Když loni v únoru začala ruská invaze na Ukrajinu, z pohledu fotbalu měla pozoruhodnou symboliku.
Agresorem byl stát, který v roce 2018 dokonale naplnil definici sportswashingu. Jako pořadatel mistrovství světa se snažil přesvědčit zbytek planety, že Rusko je cool země, která dávno nemá nic společného s někdejší agresivní říší zla a totalitní praxí. Ochotně (a někdy i za peníze) mu v tom pomáhaly také bývalé hvězdy, jako třeba Peter Schmeichel nebo Lothar Matthäus. Při losu turnaje si ruský prezident Vladimir Putin stihl udělat i fotky s Pelém a Maradonou.
Obětí se stala země, která příklonnost k Západu prokázala i tím, že o deset let dřív společně s Polskem pořádala fotbalové Euro. Finále se hrálo v Kyjevě, další zápasy na Ukrajině hostily Lvov, Charkov a Doněck. Poslední jmenované město je už dlouho pod kontrolou separatistů, ostatní za poslední víc než rok mnohokrát čelila masivnímu ostřelování ruskou armádou.
Jakou vypovídací hodnotu má šest porážek v elitní skupině Ligy národů? První měsíce španělské éry u národního týmu v FC anketě zhodnotili Tomáš Hořava, Antonín Rosa, Ondřej Tůma a Zdeněk Zlámal.
Thierry Henry u brankové čáry zahrál rukou a přihrál Williamu Gallasovi na gól. Rozhodčí ho uznal a Francie 18. listopadu 2009 postoupila na mistrovství světa na úkor Irska. O dva dny později se za opakování zápasu přimlouvali oba kapitáni, včetně Henryho. Až po letech vyšlo najevo, že FIFA po sporné baráži poskytla irskému svazu pět milionů eur.
Šest zápasů, šest porážek. Výsledky v Lize národů sice nejsou podle Santiho Denii to nejdůležitější, ale zápas v Chorvatsku svlékl jeho tým do naha. V čem jsme nejvíc pokulhávali a na čem se dá stavět? V dalším díle Football Club podcastu rozebíráme hráče našeho kádru, sestavíme ideální jedenáctku a v závěru si posvítíme i na největší šlágry nadcházejícího ligového kola.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
