Mia San Mia. V bavorském dialektu My jsme my, lépe řečeno Jsme, jací jsme. Na první pohled vágní slogan, který v případě mnichovského Bayernu ale dává dokonalý smysl.
Svět německého velkoklubu je specifický, svojský. A není pro každého. Například evidentně nebude pro Juliana Nagelsmanna, jehož mise na prestižní adrese skončila už po roce a půl. Kariéra trenérského zázraku tak zaznamenala první výraznější škraloup.
Ale jen do určité míry. Jedním dechem je třeba dodat, že primárním důvodem koučova konce rozhodně nejsou sportovní výsledky. Čtvrtfinále Ligy mistrů i německého poháru, v lize ztráta jednoho bodu na první místo, vzájemný zápas s vedoucím Dortmundem za rohem. Tahle sezona klidně může skončit treblem.
Dle mnoha expertů i fanoušků šlo o neuvážený, možná až šílený krok. Zbavíte se trenéra s největším potenciálem za dlouhé roky v situaci, kdy ještě nic reálně nepokazil. Zní to zvláštně. Zároveň je ale nutné vyseknout vedení Bayernu za tenhle krok poklonu. Ze dvou důvodů.
Po konci v Nantes byl bez klubu, bez platu a bez jistoty, co bude dál. Pak přišla nabídka z české druhé ligy. Santiago Eneme dnes hraje za Spartu, ale jeho cesta do Česka začala mnohem skromněji: ve Vyškově, kde si po příjezdu říkal, co vlastně provedl.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
