Když loni v únoru začala ruská invaze na Ukrajinu, z pohledu fotbalu měla pozoruhodnou symboliku.
Agresorem byl stát, který v roce 2018 dokonale naplnil definici sportswashingu. Jako pořadatel mistrovství světa se snažil přesvědčit zbytek planety, že Rusko je cool země, která dávno nemá nic společného s někdejší agresivní říší zla a totalitní praxí. Ochotně (a někdy i za peníze) mu v tom pomáhaly také bývalé hvězdy, jako třeba Peter Schmeichel nebo Lothar Matthäus. Při losu turnaje si ruský prezident Vladimir Putin stihl udělat i fotky s Pelém a Maradonou.
Obětí se stala země, která příklonnost k Západu prokázala i tím, že o deset let dřív společně s Polskem pořádala fotbalové Euro. Finále se hrálo v Kyjevě, další zápasy na Ukrajině hostily Lvov, Charkov a Doněck. Poslední jmenované město je už dlouho pod kontrolou separatistů, ostatní za poslední víc než rok mnohokrát čelila masivnímu ostřelování ruskou armádou.
Karviná po korupčním verdiktu stáhla odvolání a smířila se s přeřazením do druhé ligy, i když vinu dál odmítá. Jeden z největších otřesů posledních let tím vstupuje do další fáze: liga řeší náhradníka, český fotbal pohárové domino.
Vyhrávali Ligy mistrů, sbírali domácí tituly i Zlaté míče a doma byli uctíváni jako sportovní bohové. Přesto v jejich životopisech zeje obrovská trhlina. Co všechno stálo za tím, že i některé z největších fotbalových ikon historie nikdy neokusily atmosféru mistrovství světa?
MS ve fotbale 2026 vstupuje do vyřazovací fáze. Poprvé v historii se hraje šestnáctifinále pro 32 týmů, takže cesta k titulu bude delší než kdy dřív. Přinášíme kompletní praktický přehled: kdy se hraje play-off, kdo s kým nastoupí, jak vypadá pavouk a kde zápasy sledovat v televizi.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
