Český fotbal zasáhla hyperinflace, říká šéf Bohemians. Jak dlouho vydrží bohatí majitelé?

Když jste před jedenácti lety nastupoval do funkce ředitele Bohemians, mluvilo se o vás jako o prozatímním řediteli. To už asi můžeme pustit z hlavy, ne?

Pořád je to prozatímní. To období už je trochu delší, ale moje budoucnost je v rodinné firmě, ne v Bohemce. Takže to pořád beru jako prozatímní, i když už to trvá jedenáct let. Možná je to vůbec nejdelší funkční období ředitele v současné české lize.

Kromě ředitelování jste se teď zapojil také jako hráč nově založeného C-týmu Bohemky. Jak jste si první velký zápas užil?

Primárně nešlo o to, jak si ho užiju já. Důležité bylo, jak si ho užijí ostatní hráči, pro které se celý projekt stavěl. Chtěli jsme jim nabídnout možnost zažít profesionální atmosféru i v nejnižší pražské soutěži.

Pro mě to samozřejmě byl také obrovský zážitek. Byly v tom velké emoce a nervozita, aby všechno dobře dopadlo. To, co se nám podařilo vytvořit, bylo něco neskutečného a výsledek tu atmosféru ještě dokreslil.

Máte v plánu nastupovat pravidelněji?

Absolvoval jsem s týmem kompletní přípravu i přátelská utkání. Nevím, jak to vidí trenér, ale já se cítím být součástí týmu. Věřím, že mu mám co nabídnout a že během sezony jeho součástí budu.

Kolik dáte gólů?

Nechci zabírat tolik místa ostatním. Když to budou jednotky gólů, budu rád.

Zahraje si někdy céčko přímo v Ďolíčku?

Určitě je to do budoucna v plánu. Uvidíme, jestli už letos, nebo až v dalších letech. Cílili jsme na to, abychom hned v prvním kole překonali divácký rekord, což se povedlo (628 diváků je rekord 9. ligy – poznámka editora). Rádi bychom ho v této sezoně překonali ještě jednou. A samozřejmě kdyby to bylo v Ďolíčku, bylo by to mnohem snazší.

Na stavební povolení se stále čeká

Když už jsme u Ďolíčku – v létě se rekonstrukce zadrhla na stavebním povolení. Jaká je situace teď?

V podstatě totožná. Stále čekáme na stavební povolení. Práce stojí a nemohou začít. Máme všechno naplánované od okamžiku vydání povolení, ale ono nepřichází.

Máme před sebou podle mě ještě několik týdnů, doufám, že jen jednotek týdnů, kdy se situace asi nezmění.

Před rokem jste v rozhovoru pro Football Club říkal, že by rekonstrukce měla být do pěti let hotová. Platí to pořád?

V podstatě ano. Úplně původní plán byl takový, že zahájíme první etapu, jejíž výstavba bude trvat pět nebo šest měsíců, a nezávisle na ní budeme pokračovat v přípravě druhé etapy.

To se skutečně děje. Druhou etapu už projektujeme, přestože první ještě nezačala. Dílčí etapy se tedy zpožďují, ale neznamená to automaticky, že se musí posunout termín dokončení celku.

Takže pořád míříte někam k roku 2029 nebo 2030?

Ano. Teď jsme si hlavně vyzkoušeli, jak dlouho mohou trvat úřední procesy. Původně jsme třeba počítali s pěti měsíci, ale ukazuje se, že to může být deset až dvanáct. Teď už to dokážeme lépe zanést do harmonogramu. Pořád si myslím, že termín, který jsme si stanovili, jde stihnout.

Antonín Panenka mi před časem říkal, že už zažil spoustu plánů na nový Ďolíček a zůstává kvůli tomu trochu skeptický. Vy jste za jedenáct let asi také pár maket viděl…

Viděl jsem spoustu maket a plánů, ale nikdy se celý projekt neposunul do fáze, ve které je dnes.

