Rusko chce do Ameriky. Válečný agresor hledá cestu na mistrovství světa

17. květen 2023
Sdílejte:
Individuální sportovci Ruska a Běloruska mají od olympijského výboru požehnání, aby se pod neutrální vlajkou vraceli do mezinárodních soutěží. Pro fotbal, i další kolektivní sporty, pořád platí sankce. Rusové udělají všechno, aby se vrátili a zahráli si na příštím světovém šampionátu.
Hezčí než je, se Rusko bude dělat i kvůli fotbalu. Chce na příští mistrovství světa, které se hraje především na stadionech v USA.Foto: A.Ricardo / Shutterstock

Když loni v únoru začala ruská invaze na Ukrajinu, z pohledu fotbalu měla pozoruhodnou symboliku.

Agresorem byl stát, který v roce 2018 dokonale naplnil definici sportswashingu. Jako pořadatel mistrovství světa se snažil přesvědčit zbytek planety, že Rusko je cool země, která dávno nemá nic společného s někdejší agresivní říší zla a totalitní praxí. Ochotně (a někdy i za peníze) mu v tom pomáhaly také bývalé hvězdy, jako třeba Peter Schmeichel nebo Lothar Matthäus. Při losu turnaje si ruský prezident Vladimir Putin stihl udělat i fotky s PelémMaradonou.

Obětí se stala země, která příklonnost k Západu prokázala i tím, že o deset let dřív společně s Polskem pořádala fotbalové Euro. Finále se hrálo v Kyjevě, další zápasy na Ukrajině hostily Lvov, Charkov a Doněck. Poslední jmenované město je už dlouho pod kontrolou separatistů, ostatní za poslední víc než rok mnohokrát čelila masivnímu ostřelování ruskou armádou.

Reakce fotbalových orgánů na rozpoutání války byla stejná jako u ostatních sportů. Ruské kluby i reprezentace byly vyloučené z mezinárodních soutěží. Ještě než se k tomu FIFA a UEFA definitivně odhodlaly, fotbalové svazy Polska, Česka a Švédska oznámily, že za žádných okolností se nehodlají utkat se sbornou v baráži na MS v Kataru. Ani na neutrální půdě, ani proti týmu bez státní hymny a vlajky.

Polsko tak do finále baráže postoupilo kontumačně.

Podobně pro Spartak Moskva skončila pouť Evropskou ligou a ženy mohly zapomenout na letní Euro, kam se kvalifikovaly.

UEFA odebrala Petrohradu pořádání Ligy mistrů a rozvázala smlouvu s firmou Gazprom, která byla hlavním sponzorem královské klubové soutěže i Eura. Ročně na účet asociace přispívala čtyřiceti miliony eur.

„Rozhodnutí má jednoznačně diskriminační charakter a poškozuje velké množství sportovců, trenérů, zaměstnanců klubů a reprezentací a především miliony ruských a zahraničních fanoušků, jejichž zájmy musí mezinárodní sportovní organizace v první řadě hájit,“ uvedl ruský fotbalový svaz v první reakci na odstřižení od všech soutěží.

Benevolence vůči Bělorusku

Přesto v jedné věci se praxe UEFA liší od ostatních sportovních federací. Sankce se jen minimálně dotýkají Běloruska, které v počátcích války Rusku pomáhalo a je dále jeho nejbližším spojencem.

Jeho kluby se dál smějí účastnit pohárových soutěží (pouze nemůžou hrát proti ukrajinským týmům), reprezentace se zapojila do kvalifikace na Euro 2024. Jediným omezením je, že utkání se hrají na neutrální půdě v Srbsku a bez přítomnosti diváků. Nedávno se sice víc než stovka europoslanců obrátila na vedení UEFA, aby zaujalo důraznější kurs i vůči běloruskému fotbalu, ale zatím se tak nestalo. Ostatně je to země, která ve světovém fotbale až tolik neznamená.

Fotbal pomáhá

Magazín Football Club v projektu s názvem Jak válka na Ukrajině změnila fotbal (nejen) v Česku postupně vydává sérii analytických článků, rozhovorů a reportáží, které mapují, jak vypadala pomoc fotbalového prostředí zasaženým ukrajinským týmům i běžným uprchlíkům. Jak aktivní byl český fotbal? Jaká je dnes situace fotbalistů z Ukrajiny? Jak by se v době války mělo přistupovat k ruským sportovcům? A další příběhy, které ukazují, že nejpopulárnější hra na světě může zacelovat hluboké rány na duších ukrajinských dětí a dospělých. Projekt vznikl díky finanční podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Po zavedení prvotních sankcí vůči ruskému fotbalu se může zdát, že na tomto poli nastal klid.

