Arne Slot! Klopp při loučení potvrdil, že je třída. Byli jsme u toho

Už příchod ke stadionu vypadá jinak než obvykle. Dvě hodiny před zápasem je všude hodně lidí a červená barva je vidět víc. Dneska si to jdou všichni užít naplno. Na autobus s hráči čeká hodně fanoušků. Za svých 14 návštěv Anfieldu jsem jich víc viděl jen při zápase proti Chelsea v dubnu 2014. Červené dýmovnice jsou všude. Na stadionech se v Anglii pyro vidí opravdu jen výjimečně, ale mimo ně je hodně populární.

Velký červený dým a řev nějakých sto metrů před námi značí, že autobus s hráči přijíždí. Poprvé za den rozjíždíme pokřik I’m so glad that Jürgen is a red (Jsem tak rád, že je Jürgen červený). Každý, kdo může, odpaluje dýmovnice. Autobus projíždí velkým červeným mrakem. Na přední sedačce je Klopp a mává nám. Na nějaké dojímaní teď ale není čas. Je třeba pořádně fandit.

Společně s ostatními se připojujeme do průvodu za autobus a zpíváme všechny možné chorály. Vítání hráčů v posledních letech nebývají tak hlasitá. Semifinále Ligy mistrů ani derby s Manchesterem United neměly zdaleka takovou atmosféru, a to v dnešním zápase už vůbec o nic nejde. Jürgen je ale mnohem důležitější než trofeje.

Následně se ještě na chvíli přesouváme do naší oblíbené hospody Albert před tribunou Kop, kde už náš oblíbený kytarista Jack hraje jeden chorál za druhým. Je tam jako obvykle úplně narváno. Vzhledem k teplému počasí je uvnitř extrémní vedro a vydýcháno, ale stejně se prorveme davem pro dvě piva a užíváme si 30 minut zpěvu.