Jak Spartu rychle postavit na nohy? Tady jsou tři zásadní úkoly na léto

Sparta je z hlediska finančních možností, zázemí, síly a fanouškovské základny klubem, který by dlouhodobě měl hrát v lize každý rok o titul. I po poslední těžce nepovedené sezoně se téma mistrovských ambicí pro další ročník bude znovu omílat, i když favorit soutěže bude jasně daný – obhajující Slavia.

Letenský klub se tím částečně vrátí do období před Brianem Priskem, kdy bylo vždy třeba pečlivě a rozumně odbývat všetečné novinářské dotazy, aniž by se snížilo jméno Sparty a její ambice, ale zároveň aby klub nevypadal po dlouhém půstu bez největšího tuzemského úspěchu směšně.

I teď to na Letné v tomto ohledu budou mít pořádně těžké. Ať už se však v létě rozhodnou vyhlásit plný útok na nejvyšší pozice, nebo budou obezřetnější, jedno je jasné: Sparta musí být znovu konkurenceschopná. Těžko si může vzít dlouhé roky na přestavbu a ze vzdálených pozic počítat tituly rivalů, zatímco bude pomalu budovat jádro z mladých hráčů. To neznamená, že se tento scénář nemůže stát, rozhodně by však neměl být cílem.

Zopakujme proto výše uvedenou větu: Sparta musí být znovu konkurenceschopná. Vyžaduje to její dlouhodobá pozice v českém fotbale, její historie, fanoušci, sponzoři a konec konců i majitel. Zatímco existují aspekty, ve kterých se klub z dlouhodobého hlediska musí posunout, ať už jde o zefektivnění skautingu a analytické práce, práci s akademií či o výchovu nové generace vlastních trenérů, klub jednoznačně potřebuje myslet i v krátkodobém horizontu.

V tomto textu projdeme tři úkoly pro klub z Letné, na kterých je třeba pracovat, aby byl tým konkurenceschopný hned v další sezoně. Podíváme se na tři různé dimenze Sparty: nejprve přímo na hřiště, poté na psychologickou stránku a nakonec na konání v rámci vedení.

Jak oživit fotbal? Přidat dynamiku a defenzivní orientaci

Začněme na samotném hřišti. Jedním ze zásadních problémů Sparty jsou rychlostní předpoklady, a to zejména na středu hřiště a v defenzivní linii. Ty vznikly především kvůli prioritizaci technických a ofenzivních aspektů u nově přicházejících hráčů na Letnou. Sparta snad už od nahrazení Václava Kotala Pavlem Vrbou do jisté míry stavěla defenzivu až na druhou kolej.

V defenzivě tak byli stopeři, kteří mají problémy s akcelerací a souboji v rychlosti. Spartě to komplikovalo možnost hrát vysokou linii. Před obránci navíc byla neutěšená situace kvůli absenci dynamické zálohy, která by kvalitně vykryla nebezpečné prostory. Když se v průběhu sezony zranil a později vypadl ze sestavy Veljko Birmančevič, Sparta ztratila i zásadní rychlostní (a také presinkovou) zbraň v útočné linii.

To vše je třeba zlepšit. Sparta musí na trhu výrazně prioritizovat dynamiku a také individuální defenzivní dovednosti hráčů. Namísto ofenzivních specialistů, kteří toho moc neodeberou (jako Ermal Krasniqi), či slušných hráčů do bloku, kteří však nejsou schopni z něj vystoupit (jako Markus Solbakken), by se nyní na Letnou mělo vedení snažit přivést kvalitní komplexní profily, které nebude nutné ukrývat v herním systému, ale aktivně pomohou s odebíráním míče, čtením hry a sběrem odražených balonů.

Jde o přepnutí do nastavení, ve kterém je obrana na prvním místě. Právě to totiž Spartě v současnosti velmi chybí. Vedení se musí začít orientovat na hráče, kteří mají silné stránky i z hlediska defenzivní práce. To neznamená, že má Sparta kupovat čistě defenzivní profily, zároveň si však na Letné těžko mohou dovolit další hráče, jejichž slabiny musí krýt systém nebo potažmo jiní kolegové.

