Leváci tvoří přibližně desetinu světové populace a dá se předpokládat, že zhruba stejné zastoupení mají i ve fotbale. Proto bývá raritní, když se jich v některých týmech sejde víc najednou na podobných pozicích. U nás jsme se s takovým příkladem setkali u Sparty, ve které se v posledních třech letech vystřídali hned čtyři leváci schopní hrát na stoperu. Byli jimi David Lischka, Dávid Hancko, Ladislav Krejčí mladší a Jaroslav Zelený. Je to problém?
Existuje víc důvodů, proč nemít dva levonohé stopery. Leváci jsou obecně víc levonozí, než jsou praváci pravonozí. Leváci jsou často díky své vzácnosti ceněni a dostávají po celou dobu fotbalové výchovy víc volnosti. Když je nikdo nevede ke hře oběma nohama, tak se tím jejich postavení ve hře přirozeně uzavírá, neboť prakticky každý míč přijímají stejnou nohou, což jim dává menší manévrovací prostor. Naopak praváci jsou obvykle nuceni se učit hrát oběma nohama, mohou nastupovat i na postech vhodných spíše pro leváky (levý obránce) a jsou tím vedeni k postavení o dost otevřenějšímu.
Česko je po dvaceti letech zpět na mistrovství světa, a tak je ideální chvíle připomenout si poslední české góly i poslední vítězství na MS. V roce 2006 je proti USA zařídili Jan Koller a Tomáš Rosický. Pak přišel dlouhý půst, který skončil až po včerejším postupu přes Dánsko.
Itálie znovu zůstala před branami mistrovství světa a v zemi propukl smutek i vztek. Třetí neúspěšná baráž v řadě otevřela staré rány a znovu rozjela debatu, jestli jsou Italové ještě fotbalovou velmocí, nebo už jen žijí z minulosti.
Česko jede poprvé po 20 letech na světový šampionát. Předchozí čtyři kvalifikace o MS se vůbec nepovedly. Připomeňte si momenty, které už jste radši dávno zapomněli.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
