Potenciál Baníku nejspíš není nutné dlouze představovat. Z hlediska historie, fanouškovské základny, kvality akademie a pravděpodobně i finančních možností se jedná o jeden z mála klubů v Česku, který by mohl realisticky vyplnit mezeru mezi prchající nejlepší trojicí a zbytkem soutěže. Realita je však úplně jiná.
Klub má za sebou v posledních čtyřech sezonách dvě pátá místa, jedno šesté a jedno osmé, což není vyloženě špatné, ale ani vyloženě dobré. Jiné ukazatele úspěšnosti jsou dost možná ještě horší. V českém poháru se od finálového zápasu se Slavií v roce 2019 nedostali hráči v bílých dresech přes čtvrtfinále a poslední tři vystoupení skončily pro klub mezi 16 nejlepšími.
Do Evropy se Slezané neprobojovali od sezony 2010/11, kdy vypadli ve třetím předkole Evropské ligy s běloruským Dněprem Mohylev. Od sezony 2003/4 se týmu nepodařilo prodat hráče za víc než 1,5 milionu eur. Hranici jednoho milionu eur se od návratu do nejvyšší soutěže v roce 2017 podařilo klubu překonat pouze vloni při odchodu Yiry Sora do Slavie (dle Transfermarktu se jednalo o 1,2 milionu euro a následně Baník získal bonusy po prodeji do Genku).
V případě běžného regionálního klubu by takové výsledky nebyly velkým zklamáním, Baník by ale určitě měl chtít víc, má k tomu předpoklady. Realita je však taková, že ani předvedená hra dlouhodobě nemá parametry a stabilitu na to, aby se tým mohl porovnávat třeba se Slováckem, které má výrazně nižší rozpočet. Problémy současného Baníku gradují v sezoně, kterou chtěl klub mít velkou, když na podzim oslavil 100 let. Teď má po třech prohrách v řadě blíž k sestupu než k evropským pohárům.
Zatímco finančně se od začátku roku 2016, od kdy klub vlastní Václav Brabec, podařilo Baník stabilizovat, po sportovní stránce tým doposud přešlapuje na místě. Nyní dokonce klesá. Popsat veškeré problémy slezského velkoklubu by bylo na mnohem rozsáhlejší analýzu, ke které by bylo potřeba znát detailně vnitřní fungování klubu a dost možná k ní ani nejsou veřejně přístupná potřebná data.
V tomto textu se tak zaměříme na dva klíčové problémy, které dlouhodobě brzdí Baník a bez jejichž řešení se klub velmi pravděpodobně nepohne z místa. Prvním z nich je klasický problém českých klubů, související s neexistující identitou týmu nadřazenou trenérským požadavkům.
Baník rozhodně není v tomto ohledu jediným provinilcem v lize, je však jedním z týmů (společně třeba se Spartou), u kterých nejistota spojená s častými změnami na trenérském postu způsobuje dlouhodobou neschopnost držet kurz. Ostatně už jenom na trenérských profilech jeho posledních koučů je zcela patrné, že v současnosti nejvýchodněji položený prvoligový klub vůbec neví, kam vlastně směřuje.
Pragmatický Bohumil Páník byl v klubu nahrazen Lubošem Kozlem, který se snaží v každém svém působišti hrát kombinační fotbal a jeho týmy (jako třeba aktuálně Liberec) často proti fyzicky dominantnějším soupeřům doplácejí na přílišnou měkkost ale také neschopnost kontrolovat zápasy, kvůli nedostatečné struktuře pro napadání.
Jakmile trenérské kouzlo kouče aktuálně působícího na severu Čech vyprchalo, vedení Baníku si místo něj vybralo z vlastních struktur Ondřeje Smetanu. Klub se tím částečně vrátil zpět do předchozího období, mladý kouč totiž preferoval docela pragmatické herní pojetí s osobním bráněním bez balonu a specifickým způsobem tvorby šancí na míči. Smetanův retro herní styl sice na hřišti občas působil poněkud zastarale, co se však týče organizace a promyšlenosti, byl dost možná z posledních pokusů nejdál.