Pomoc je přitom potřebná ve všech řadách. Sparta potřebuje víc dynamiky v útoku kvůli napadání, ale také hráče, kteří lépe pochopí, kam a jak je třeba vést svůj pohyb. To samé je potřeba i v záloze kvůli ochraně prostoru před stopery a soubojům o střed hřiště. A v obraně musí rudí být schopni podporovat napadání pomocí vysoké defenzivní linie, ke které je však potřeba rychlost stoperů pro návraty, ale také správné bránění otevřeného prostoru a větší dovednosti v osobních soubojích.

Jak oživit psychiku? Přinést nové vjemy

Druhý bod je možná ze všech tří úkolů pro Spartu tím nejtěžším a zároveň pravděpodobně nejvíce abstraktním. Když se Luboš Loučka na poslední tiskové konferenci sezony loučil s novináři a zároveň se svým krátkým působením v roli hlavního trenéra áčka, mluvil o tom, že hlavním úkolem pro nového lodivoda Sparty bude znovu přesvědčit hráče o tom, že mají kvalitu, a vyřešit jejich chátrající psychiku.

To se jistě snadněji řekne než udělá. Sparťané v sezoně dle jiné Loučkovy odpovědi schytali mnoho ran a až příliš mnoho špatných výsledků, které na tým uvrhly těžko prohlédnutelnou deku. V průběhu právě skončeného ročníku se definitivně zhroutily některé principy, na základě kterých klub vedl Brian Priske, jako bylo směřování od zápasu k zápasu a neustálé totální nasazení a koncentrace.

Sparťané teď potřebují novou vizi, které mohou věřit a za kterou se mohou postavit. Kromě ní je důležité také to, k čemu se vrátíme v posledním bodu, a tím je důvěra. I hráči oblékající rudý dres jsou jen lidmi. Proto je důležité brát v potaz, že velkou roli hraje jejich aktuální sebevědomí a důvěra ve vlastní schopnosti. Oboje je přitom možné budovat jak pomocí výsledků a úspěchů na hřišti, tak prostřednictvím ujišťování o důvěře ze strany trenérského štábu.

Kromě nového trenéra, který si s čistým štítem vybere hráče, kterým bude věřit, a postaví na nich nový tým, se však mohou zapojit i jiné složky na Spartě. Jedním z důležitých aspektů je například správné nastavení cílů a priorit. Z Letné a Strahova v průběhu sezony zněly zprávy o tom, že se tým soustředí na každý zápas a všem dává stejnou míru důležitosti, realita však vypadala dost jinak.

Na začátku sezony se zcela očividně větší důraz dával na kvalifikaci do Ligy mistrů, později v průběhu podzimu na zápasy v její ligové fázi. Ke konci ročníku zase Sparta v některých případech poměrně očividně upřednostnila pohár před ligou. Někdy to dávalo smysl, jindy šlo o špatná rozhodnutí. Toto nastavení musí nyní rudí jednoznačně změnit.

Sparta se musí opět umět nastavit tak, že půjde do každého zápasu s maximální motivací a snahou v něm zvítězit. Konferenční liga obecně Spartě dává možnost částečně pročistit tým od pobláznění Ligou mistrů, která nejspíš mnohým jeho členům spletla hlavy a rozházela priority. Absolutním základem pro kvalitní následující sezonu jsou dobré a vyrovnané výkony ve všech utkáních.

K tomuto aspektu je možná potřeba i dalších kroků vedení. To musí správně identifikovat, jaké je rozpoložení v týmu, a jistě by se mělo zaměřit na přivedení hladovějších hráčů, kteří vytvoří konkurenci pro aktuální startéry a donutí je zůstat na špičkách a na pozoru. Psychická pohoda se totiž dá zlepšit i tím, že hráči zkrátka dostanou ten správný impulz, který je bude tlačit k nejlepším možným výkonům, což by se posléze mělo promítnout do výsledků.

K tomuto bodu patří ještě jedno téma. Sparta musí zapomenout na úspěchy z minulých sezon. Její funkcionáři a hráči až příliš často v rozhovorech vytahovali povedené minulé roky nebo kvalifikaci do Ligy mistrů. Jindy to vypadalo, že na menší úspěchy (vítězství v derby a proti Plzni v poháru na jaře) hráči nebyli schopni navázat dalšími dobrými výkony. To přitom jen doplňuje dojem uspokojení. Minulost v tuto chvíli už neexistuje a jediným cílem hráčů Sparty musí být zisk nových trofejí a odehrání nových památných zápasů.

