„Jarošík jde do Ruska,“ hlásí titulky zpravodajských serverů. „Lička se má stát trenérem v Dynamu,“ doplňují připomínku, že v Rusku už čeští trenéři jsou – mezinárodněpolitické situaci navzdory. A v diskusích pod články se opět objevují komentáře, že politika do fotbalu nepatří, že Jarošík nejde přeci bojovat a proč by tudíž nemohl odejít kamkoli chce. Třeba do Ruska.
Podobné názory ukazují na zásadní nepochopení toho, jak fotbal v Rusku funguje a jaký význam má – stejně jako řada dalších sportů – pro tamní režim. Příběh ruského a sovětského fotbalu se prakticky od nástupu bolševiků k moci nese ve znamení neustálého střetu mezi tím, jak by fotbal podle představ režimu měl „oficiálně“ fungovat (tedy snahy o jeho ideologické působení), a tím, jak by ho chtěli vnímat jeho fanoušci. A nutno dodat, že až na drobné výjimky má ta státem prosazovaná propagandistická role po většinu historie navrch.
Česko jde ze druhého místa v kvalifikační skupině do druhého koše v březnové baráži. Projděte si zbývající cestu na světový šampionát v Americe v přehledných otázkách a odpovědích.
V šestém díle naší podcastové série k Fortuna lize jsme si povídali s Franny Černou ze Sparty a české fotbalové reprezentace.
Listopad 1989 změnil československý fotbal od základů. Z hráčů svázaných režimem se během pár let staly hvězdy s možnostmi, o kterých se jejich předchůdcům ani nesnilo. Včetně těch finančních…
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
