Mia San Mia. V bavorském dialektu My jsme my, lépe řečeno Jsme, jací jsme. Na první pohled vágní slogan, který v případě mnichovského Bayernu ale dává dokonalý smysl.
Svět německého velkoklubu je specifický, svojský. A není pro každého. Například evidentně nebude pro Juliana Nagelsmanna, jehož mise na prestižní adrese skončila už po roce a půl. Kariéra trenérského zázraku tak zaznamenala první výraznější škraloup.
Ale jen do určité míry. Jedním dechem je třeba dodat, že primárním důvodem koučova konce rozhodně nejsou sportovní výsledky. Čtvrtfinále Ligy mistrů i německého poháru, v lize ztráta jednoho bodu na první místo, vzájemný zápas s vedoucím Dortmundem za rohem. Tahle sezona klidně může skončit treblem.
Dle mnoha expertů i fanoušků šlo o neuvážený, možná až šílený krok. Zbavíte se trenéra s největším potenciálem za dlouhé roky v situaci, kdy ještě nic reálně nepokazil. Zní to zvláštně. Zároveň je ale nutné vyseknout vedení Bayernu za tenhle krok poklonu. Ze dvou důvodů.
Přečtěte si dojemnou reportáž Karla Tvaroha, reportéra stanice Canal+ Sport, který byl na Anfieldu a v jeho zázemí u toho, když spolu napřímo o anglický titul bojovaly dvě těžké váhy. Tenhle zápas Liverpoolu s Manchesterem City (1:1) byl skvělý.
Nejen boj o titul. Sledujme i honičku o čtvrté místo, snahu klokanů vše ještě spravit nebo odmítání Černého Petra. A uhodnete skokana roku?
Vyťukal jsem telefonní číslo. Měl jsem v Praze devět hodin ráno, Justin Walley v Tichomoří osm večer. „Ahoj. Jsem na Marshallových ostrovech. Nemají tu fotbalisty, nemají tu hřiště. Jsme jako evangelisti. Ještě letos chceme odehrát první zápas,“ řekl mi. Tohle je příběh dobrodruha, co pomáhá vybudovat národní tým v poslední zemi OSN, která svou reprezentaci ještě nemá.
Získejte přístup ke všem článkům. Nyní za akční cenu 99 Kč měsíčně napořád.