Jak oživit vedení? Rozhýbat rozhodovací proces

Stejně jako Sparta musí zvýšit dynamiku na hřišti, je třeba výrazně navýšit pohyb také v managementu. Konkrétně letenští musí začít rozhodovat s větší dynamikou, rychlostí a rozhodností. Co si pod tím představit? Až příliš mnoho rozhodnutí trvá příliš dlouho. Hráči často přicházejí v rámci přestupových období příliš pozdě a poté jim chybí přípravné období. Kromě toho má Sparta problém s loučením se staršími hráči a v některých situacích se není schopna zcela postavit za vlastní rozhodnutí.

Samozřejmě, že ne vždy je možné mít všechny hráče připravené den po konci sezony a mnohdy záleží i na úspěších z hlediska evropských kvalifikací. Letos má však Sparta šanci udělat vše včas. Před začátkem soutěžních utkání má totiž prostor, který je třeba využít. O to víc, když bude nejlépe v Konferenční lize, do které se nedostat přes kvalifikaci by bylo obřím neúspěchem a klub prakticky nemůže čekat až do situace, kdy bude v tomto ohledu rozhodnuto.

Zejména pokud má Sparta zájem o tuzemské hráče, jak ukazují některé dostupné spekulace, je jednoznačně třeba konat velmi rychle. Mnohdy však nejde jen o rychlost, ale spíš o rozhodnost a stání si za svým rozhodnutím. Pokud Sparta identifikuje slabinu v kádru, je třeba ji jednoznačně začít aktivně řešit a nečekat na to, zda do patřičné podoby doroste některý z odchovanců nebo dříve koupených hráčů, jako to bylo v zimě s pozicí pravého wingbeka.

Sparta obecně musí být rozhodnější. Ať už jde o dlouze nastavovaná působení některých mladších hráčů, které klub nechává hostovat po celé Evropě, neustálé prodlužování starších hráčů kvůli udržení kabiny, dlouhá období hájení pro posily nebo třeba při řešení setrvání trenérů a dalších funkcionářů.

Poslední zmíněný bod poté souvisí i se změnami směřování. Sparta si v posledních sezonách až příliš často vytvářela sebezavazující pravidla namísto toho, aby se soustředila na individuální kvalitní řešení. Nějakou dobu to vypadalo, že si chce spoustu věcí řešit interně, jindy zase že chce kupovat hráče jen ze zahraničí, že má finanční limitace nebo že se nechce pouštět do finančních závodů. Sportovní úsek musí být obzvlášť v této situaci, po takto nevydařené sezoně, výrazně dynamičtější a reaktivnější.

U klubu z Letné se navíc často oprávněně zmiňuje předržování hráčů. I to je přitom v létě třeba změnit, a to ve všech možných aspektech. To nejhorší, co teď Sparta může udělat, je znovu dávat prostor hráčům, kteří už jednoznačně prokázali, že jejich směrem cesta nevede. Součástí rozhýbání managementu na Letné by však mělo být i urychlené „posunutí“ hráčů, kteří Spartě už dali dost a je čas se s nimi rozloučit.

Pokud Sparta dokáže zvýšit dynamiku na hřišti a přivede hráče, kteří budou lepší do defenzivy, pomocí nového trenéra a resetu nastavení se jí podaří vylepšit psychickou odolnost a nastavení hráčů a dokáže se ve vedení poučit z chyb a rychleji a jednoznačněji rozhodovat, mohla by už v nadcházející sezoně být konkurenceschopná či dokonce úspěšná. Je však třeba říci, že dosavadní kroky tomu příliš neodpovídají.

Měla by Sparta od základu překopat svůj herní styl? Jaký trenér by jí seděl? Je dobře, že v roli sportovního ředitele zůstal Tomáš Rosický? Kteří hráči jsou přebyteční a měli by klub odpustit? A na jaké posily v Česku i cizině by měli letenští cílit? Ve Football Club podcastu odpovídá analytik Vojtěch Mrklas.