„Jarošík jde do Ruska,“ hlásí titulky zpravodajských serverů. „Lička se má stát trenérem v Dynamu,“ doplňují připomínku, že v Rusku už čeští trenéři jsou – mezinárodněpolitické situaci navzdory. A v diskusích pod články se opět objevují komentáře, že politika do fotbalu nepatří, že Jarošík nejde přeci bojovat a proč by tudíž nemohl odejít kamkoli chce. Třeba do Ruska.
Podobné názory ukazují na zásadní nepochopení toho, jak fotbal v Rusku funguje a jaký význam má – stejně jako řada dalších sportů – pro tamní režim. Příběh ruského a sovětského fotbalu se prakticky od nástupu bolševiků k moci nese ve znamení neustálého střetu mezi tím, jak by fotbal podle představ režimu měl „oficiálně“ fungovat (tedy snahy o jeho ideologické působení), a tím, jak by ho chtěli vnímat jeho fanoušci. A nutno dodat, že až na drobné výjimky má ta státem prosazovaná propagandistická role po většinu historie navrch.
Zlín vstoupil skvěle do druhé ligy, vyšla mu sázka na udržení kádru. Hráči šli dolů s platy, stejně jako celý klub s rozpočtem. Dočasně, jestli se vrátí mezi elitu. Vše rozebíráme v rozhovoru s viceprezidentem klubu Zdeňkem Grygerou. Došlo i na plány s novým stadionem. A bude Grygera příštím mužem číslo jedna českého fotbalu?
Přechod na tříobráncové rozestavení představuje v české lize nejvýraznější taktickou inovaci posledních let. Proč je ideální složení takové obrany levák – pravák – pravák? Co musí umět stopeři na krajích a co ten ve středu? Rozebereme si to do detailu.
Reprezentace pod Ivanem Haškem zatím nemá výsledky, herní tvář a spoléhá jen na správný charakter hráčů. Přijde zlepšení, nebo už není na co čekat a bude lepší tuhle kapitolu uzavřít?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
