Když loni v únoru začala ruská invaze na Ukrajinu, z pohledu fotbalu měla pozoruhodnou symboliku.
Agresorem byl stát, který v roce 2018 dokonale naplnil definici sportswashingu. Jako pořadatel mistrovství světa se snažil přesvědčit zbytek planety, že Rusko je cool země, která dávno nemá nic společného s někdejší agresivní říší zla a totalitní praxí. Ochotně (a někdy i za peníze) mu v tom pomáhaly také bývalé hvězdy, jako třeba Peter Schmeichel nebo Lothar Matthäus. Při losu turnaje si ruský prezident Vladimir Putin stihl udělat i fotky s Pelém a Maradonou.
Obětí se stala země, která příklonnost k Západu prokázala i tím, že o deset let dřív společně s Polskem pořádala fotbalové Euro. Finále se hrálo v Kyjevě, další zápasy na Ukrajině hostily Lvov, Charkov a Doněck. Poslední jmenované město je už dlouho pod kontrolou separatistů, ostatní za poslední víc než rok mnohokrát čelila masivnímu ostřelování ruskou armádou.
Hansi Flick vyhrál s Bayernem všechno, co se dalo. Kdyby předtím nedostal vyhazov z Hoffenheimu, nikdy by k tomu nedošlo a Slavia by zřejmě šla na Barcelonu s jiným trenérem.
V dresu Příbrami nastřílel Martin Šlapák devět prvoligových gólů. Kariéru profesionálního fotbalisty ale utnul předčasně. Dnes působí jako ESG manažer Nadace Tipsport a ukazuje českým klubům, proč je udržitelnost ve fotbale důležité téma. Na jaké momenty ze hřiště vzpomíná nejradši? Jak se hrálo v týmu kontroverzního majitele Jaroslava Starky? A kde v zahraničí hledat vzory?
Radek Vítek pokračuje v povedeném angažmá v druholigovém Bristolu. Podívejte se na jeho poslední zázračný zákrok.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