V zahraničí nepůsobí žádné hvězdy typu hokejisty Alexandra Ovečkina, jejichž angažmá by u veřejnosti vyvolávalo negativní emoce. Evropské poháry víc chybí ruským klubům, než že by ruské kluby chyběly evropským pohárům. A ani prosincový světový šampionát v Kataru nebyl horší jenom proto, že sborná přišla o možnost se na něj kvalifikovat.

Navíc je jasné, že Rusové nemají žádnou šanci se zapojit do kvalifikace o Euro 2024, i kdyby válka skončila zítra.

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) sice nedávno vzal zpět razantní stanovisko z loňského února a doporučil sportovním federacím, aby – za určitých podmínek, jako je například absence národních symbolů – pustila do soutěží zpět ruské sportovce. Týká se to ovšem pouze individuálních soutěží.

O to, jestli příští rok na olympiádě v Paříži budou smět startovat ruští atleti, gymnasté nebo cyklisté, se ještě povedou tvrdé diplomatické pře, ale už teď je jasné, že fotbalisté ani fotbalistky Ruska pod pěti kruhy soutěžit nebudou.

Ale klid je to pouze zdánlivý.

Rusko si ve fotbale jako prioritu klade účast na světovém šampionátu v roce 2026, který budou hostit USA, Kanada a Mexiko.

UEFA: sankce budou, dokud se bude válčit

Údajně už existuje pracovní skupina zkoumající, kdy a za jakých podmínek zajistit návrat Ruska do mezinárodních soutěží. Ale informují o ní jen ruští funkcionáři, skutečnost tedy může být o něco složitější.

„Jednáme s UEFA o návratu a odstranění zákazů. Jednání jsou obtížná, jsou to dlouhé rozhovory, které probíhají neustále,“ řekl například nedávno Maxim Mitrofanov, sekretář fotbalového svazu, státní tiskové agentuře TASS.

Ukrajinská liga běží

Aktuální sezona znamenala, navzdory všem těžkostem, i návrat ukrajinského fotbalu k pravidelné prvoligové soutěži. Symbolicky ji loni v srpnu odstartovaly na Olympijském stadionu v Kyjevě dva týmy z východní části země, které musejí hrát v „exilu“ – Šachtar Doněck a Metalista Charkov. Hrálo se před prázdnými tribunami a zápas skončil 0:0.

Při emotivním ceremoniálu byla slavnostně vyvěšena ukrajinská vlajka, s níž emigrant Danylo Myhal při olympijských hrách v Montrealu 1976 vběhl na trávník během fotbalového utkání SSSR-NDR.

Naopak Aleksander Čeferin, šéf UEFA, na dubnovém kongresu v Lisabonu zopakoval, že jen „velmi těžko“ budou sankce vůči ruskému fotbalu zrušené dřív, než skončí válka na Ukrajině. A na rozdíl od MOV nebo jiných sportovních asociací mají rozhodnutí v rukou výhradně Evropané, nikoli početný zástup funkcionářů z Afriky nebo Asie, kteří jsou Rusku nakloněni, případně zastávají neutrální postoj se sloganem „sport se nemá míchat s politikou.“

Rusko se poprvé snažilo dostat z mezinárodní izolace v září, kdy ohlásilo konání přátelského utkání proti Bosně a Hercegovině. Po protestech hráčů soupeře, včetně největší hvězdy Edina Džeka, z toho však sešlo.

Právně by to jinak bylo v pořádku. Sankce se týkají pouze akcí pořádaných FIFA a UEFA, což přátelské nebo exhibiční utkání nejsou.

Sborná se tak ještě v roce 2022 utkala s Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem. Mimo území bývalého Sovětského svazu poprvé nastoupila 23. března, kdy v Teheránu před 20 tisíci diváky remizovala s Íránem 1:1. O pár dnů později v Petrohradě porazila Irák 2:0.

