V knížkách chybí. Dějepisáři o něm taky moc neví. Ale věřte, že česká fotbalová historie má svého hrdinu, který silně přesáhl naše hranice. Doslova. Vymyslel totální fotbal, pomohl vychovat hvězdného Johana Cruijffa a postavil do latě nizozemský národní tým. Je to mimořádně silný příběh trenérského génia z Nymburka, inovátora a exulanta, o němž se komunisti rozhodli mlčet. Rozhodli se zaprášit jméno František Fadrhonc.
Spojil se s Johanem Cruijffem, s Rinusem Michelsem a dalšími nizozemskými hvězdami. Trénoval i Josefa Bicana nebo Ladislava Kubalu. Viděl fotbal jinak, než jak ho do té doby viděl kdokoliv jiný. A zásadně ho změnil. Posunul ho velkou revolucí, které se říká totální fotbal. Jenom si do těchto souvislostí málokdo umí dosadit správné jméno.
„Někteří lidé v Nizozemsku dobře vědí, odkud totální fotbal pochází. Z čí hlavy vzešel. Táta o tom akorát nenapsal knížku, zatímco Rinus ano. Takový Rinus byl, zajímala ho sláva, zatímco otce ne,“ připomíná si v pražské kavárně Slavia Zora Hunfeldová. Dcera Františka Fadrhonce a maminky Věry. Vybavuje si také své netradiční dětství, kdy se u nich v obýváku občas mihnul Michels i Cruijff.
Čeština už jí vůbec nejde, i když si něco málo od rodičů pamatuje. Narodila se totiž až v Nizozemsku, ačkoliv už byla „na cestě“, když František a Věra překračovali v roce 1948 československé hranice. Má mladšího bráchu Toma. S tím to česky nejde už vůbec. Leda anglicky nebo německy. Dneska už jsou oba prarodiče, mají vnoučata, a na svého slavného tatínka pořád rádi vzpomínají. I když, slavného... V Česku je to jinak. Tak si nejdřív dejme tuhle první část příběhu.
Vallecano v prvním zápase čtvrtfinále Konferenční ligy porazilo řecký AEK. Jediné zbývající ohrožení české pozice v top desítce koeficientového žebříčku tak zůstalo bez bodu a už za týden po odvetě může být definitivně hotovo a Česko může získat potřetí v řadě velkou výhodu: jistou účast v Lize mistrů.
Český tým na mistrovství světa nečekají jen exotičtí soupeři, ale i neobvyklá fyzická překážka. Dva zápasy ve vysoké nadmořské výšce na mexických stadionech mohou reprezentaci vzít dech. V rámci celého MS 2026 jde navíc o problém, který v takové míře neřeší nikdo jiný.
Stanislav Tecl nemusel končit, přesto si vybral odchod ve chvíli, kdy ještě měl co nabídnout. V rozhovoru pro Football Club mluví o rozhodnutí pověsit kariéru na hřebík, odmítnuté Číně, nové roli ve Slavii i o tom, proč by pro něj další hraní už nedávalo smysl.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
