„Jarošík jde do Ruska,“ hlásí titulky zpravodajských serverů. „Lička se má stát trenérem v Dynamu,“ doplňují připomínku, že v Rusku už čeští trenéři jsou – mezinárodněpolitické situaci navzdory. A v diskusích pod články se opět objevují komentáře, že politika do fotbalu nepatří, že Jarošík nejde přeci bojovat a proč by tudíž nemohl odejít kamkoli chce. Třeba do Ruska.
Podobné názory ukazují na zásadní nepochopení toho, jak fotbal v Rusku funguje a jaký význam má – stejně jako řada dalších sportů – pro tamní režim. Příběh ruského a sovětského fotbalu se prakticky od nástupu bolševiků k moci nese ve znamení neustálého střetu mezi tím, jak by fotbal podle představ režimu měl „oficiálně“ fungovat (tedy snahy o jeho ideologické působení), a tím, jak by ho chtěli vnímat jeho fanoušci. A nutno dodat, že až na drobné výjimky má ta státem prosazovaná propagandistická role po většinu historie navrch.
Na galavečeru Fortuna ligy jsme si povídali s nejlepší hráčkou i střelkyní uplynulého ročníku nejvyšší fotbalové soutěže žen Kateřinou Svitkovou. Kdy ženský tým vyprodá Eden? Zahraje si jednou na Euru? Baví ji víc komentovat, nebo hrát? A proč může Chelsea získat titul v Premier League?
V srpnu 1968 vtrhlo na území Československa půl milionu vojáků. Ulicemi hřměly tanky, na nebi duněla letadla, přibývali mrtví a zranění. Invaze začala v noci na středu, v sobotu měla pokračovat liga. Pochopitelně se nehrála, stadiony obsadili vojáci, velitelé zakázali veřejná shromáždění. Jak vypadal fotbal v osudových dnech republiky?
Tři zápasy českých klubů o Evropu nás čekají ve čtvrtek, všechny se dají shlédnout na TV stanicích dostupných v Česku. Řekneme vám detaily.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