První opravdu velkou akcí měl být start na červnovém úvodním šampionátu středoasijských zemí. Bude se konat v Biškeku a Taškentu, vedle domácích týmů Kyrgyzstánu, resp. Uzbekistánu se mají představit i Tádžikistán, Írán, Turkmenistán a Afghánistán. V půlce dubna však Rusko účast odřeklo. Oficiálně kvůli kolizi s domácí sezonou, včetně finále domácího poháru.

Asijská cesta by dávala smysl, ale…

Uskutečněné i uvažované kontakty s Asií nejsou náhodné. Ruský fotbal si nějaký čas pohrával s myšlenkou, že právě přes tento kontinent by se mohl na MS v roce 2026 kvalifikovat.

Geograficky by to problém nebyl, ostatně většina ruského území je v Asii. I jiné země pragmaticky změnily příslušnost k regionálním fotbalovým federacím. Izrael už dlouho, a nejen ve fotbale, působí v evropských soutěžích. Z bezpečnostních důvodů i proto, že některé muslimské země by zápasy s ním bojkotovaly. Austrálie se zase přidala k Asii – kvůli slabé konkurenci v Oceánii.

Ličkové a ti druzí

Invaze na Ukrajinu změnila i ruskou nejvyšší soutěž. Třeba tím, že někteří západní trenéři se raději vrátili domů. Hned po pár dnech ukončil angažmá v Lokomotivu Moskva německý kouč Markus Gisdol. „Pro mě je fotbalové trénování ta nejlepší práce na světě. Ale nemohu pokračovat ve svém povolání v zemi, jejíž vůdce je zodpovědný za útočnou válku uprostřed Evropy. To neodpovídá mým hodnotám,“ vysvětlil svůj postoj. Po sezoně ho následoval i krajan Sandro Schwarz, trenér moskevského Dynama.

Aktuálně působí v ruské lize čtyři trenéři ze zemí mimo bývalý SSSR. Dva Španělé, Srb – a český kouč Marcel Lička. Ten vede Orenburg, společně s bratrem Mariem, a jeho postoj se hodně míjí třeba právě s loňským Gisdolovým krokem. „Co bych tím získal? Přijel bych domů, ale válka by neskončila,“ vysvětlil Marcel Lička, proč v Rusku setrvává, v rozhovoru pro Deník.

O asijské variantě se v případě Ruska mluvilo už v prosinci. Smysl by to dávalo, protože čistě politicky by tento nápad podporovaly postsovětské republiky stejně jako Indie, Čína, Írán a většina zemí Perského zálivu. Problémy by mohly nastat u Japonska, Jižní Koreje a Austrálie, jenže ty v asijské federaci nemají takovou moc.

Po pár týdnech ovšem ruský fotbalový svaz oznámil, že budoucnost vidí v rámci UEFA, kde si chce návrat na mezinárodní scénu vybojovat právní cestou.

Důvodem mohla být i obava asijských států, že ruská přítomnost by znamenala větší konkurenci v kvalifikačních bojích. Zrovna ve chvíli, kdy Asie si na příštím mistrovství světa polepší z dosavadních čtyř zemí (+ jedna v baráži) na osm (+ jedna). Proč jednu z těchto pozic téměř automaticky přenechat Rusku?

Na druhé straně by Rusové sice přes Asii mohli proplout na světový šampionát, ale zároveň by to znamenalo, že by jejich kluby musely – i po budoucím skončení sankcí – hrát asijskou Ligu mistrů. A ta je výrazně méně lukrativní než její evropský vzor. Za vítězství v celé soutěži je jenom o něco málo vyšší prize money než v UEFA Champions League za výhru v utkání základní skupiny.

Evropská část kvalifikace na MS 2026 startuje za necelé dva roky, v březnu. Do té doby budou představitelé ruského fotbalu upínat veškeré diplomatické úsilí k tomu, aby sborná také stála na startu. Bez ohledu na to, jaká bude na Ukrajině situace.

Testem, jestli je minimálně evropská veřejnost ochotna takový krok tolerovat, budou i olympijské hry v Paříži.



Nové číslo

Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.

To chci!

Související články

Trouba to byl! V cestě ke zlatu stál v Chile i ruský rozhodčí, vzpomínají vicemistři světa

V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.

Historie

Zrušit nadstavbu? Kritizované ligové finále očima expertů

Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.

Anketa

Votroci povstaňte! Hradec mění tvář a prodává permanentky na nový stadion

Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.

Zprávy
Popup se zavře za 8s