Loňské jarní výsledky však neodpovídaly ambicím klubu, a tak se s trenérským nováčkem rozloučil. Sezonu dotrénoval Tomáš Galásek a od léta se fanoušci mohli těšit na velký návrat Pavla Vrby. Ten byl dlouho vysněným mužem majitele Brabce a tak když se naskytla příležitost, Baník jednal a Vrbu přivedl. Angažmá však dopadlo katastrofálně a v současnosti tak tým vede Pavel Hapal.
Odpočatý, uvolněný, zarostlý a usměvavý. Tedy takový, jakého jsme ho v posledních měsících často nevídali. Šestinásobný trenér roku se po pěti měsících musel sbalit a opustit štaci, na které kdysi začínal jako asistent. Zajímalo nás, jak angažmá v Baníku zpětně vidí a zda mu fotbal v posledních letech nezhořkl.
Vrba není zrovna expertem na hru bez balonu (což už ostatně dovedl prokázat i v angažmá ve Zlíně) a s balonem se snaží budovat relativně stabilní systém, který je závislý na velké sehranosti a kvalitě jeho hráčů. Žádné novátorské prvky od kouče Vrby zkrátka nebylo možné čekat a v případě Hapala to prozatím vypadá dost podobně.
Třiapadesátiletý aktuální hlavní trenér měl původně do klubu přijít ještě před Vrbou s asistentem Radoslavem Kováčem, což pravděpodobně mohl být pro Baník vůbec nejlepší možný krok. Progresivní Kováč, kterého by zastřešoval zkušený Hapal, mohl konečně zapracovat na druhém výrazném problému Baníku, který už je možná některým čtenářům patrný.
Než si však popovídáme o něm, je nutno dobarvit obraz chybějící identity, který už byl výše načrtnut. Kvůli častému střídání trenérů a jejich požadavků na předváděnou hru je nesmírně složité do týmu konzistentně vybírat hráče tak, aby se prosadili. Ještě složitější je potom do týmu začleňovat vycházející hvězdičky z proslulé slezské akademie.
Herní styl áčka je totiž takřka každý rok jiný a adaptace mladých tak je složitější, protože mládežnické struktury nestíhají přebrat očekávání áčka. Obzvlášť to platí v momentě, kdy navíc tým pendluje mezi různými fyzickými požadavky (jako v období mezi Páníkem, Kozlem a Smetanou).
Sjednocení identity by klubu pomohlo také při výběru trenérů a jejich následné schopnosti se sžít s týmem. K tomu možná na Baníku chybí dostatečný přehled a odvaha vnést nový prvek či jméno. A je z toho následně druhá slabina současného Baníku - neschopnost nebo možná nechuť angažovat moderní a takticky vyspělé trenéry. Ani jeden z už zmíněných trenérů kupříkladu nebyl schopný tým naučit presovat moderním způsobem.
Přitom pokud si nastudujeme metody vedoucí k úspěchu u některých týmů ze středu tabulky, prakticky vždycky mezi nimi figuruje vysoké napadání, nebo alespoň vyšší střední blok. Pomocí zvýšené intenzity a snahy o aktivní, a přitom strukturovaný presink se do nejvyšších dostupných pater dostal třeba Hoftychův Liberec a Svědíkovo Slovácko, zatímco letos tato strategie vychází Bohemians, Sigmě Olomouc a vlastně i Hradci Králové.
Nejde však jen o napadání, ale o vytvoření celého propracovaného herního stylu. Liberec se pod taktovkou aktuálního kouče Boleslavi soustředil na napadání, nakopávané míče a rychlé protiútoky. Slovácko se specializuje na vysoké napadání z kompaktního bloku a původně také nakopávané balony do předem nachystaných zón, rychlé otáčení hry a centry do vápna, kde je tým specificky připravený.
