Když loni v únoru začala ruská invaze na Ukrajinu, z pohledu fotbalu měla pozoruhodnou symboliku.
Agresorem byl stát, který v roce 2018 dokonale naplnil definici sportswashingu. Jako pořadatel mistrovství světa se snažil přesvědčit zbytek planety, že Rusko je cool země, která dávno nemá nic společného s někdejší agresivní říší zla a totalitní praxí. Ochotně (a někdy i za peníze) mu v tom pomáhaly také bývalé hvězdy, jako třeba Peter Schmeichel nebo Lothar Matthäus. Při losu turnaje si ruský prezident Vladimir Putin stihl udělat i fotky s Pelém a Maradonou.
Obětí se stala země, která příklonnost k Západu prokázala i tím, že o deset let dřív společně s Polskem pořádala fotbalové Euro. Finále se hrálo v Kyjevě, další zápasy na Ukrajině hostily Lvov, Charkov a Doněck. Poslední jmenované město je už dlouho pod kontrolou separatistů, ostatní za poslední víc než rok mnohokrát čelila masivnímu ostřelování ruskou armádou.
Dvě porážky 0:1, tři červené karty a mistrovství světa bez Česka. Neúspěšná baráž s Belgií začala 10. listopadu 2001 v Bruselu, kde se Tomáš Řepka ještě před přestávkou ohnal loktem po soupeři. Byl to jeho 46. a poslední mezistátní zápas.
Startuje listopadová reprezentační pauza. Ukážeme vám, na jaký fotbal se během ní můžete těšit v televizi.
Po remíze v Plzni se z kotle ozvalo „Priske ven!“, ale za nejhorším ligovým startem Sparty od roku 2019 je víc než jen práce trenéra.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
