Český génius Jára Cimrman zasáhl takřka do všech oblastí vědeckého či společenského života své doby. Jen do fotbalu, pokud vím, nikoli. Škoda. Kdyby dnes revidoval text své divadelní hry Záskok, upravil by možná její slavnou repliku do aktualizovaného znění: „V Českých Budějovicích, konkrétně v jejich fotbalovém klubu Dynamo, by chtěl pracovat každý. Kromě mě teda…“ Pokud se totiž někdo domníval, že ohlášenou změnou majitele klubu tamní neumětelská tragikomedie končí, evidentně se mýlil.
Už snad ani nemá smysl rekapitulovat všechny trapasy a skandály, které v uplynulých letech průběžně plynuly z jihu vinou složité povahy, mediální neobratnosti a především pak nízké míry orientace ve fotbalovém prostředí v podání dosavadního majitele klubu Vladimíra Koubka.
Ten se postupně dokázal do krve rozhádat a rozejít nejen s Martinem Vozábalem a Tomášem Sivokem, tedy s klíčovými muži klubového managementu, ale i s mnoha dalšími osobnostmi z řad představitelů politické a byznysové sféry města i jihočeského regionu. Načež ho po zpřetrhání všech těchto vazeb překvapilo, že tím zdevastoval i dosavadní ekonomické zázemí klubu. A protože žádné jiné nevytvořil, „kupodivu“ ani ve spolupráci s bizarními poradci z Nigérie, zjistil Koubek, že místo radosti mu fotbal přináší jen trauma z obtíží při naplňování prvoligového rozpočtu.
Hráče či dosavadní trenéry tak dostal do svízelné pozice, v níž se mohli spolehnout na jediné: A sice, že k datu splatnosti svých faktur rozhodně žádné peníze na jejich účtech nepřistanou. Propláceny sice nakonec byly, ale s velkými prodlevami.
Navzdory takovému diskomfortu se hráčům a potažmo i jejich trenérům Jiřímu Lerchovi a Jiřímu Kladrubskému podařilo uskutečnit malý zázrak. A přes všechny těžkosti Dynamu prvoligovou účast zachránit.
Místo poděkování za tuto sportovní spásu se konkrétně Jiří Kladrubský dočkal od Koubka veřejné výhružky vyhazovem, a to poté, co po úspěšné baráži proti Táborsku ventiloval stížnost na platební morálku klubu. Koubek sice tuto svou květnovou výstrahu nenaplnil. Ale k dnešnímu datu už se Lerch a někteří další jeho kolegové z realizačního týmu tak jako tak na dlažbě ocitli.
Když se česká reprezentace dostala naposledy na mistrovství světa, vedla její cesta přes úspěšnou baráž s Norskem. O čtyři roky dřív přitom selhala proti Belgii, a to navzdory roli favorita. Příběh dvou baráží, mezi nimiž leží slavné Euro 2004, připomíná sílu i křehkost tehdejší zlaté generace.
Newsletter Kopačky je tentokrát hodně sparťanský, protože tahle sezona ženského fotbalu je v Česku rudá.
Než český tým vstoupí do baráže o MS 2026, vraťte se s námi k velkým českým a československým momentům na světových šampionátech. Připravili jsme deset otázek, které prověří, co si pamatujete od stříbra v roce 1934 až po poslední mundial v roce 2006.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