Pragmatismus nemusí znamenat posedlost obranou. V detailním taktickém rozboru vám vysvětlíme, proč je tým z Uherského Hradiště nejlepším reprezentantem omezených možností českého fotbalu.
Také Bohemka a Hradec mají mnohem propracovanější strategie, zatímco Baník se nikdy takticky nedostal nad zvláštní herní systém trenéra Smetany. Jeho osobní bránění na míči sice znemožňovalo týmu mít opravdu aktivní presink, na druhou stranu však hráči měli jasné úkoly a rozdělené odpovědnosti. Na míči potom Smetana nabídnul zajímavou strukturu se třemi hráči za balonem, zataženějším bekem Jiřím Fleišmanem a možností pro záložníky probíhat meziprostory díky širokému postavení křídel a beků.
Vrbova neschopnost nastartovat tým bez balonu vedla k příliš malé kontrole nad zápasy. Navíc mu uškodila jeho horší taktická flexibilita a adaptace hry proti soupeři. Nepodařilo se mu ani přesunout větší část dění ve hře na osu hřiště a hráči tak dále pokračovali v obcházení středu po krajích, zcela proti modernímu proudu fotbalu.
Hapal potom ve hře Baníku udržuje prakticky jediný jednotící prvek, kterým jsou centrované míče právě po kombinacích na stranách. V posledním ligovém zápase proti Hradci však musel přejít na tři obránce, protože v klasické dvojici stoperů týmu chyběla dostatečná stabilita na balonu.
Aktuálnímu Baníku stále chybí jasný herní styl postavený na více do sebe zapadajících herních fázích a snaze o celkovou kontrolu dění na hřišti. Kromě toho Hapal prozatím nebyl schopen dát týmu jasnou strukturu. Zjednodušeně to vypadá, že neví, co chce hrát nebo to hráče zatím nenaučil.
Baník, zdá se, uvízl v začarovaném kruhu. Vedení dosud nebylo schopné se samo rozhodnout, jaký styl by jejich klub měl hrát. Bez takové vize potom není možné vytvářet identitu, či chcete-li koncepci. A bez koncepce bude každý trenér mít ohromné problémy s adaptací týmu pro svoje požadavky. Následovat tak bude drahá přestavba, která bude trvat dlouho a není jisté, zda vůbec bude mít smysl, když nový trenér nebude mít dostatečnou taktickou kvalitu.
V takové situaci může pomoci kvalitní a takticky vyspělý trenér, který v klubu působí dlouho, jak ukazuje příklad Martina Svědíka ve Slovácku. Takový kouč může sloužit jako určitý základ pro vybudování pevnější identity, do které se může vedení dále strefovat jak při výběru hráčů, tak při výběru následujících koučů.
Pro Baník teď může být ideální variantou přibrat k současnému lodivodovi progresivnějšího trenéra a zkušenému Hapalovi nechat na starost zastřešení vedení A-týmu. Celý klub by si potom měl sednout ke stolu a říct si, jakým stylem se chce do budoucna prezentovat. Bez jasné a sjednocující identity se z místa nepohne. Uvidíme, jestli s tím Luděk Mikloško v pozici sportovního ředitele, ve které je teprve od loňského října, něco udělá.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Mohla z toho být paráda, je z toho šaráda. Fotbalistům Raya Vallecana nevyšla rozehraná penalta.
Kdo si zaslouží anticenu za největší pitomost předchozího víkendu? Jak blízko má Sparta k titulu poté, co smazala náskok Slavie? A skončí Pavel Hapal už teď v Baníku? Aktuální ligové otázky po 24. kole zodpovídáme s Jakubem Podaným.
Macík si dal do rukavic magnety a Petera Olayinku s Martinem Fillem čekají nepříjemné pohovory, když jejich týmy poztrácely body po jejich zkratech. Vítězem víkendu v boji o titul je Sparta, v boji o sestup to jsou Pardubice. Jak dění na ligových trávnících viděli koučové všech šestnácti klubů? Máme jejich hlasy.