Zásadní problém je podle mě v tom, že stadion je stále majetkem města. To celé stavební řízení výrazně zdržuje. Na každé vyjádření nebo změnu potřebujeme souhlas vlastníka. Kdybychom byli vlastníkem my, vydáme si souhlas za deset vteřin a pokračujeme dál. Takhle těch deset vteřin při každém kroku znamená dva až čtyři týdny.

Samotná příprava předtím, než jsme vůbec mohli všechno poslat na stavební úřad, se tím velmi protáhla.

Cena rekonstrukce stoupá

Bohemka zároveň deklarovala zájem stadion od města odkoupit.

Je potřeba upřesnit jednu věc. My jsme stadion předtím nevlastnili. Patřil soukromému majiteli, od kterého jsme si ho pronajímali, a ten ho před osmi lety prodal městu.

Bylo to za 121 milionů korun. Reálně kupní cena byla 106 milionů a klub se na transakci musel podílet dalšími zhruba 16 miliony.

Deklarovali jsme, že bychom si dokázali představit stadion koupit za částku přibližně 123 až 127 milionů korun. Město by si přitom nastavilo podmínky a možnost zpětného odkupu, kdybychom je neplnili.

Zavázali bychom se například k vybudování stadionu podle předložené studie a k tomu, že se tam bude dál hrát prvoligový fotbal. Takové závazky podle mě zároveň snižují tržní hodnotu celé transakce, protože nejde o volný tržní prodej.

Zájem o koupi jsme deklarovali zhruba před třičtvrtě rokem. Máme měsíc do voleb a příliš se toho zatím nestalo.

Je pro vás vlastnictví stadionu podmínkou celé rekonstrukce?

Není. Jedeme v režimu, o kterém jsme od začátku věděli, že v něm pojedeme, a umíme v něm pracovat. Odkup by situaci zlepšil, ale není to něco, na čem by celý projekt stál.

Myslím si zároveň, že i město chápe, že varianta, kdy bychom stadion vlastnili my a ono mělo nastavené podmínky pro případný zpětný odkup, je výhodná pro obě strany. Městu by odpadly potenciální náklady spojené se stadionem.

Dřív se mluvilo o rekonstrukci za 350 až 400 milionů korun. Platí tahle částka?

Dnes už se bavíme spíš o půl miliardě korun. Reálně vycházíme z částky kolem 500 milionů za samotnou rekonstrukci. Případný nákup stadionu by byl samostatnou částkou navíc.

A pořád platí, že rodina Jakubowiczových chce rekonstrukci financovat mimo běžný sportovní rozpočet klubu?

Jsou to samozřejmě spojené nádoby, protože klub peníze od naší rodiny potřebuje. Ale rekonstrukce nás už dnes, přestože jsme ještě ani nezačali kopat, stála zhruba 30 milionů korun. A na rozpočtu týmu nebo kvalitě kádru se to neprojevilo.

Jsou to peníze, které přišly do klubu navíc nad rámec stanoveného rozpočtu.

Kdysi jste si v rodině nastavili, kolik jste ochotni do provozu Bohemky každoročně dávat. Daří se vám v těch limitech držet?

Co se týká běžného provozu klubu bez rekonstrukce stadionu, stále se v nich dokážeme pohybovat. Rekonstrukce už samozřejmě bude nad rámec hodnot, které jsme si interně stanovili.

Pomáhají vám i fanoušci prostřednictvím projektu Klokani sobě. Zatím se vybralo nějakých 2,6 milionu korun.

Určitě a je to neuvěřitelné. Ta iniciativa původně vznikla od fanoušků. Sami nás oslovili, že by chtěli na rekonstrukci přispět a být její součástí, takže jsme jim vytvořili platformu, která to umožňuje.

Dostávají za to různé odměny a memorabilia, budou mít třeba pamětní desku na stadionu nebo možnost prohlídky stavby.

