pokochat sami sebou, zaskočí vás porážka v Liberci. A na tu pak po reprezentační pauze volně naváže a všechno výrazně zintenzivní facka v podobě fotbalového školení od Viktorie Plzeň.
Ačkoli šla Sparta v zápase brzy do vedení a také zkraje druhé půle to vypadalo, že se vyrovnáním na 2:2 ještě může znovu dostat do tempa a do zápasu, nestalo se to. A stát se to teď v neděli ani nemohlo, protože Viktoria zápas naprosto opanovala.
Stačilo jí k tomu využívat sparťanských chyb, nedostatků, nedorazů, zmatků či polovičatostí. A to i při zcela základních činnostech, jako jsou zakládání útoku, správné rozmístění bránících hráčů v pokutovém území, (ne)navazování hráče soupeře v náběhu. A tak dále, a tak podobně.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
