Jedním z témat, které se po čtvrtfinálových soubojích v Kataru řešilo, bylo pořadí brazilských střelců. Neymar byl proti Chorvatsku určený až jako pátý a dřív než se ke své střele dostal, byla Brazílie vyřazená.
Nebyla to od Brazilců taktická chyba. Kdy je čas poslat do hry největší osobnost, lídra týmu? Na úvod, aby tým uklidnil? Nebo na konec, když se láme chleba, ale s rizikem, že na něj ani nedojde?
„Neymar byl pátý, protože je to rozhodující penalta. Je při ní větší tlak a hráči, kteří jsou lépe mentálně připraveni, by měli být těmi, kdo kopou poslední penaltu,“ zdůvodnil svou volbu trenér Brazilců Tite.
Na Neymara ale nedošlo a nekončil jako hvězda, která vše rozhodla. Skončil v slzách a s úvahami nad koncem v reprezentaci.
Zapomeňte na chvíli na taktiku, očekávané góly a složité analýzy. Vraťme se do prosince 2006, kdy se v anglické Premier League během jediného měsíce urodila taková přehlídka nádherných tref, že by každá druhá mohla vyhrát soutěž o gól roku.
Pořádné drama se šťastným koncem. A nejen pro fanoušky Realu Madrid. Španělský gigant ve čtvrtém kole Ligy mistrů dvakrát prohrával na hřišti AEK Atény, nakonec ale vydřel vítězství 3:2. Rozhodující úder zasadil až v nastavení Federico Valverde. Výsledek potěšil také český fotbal, který s Řeckem soupeří o důležitou desátou příčku v žebříčku národních koeficientů UEFA.
Zápas s Arsenalem se dramatizoval. Čtvrt hodiny před koncem byla Slavia blízko ke kontaktnímu gólu. VAR zkoumal střet Nowaka s Merinem ve vápně. Penalta z toho ale nebyla, i když šlo o hodně podezřelý zákrok. Pískli byste pokutový kop? Odpovězte v anketě uvnitř textu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