A především je krásné vidět, jak se fanoušci semkli. Přitom jsme pořád ve fázi, kdy se ještě nezačalo stavět. Myslím, že celý projekt nabere ještě mnohem větší sílu ve chvíli, kdy tady začne něco skutečně růst.

To je přesně Bohemka. Semknutí fanoušků a klubu je tady mimořádně silné a tohle je další důkaz.

Když se potkáme zase za rok, kde bude rekonstrukce Ďolíčku?

Věřím, že kapacita stadionu bude o dva a půl tisíce míst vyšší, budeme minimálně po první fázi rekonstrukce, a možná už na začátku druhé.

Přijde investor?

Litoval někdy váš otec, že se rodina do dobrodružství jménem Bohemka pustila?

Musím upřímně říct, že jsem to od něj asi nikdy neslyšel. Myslím, že toho nelitoval ani jeden z nás, i když jsme zažili těžké časy, fanouškovské protesty nebo boje kolem konkurzní podstaty.

Otevřeně mluvíte o tom, že jste připraveni přijmout do klubu investora, případně prodat svůj podíl. Jaká varianta je pro vás ideální?

Těžko říct. Netajíme se tím, že sami sebe vnímáme jako správce klubu, ne jako jeho majitele navždy. Jsme fanoušci Bohemky a chceme pro ni to nejlepší.

Kdyby přišel někdo movitý s jasnou vizí, jak klub posunout, a my bychom věděli, že s ním bude Bohemce lépe než s námi, nebráníme se prodat celý náš podíl. Stejně tak se nebráníme společnému fungování s minoritním nebo majoritním investorem.

Jsme otevření jakékoliv konstrukci, která bude dávat smysl a pomůže klubu.

Jak velkou částku bych vám musel napsat na papír, abyste svých zhruba 81 procent prodali?

Nemyslím si, že je to primárně o částce. Je celkem veřejně známé, kolik nás Bohemka za posledních dvacet let stála, a rozhodně po nikom nechceme všechny tyhle peníze zpátky.

Nejdřív nás zajímá, s čím potenciální investor přijde a co chce s klubem udělat. Když se nám jeho vize bude líbit, potom se můžeme začít bavit o finančních podmínkách.

A pokud by šlo o nějakou formu společného fungování, ani nemusí platit, že má investor nejprve vyplatit nás. Jestli budou peníze víc potřeba v klubové kase než v naší kapse, mohou jít rovnou do klubu.

Objevují se reální zájemci?

Jsem jedenáct let ředitel a zhruba čtrnáct let se v klubu pohybuji v představenstvu a dalších funkcích. První roky jsme pořád řešili minulost – konkurzní podstatu, boj o ochrannou známku a další věci.

Ve chvíli, kdy se to vyřešilo a město koupilo stadion, čímž Bohemka získala určitou jistotu, že v něm může zůstat, se začali objevovat i zájemci.

Jsou to jednotky lidí ročně. Za posledních šest nebo sedm let si nepamatuji delší období, kdy by se neobjevil alespoň jeden aktivní zájemce. Někteří byli serióznější, jiní méně.

Byl někdy někdo tak blízko, že jste si říkali: Tohle by mohlo být ono?

Bohužel jsme se nikdy nedostali do situace, kdy bychom si řekli, že tohle je ten správný partner, který dokáže Bohemku výrazně posunout.

Proběhla spousta diskusí, oťukávání a seznamování, ale do detailní fáze jsme se prakticky nikdy nedostali. Většinou to zůstalo u povídání.

Objevovaly se i vysoké částky?

Byli tady zájemci, kteří kolem sebe házeli desítkami milionů eur a tvrdili, že Bohemku okamžitě dostanou mezi tři nejlepší kluby v republice.

A to jsou přesně lidé, kteří nemají dostatečnou představu o tom, jak české fotbalové prostředí funguje, jaká je hierarchie klubů nebo jaké mají rozpočty.

