„Jarošík jde do Ruska,“ hlásí titulky zpravodajských serverů. „Lička se má stát trenérem v Dynamu,“ doplňují připomínku, že v Rusku už čeští trenéři jsou – mezinárodněpolitické situaci navzdory. A v diskusích pod články se opět objevují komentáře, že politika do fotbalu nepatří, že Jarošík nejde přeci bojovat a proč by tudíž nemohl odejít kamkoli chce. Třeba do Ruska.
Podobné názory ukazují na zásadní nepochopení toho, jak fotbal v Rusku funguje a jaký význam má – stejně jako řada dalších sportů – pro tamní režim. Příběh ruského a sovětského fotbalu se prakticky od nástupu bolševiků k moci nese ve znamení neustálého střetu mezi tím, jak by fotbal podle představ režimu měl „oficiálně“ fungovat (tedy snahy o jeho ideologické působení), a tím, jak by ho chtěli vnímat jeho fanoušci. A nutno dodat, že až na drobné výjimky má ta státem prosazovaná propagandistická role po většinu historie navrch.
Sparta se opět hlásí do boje se Slavií, se kterou se v ženském fotbale přetahuje nejen o titul, ale i o divácké rekordy. Při čtvrtfinálovém mači Europa Cupu by 11. února chtěla zaplnit stadion dětmi.
Fotbalová ligová horečka je zpět. S analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem se zaměřujeme na týmy, trenéry a hráče, o kterých se bude na jaře hodně mluvit.
Třípatrový autobus. Posily za roční rozpočet Plzně. Olomoucká Sigma pod novými majiteli rozjela nákupní horečku. Přímák zajímalo, jak je na tom šířka kádru hanáckého klubu ve srovnání s českou i světovou špičkou. A našel překvapivou shodu…
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
