„Jarošík jde do Ruska,“ hlásí titulky zpravodajských serverů. „Lička se má stát trenérem v Dynamu,“ doplňují připomínku, že v Rusku už čeští trenéři jsou – mezinárodněpolitické situaci navzdory. A v diskusích pod články se opět objevují komentáře, že politika do fotbalu nepatří, že Jarošík nejde přeci bojovat a proč by tudíž nemohl odejít kamkoli chce. Třeba do Ruska.
Podobné názory ukazují na zásadní nepochopení toho, jak fotbal v Rusku funguje a jaký význam má – stejně jako řada dalších sportů – pro tamní režim. Příběh ruského a sovětského fotbalu se prakticky od nástupu bolševiků k moci nese ve znamení neustálého střetu mezi tím, jak by fotbal podle představ režimu měl „oficiálně“ fungovat (tedy snahy o jeho ideologické působení), a tím, jak by ho chtěli vnímat jeho fanoušci. A nutno dodat, že až na drobné výjimky má ta státem prosazovaná propagandistická role po většinu historie navrch.
Ve sportu se často mluví o zraněních spojených hlavně s pohybovým aparátem. V ženském sportu přitom hraje velkou roli i menstruace a s ní spojené obtíže. Téma se teď snaží odtabuizovat hráčky Arsenalu. Podporuje je i kapitánka Slavie.
Na konci srpna budeme také vědět, jestli Česko nemá poprvé v historii dva týmy v Lize mistrů. Tady jsou nejdůležitější termíny.
Šín, Rigo, Zadražil, Boula, Mikulenka, Planka, Hlavatý a řada dalších! Top třem týmům v lize za poslední rok výrazně narostly možnosti na tuzemském přestupovém trhu. Na koho by se mohly zaměřit Slavia, Sparta a Plzeň při letní nákupní horečce? Jaké jsou silné, ale slabší stránky nejzajímavějšího ligového „zboží“ a do kterého týmu by jednotliví hráči nejvíc pasovali?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