Jedna věc je stanovit hodnotu klubu. Druhá je vědět, kolik peněz bude potřeba každoročně přidávat, pokud chcete růst. Potřebovali bychom někoho, kdo řekne: Klub bude dál fungovat tak jako dnes a já k tomu přidám třeba další jeden až dva miliony eur ročně, abychom se mohli posouvat.

Taková nabídka zatím většinou nepřišla.

Proč jsou některé představy investorů tak odtržené od reality?

Někdo si myslí, že když vloží určitou částku, automaticky se dostane do top trojky, tím pádem do evropských pohárů a peníze se mu okamžitě vrátí.

Jenže dostat se mezi tři nejlepší kluby v Česku není jednoduché.

A navíc si dnes neumím představit investora, který by přišel do Bohemky ve chvíli, kdy je tady zároveň nutná investice kolem půl miliardy korun do stadionu. Musel by vstoupit do klubu, financovat jeho provoz a ještě se uvázat k rekonstrukci.

Pokud se někdo opravdu zásadní objeví, podle mě to bude spíš ve chvíli, kdy už nový stadion bude stát. Klub bude pro budoucí investory mnohem atraktivnější.

Hyperinflace českého fotbalu

Za poslední tři roky změnila majitele velká část prvoligových klubů a do fotbalu vstoupili velmi bohatí lidé. Co to s českou ligou udělalo?

Dá se zjednodušeně říct, že v českém fotbale proběhla hyperinflace. Především pokud jde o hodnotu hráčů. Bohužel stejně nestoupla také jejich kvalita.

Na jednu stranu to posiluje postavení českého fotbalu na evropském trhu a zvyšuje konkurenci v lize, takže první efekt je určitě pozitivní. Do českého fotbalu přitékají nové peníze.

Mnohem větší dopad by ale měly, kdyby se zároveň dařilo přivádět do české ligy vyšší hráčskou kvalitu. Zatím je nejvíc vidět právě to, že se zvedly ceny hráčů, nikoliv ve stejné míře jejich kvalita.

Co to znamená konkrétně pro Bohemku?

Musíme reagovat. Rozpočet samotného A-týmu budeme muset meziročně zvednout třeba o 15 až 20 procent, abychom si udrželi konkurenceschopnost.

Myslím, že se nám to i v podmínkách Bohemky daří. Pokud jde o částky za příchody hráčů, máme za sebou rekordní přestupové období.

Bohemka je přesto často vnímána jako nízkonákladový klub.

Musíme si říct, s čím ji porovnáváme. Jsme klub, který si musí všechno platit sám. Stadion nevlastníme, jsme v nájmu a všechny služby kolem něj si hradíme.

Přesto si nemyslím, že jsme klub s malým rozpočtem. Jsme s ním někde uprostřed pomyslné ligové tabulky.

Často se třeba někdo podívá na Transfermarkt a zjistí, že Bohemka má jeden z nejméně hodnotných kádrů. Jenže my prakticky nemáme hostující hráče.

Když jinému klubu přijde na hostování hráč ze Slavie nebo Sparty s hodnotou tři miliony eur a celý jeho vlastní kádr má hodnotu pět milionů, najednou mu jediný hráč zvedne papírovou hodnotu mužstva o desítky procent. Jenže ten hráč mu nepatří.

Když hostování odečtete, dostanete úplně jiný obrázek.

Rozpočtem jsme podle mě někde mezi devátým a dvanáctým místem ligy. A hlavně fungujeme podobně jako standardní obchodní firma. Nerozhazujeme peníze, snažíme se mít správně nastavené provozní náklady a každý rok chceme skončit kolem nuly, ideálně v mírném plusu.

Jak velký je rozpočet Bohemky v této sezoně?

Někde kolem 150 až 160 milionů korun.

Jenže některé kluby, které byly ještě nedávno finančně blízko Bohemce, se díky novým majitelům posunuly výrazně výš. Jak zabránit tomu, aby Bohemka dlouhodobě nespadla do boje o záchranu?

