„Jarošík jde do Ruska,“ hlásí titulky zpravodajských serverů. „Lička se má stát trenérem v Dynamu,“ doplňují připomínku, že v Rusku už čeští trenéři jsou – mezinárodněpolitické situaci navzdory. A v diskusích pod články se opět objevují komentáře, že politika do fotbalu nepatří, že Jarošík nejde přeci bojovat a proč by tudíž nemohl odejít kamkoli chce. Třeba do Ruska.
Podobné názory ukazují na zásadní nepochopení toho, jak fotbal v Rusku funguje a jaký význam má – stejně jako řada dalších sportů – pro tamní režim. Příběh ruského a sovětského fotbalu se prakticky od nástupu bolševiků k moci nese ve znamení neustálého střetu mezi tím, jak by fotbal podle představ režimu měl „oficiálně“ fungovat (tedy snahy o jeho ideologické působení), a tím, jak by ho chtěli vnímat jeho fanoušci. A nutno dodat, že až na drobné výjimky má ta státem prosazovaná propagandistická role po většinu historie navrch.
Brian Priske a teď už i Pavel Kadeřábek. To jsou v očích fanoušků Sparty spasitelé letenského klubu, kteří ho po bídě minulé sezony musí dotáhnout zpět do boje o titul. Přečtěte si příběh ztraceného syna a jeho strahovské party ročníku 1992, který se po deseti letech v Německu vrací domů, aby Spartě dodal vítězné DNA.
Který trenér by měl být na lavičce české reprezentace ve zbývajících bojích o mistrovství světa v USA, Mexiku a Kanadě? Přečtěte si názor analytiků Tomáše Daníčka a Vojtěcha Mrklase a hlasujte v naší anketě.
Thomas Muller vždy patřil mezi největší šprýmaře Bayernu Mnichov. A jinak tomu nebylo ani během přípravy na turnaj MS klubů v Americe, kde se německá legenda s bavorským gigantem loučí. Terčem jeho žertíků jsou navíc často spoluhráči. Ti si pak nenechají ujít žádnou možnost, aby se svému kumpánovi při nějakém vtipném nezdaru pořádně vysmáli. Prohlédněte si veselé video.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