Musíme být chytří. Správně pracovat s rozpočtem a uvědomit si, že všechno není jen o jeho absolutní výši.

Na hřišti stejně může být jen jedenáct hráčů. Není nutné mít kádr o 35 nebo 40 fotbalistech. Potřebujete zhruba 22 kvalitních hráčů a musíte s nimi dobře pracovat.

Musíme být chytří i na trhu. Klidně brát hráče, které ostatní nechtějí, protože jim na nich jedna nebo dvě věci vadí. Máme trenéra, který právě s takovými typy rád pracuje, umí si je vybrat a znovu je oživit.

A potom je tady ještě jedna věc. My jako rodina fungujeme ve fotbale 21 let. Nepřišli jsme včera a zase zítra neodejdeme.

Sám jsem zvědavý, jak dlouho bude fotbal bavit některé nové investory. Míst v Evropě, na která si všichni brousí zuby, je strašně málo. Když někdo tři nebo čtyři roky investuje stovky milionů a úspěch se nedostaví, může to skončit i jeho odchodem.

Pořád tedy platí vaše starší vyjádření, že fotbal je černá díra na peníze?

Určitě. Musíte se dostat do Evropy a musíte tam být pravidelně, aby fotbal černou dírou nebyl.

Bohemka si přitom v létě 2023 Evropu zahrála. Nemrzí vás, že teď podobný úspěch vzhledem k sílící konkurenci vypadá vzdáleněji?

Ani tehdy to před sezonou nevypadalo, že skončíme čtvrtí. Ten úspěch prostě přišel.

A my na něj paradoxně nebyli připraveni, hlavně po infrastrukturní stránce. Myslím, že kdybychom tehdy už měli zrekonstruovaný stadion, efekt čtvrtého místa mohl být mnohem větší.

Protože jsme připravení nebyli, mělo to zčásti opačný efekt.

Mnohem lepší cesta je podle mě nejdřív připravit infrastrukturu a teprve potom na ní postavit sportovní úspěch. Teď bych proto pár let klub udržoval stabilní a skutečně ho rozjel ve velkém až ve chvíli, kdy se rekonstrukce stadionu přiblíží ke konci.

Hostování nechceme

Zmínil jste, že v týmu prakticky nemáte hostující hráče. Přitom Bohemka jich dřív využívala hodně. Proč jste strategii změnili?

Před pěti nebo šesti lety jsme se rozhodli hostování postupně omezovat. Bohemka bývala klubem, který měl klidně osm hostujících hráčů v týmu.

Rozhodli jsme se, že touto cestou jít nechceme. Chceme mít vlastní hráče a vlastnit jejich práva.

Hostováním si můžeme jednou nebo dvakrát za sezonu pomoci hráčem, který nám okamžitě zvýší kvalitu a ideálně půjde rovnou do základní sestavy. Ale základ týmu chceme mít vlastní. Nechceme být závislí na ostatních klubech.

Mění se podle vás přístup k hostování i obecně v české lize?

Určitě. A souvisí to také s platy. Platit půl roku hráče, který potom odejde, a během hostování do něj investovat možná miliony korun, přestává dávat ekonomický smysl.

Z jakého letního přestupu jste nejvíc nadšený?

Stanovili jsme si priority a splnili je. Tou hlavní byl Roman Květ. Pracovali jsme na něm dva měsíce a byly to v podstatě dva měsíce bez spánku, protože vyjednávání běželo každý den.

Kádr je teď kompletní. Potřebujeme hlavně, aby hráčům drželo zdraví a nebojím se, že bychom nebyli konkurenceschopní.

V minulé sezoně se hodně řešil odchod Lukáše Hůlky do Liberce. Mohli jste celou situaci vyřešit lépe?

Podle mě ne. Lukáš byl nějak nastavený a pokračovat u nás nechtěl. Půl roku před koncem smlouvy se dohodl s Libercem a oznámil nám to. S tím už nic neuděláte.

Liberec ho chtěl hned a nakonec jsme se dostali do situace, kdy jsme mohli za jeho poslední půlrok získat asi 15 milionů korun.

Byla to zajímavá nabídka, ale rozhodli jsme se, že Lukáš je pro nás natolik klíčový hráč, že ho za každou cenu udržíme do konce smlouvy. Nabídku jsme odmítli a myslím, že správně. Jeho zimní odchod nás mohl stát třeba i prvoligovou příslušnost.

Jak dlouho bude nové majitele fotbal bavit?

Překvapilo vás, jakou dynamiku vstup bohatých majitelů a jejich utrácení nakonec nabral?

Myslím, že to muselo překvapit každého.

Zároveň se sešlo několik faktorů. Do ligy přišly výrazně vyšší peníze za vysílací práva a díky dobrému koeficientu chodí velké prostředky také z evropských pohárů. Z ekonomického hlediska tedy dává smysl pokoušet se hrát ligovou špičku.

Jenže na špičce nemohou být všichni.

Otázkou je, kdo u současného trendu vydrží deset let a koho to za pár let přestane bavit. Podle mě je dlouhodobě udržitelnější postupné budování než rozhazování stovek milionů. Ani velmi bohatého majitele nemůže věčně bavit dávat podobné částky do klubu, pokud se úspěch v relativně krátkém horizontu nedostaví.

Budou podle vás vysoké částky za přestupy pokračovat?

Myslím, že jsme pořád v budovací fázi. Ještě jedno nebo dvě přestupová období mohou vypadat podobně.

Potom už by měly mít kluby vytvořené kostry mužstev a budou kolem nich spíš doplňovat jednotlivé hráče. Udělají jeden nebo dva velké přestupy za rok, ne deset.

Teď jsou noví majitelé ještě ve fázi, kdy budují kádr podle svých představ. Za jedno nebo dvě přestupová období se to podle mě trochu uklidní a ustálí na úrovni, která už bude dlouhodoběji udržitelná.

Jak mohou nové peníze dlouhodobě zvýšit hodnotu českého fotbalu?

Určitě prostřednictvím infrastruktury. Sparta a Slavia plánují větší stadiony, pokud se podaří některé další velké projekty, může to český fotbal výrazně zviditelnit.

Ještě důležitější ale podle mě bude, jestli dokážeme hráče, které české kluby nyní kupují, následně prodávat do zahraničí.

Před třemi nebo čtyřmi lety platilo, že když měl přijít opravdu velký zahraniční přestup z české ligy, musel hráč prakticky nejdřív projít Slavií nebo Spartou. V posledních letech se objevují další kluby, které dokážou prodávat přímo do zahraničí.

Čím víc takových klubů a přestupů bude, tím víc bude česká liga vidět a tím víc může růst její hodnota.

Transfermarkt podle vás české kluby mimo Spartu a Slavii pořád podhodnocuje?

Jsem o tom přesvědčený. Vezměte si Romana Květa. Když dá za podzim třeba osm gólů, přidá dvě asistence a bude pravidelně hrát, podle mě mu může přesto hodnota na Transfermarktu klesnout jenom proto, že hraje českou a ne belgickou ligu.

Může tady přitom hrát lépe než předtím v Belgii.

Tak je ten systém nastavený. Hráčům v české lize mimo Spartu a Slavii přestup často automaticky snižuje papírovou hodnotu. Aby se to změnilo, musí další české kluby začít pravidelně prodávat přímo do zahraničí.

Chce být v tomhle aktivnější i Bohemka?

Určitě. Nemůžeme si ale dovolit fungovat jako Slavia nebo Sparta, přivést deset hráčů a spokojit se s tím, že jeden z nich opravdu vyjde.

U nás musí v podstatě vyjít každý hráč, kterého přivedeme, aby nám to ekonomicky fungovalo.

Děláme přestupy s vidinou toho, že hráče dokážeme dál rozvíjet a v budoucnu prodat. V kádru máme několik fotbalistů, u kterých věříme, že jejich hodnota může v dalších letech výrazně růst.

Trávník? Byla to lidská chyba

Na začátku sezony se hodně řešil stav trávníku v Ďolíčku. Co se přesně stalo?

To, co se nám stalo, se může stát každému, ale jsme v profesionálním prostředí a pravděpodobnost podobné chyby by měla být výrazně menší.

Objevila se suchá místa a příčinou byla lidská chyba. V největších vedrech jeden den nefungovalo zavlažování. Takhle jednoduché to bylo.

V televizi navíc stav vypadal mnohem hůř než ve skutečnosti. Tráva byla žlutá a měla jinou barvu, ale z funkčního hlediska se nechovala jinak než zelená část vedle. Při zápase byla zavlažená a míč po ní jezdil normálně.

To samozřejmě nic nemění na tom, že by se něco takového stát nemělo. Klub z toho vyvodil důsledky, za dva týdny byl trávník znovu v top stavu a veřejně jsme se omluvili. Věřím, že se to opakovat nebude.

Uvažujete o prošívaném nebo hybridním trávníku?

Musíme rozlišovat různé technologie. Některá řešení mohou dávat větší smysl třeba klubům na severu republiky.

U nás je zásadní rekonstrukce stadionu. Po hrací ploše se během některých etap pravděpodobně bude muset jezdit, takže nedává smysl udělat velkou investici do trávníku a vzápětí ji poničit stavbou.

Až budeme po několika etapách v situaci, kdy se bude všechno dělat zvenku a hrací plocha nebude stavebně zatěžovaná, můžeme prošívaný trávník řešit.

Navíc to není jen o samotném prošití. Musíte mít odpovídající vyhřívání, zavlažování a osvětlovací lampy. Je to celý soubor opatření.

Některé věci můžeme řešit už v průběhu rekonstrukce. Uvažujeme třeba o pořízení nebo pronájmu osvětlovacích lamp, abychom lépe zvládli zimu. Samotné prošívání bych viděl až do závěrečné fáze rekonstrukce.

Byl byste pro přísnější ligové standardy kvality trávníků?

Určitě. Stejně jako se nastavují standardy v ostatních oblastech, měly by existovat velmi vysoké požadavky také na trávník.

Zároveň se musí zohlednit současná infrastruktura jednotlivých stadionů. Říkám to i jako zástupce jednoho z horších stadionů v lize a jsme si toho vědomi.

Nemělo by to dojít do fáze, kdy klubu jeho současná infrastruktura fakticky znemožní hrát na vlastním stadionu. Ale všude, kde podmínky zpřísnit lze, jsem určitě pro.

Nejdelší čtyři minuty

Kdybyste měl stroj času a mohl se během svých jedenácti let ve funkci vrátit k jednomu rozhodnutí, změnil byste něco?

Asi ne. Dnes samozřejmě známe výsledky tehdejších rozhodnutí, ale v tu chvíli jsme je znát nemohli. Zpětně je proto jednoduché říkat, že se mělo něco udělat jinak.

Rád bych se samozřejmě vrátil do sezony 2022/23, kdy jsme slavili čtvrté místo a návrat do Evropy. Ale do žádného rozhodnutí bych asi nezasahoval. Všechno mělo být tak, jak bylo.

Bylo čtvrté místo nejsilnějším okamžikem vašich jedenácti let v Bohemce?

Určitě jedním ze dvou.

Ten druhý přišel úplně na začátku mého působení, kdy jsme se zachránili čtyři minuty po skončení našeho posledního zápasu sezony.

Doma jsme hráli s Plzní 0:0 a věděli jsme, že bod nám bude stačit pouze tehdy, pokud Liberec neprohraje s Olomoucí. Náš zápas už skončil a celý vyprodaný stadion sledoval na telefonech, co se děje v Liberci.

Zachránili jsme se asi čtyři minuty po konci našeho utkání. To byl jeden z nejsilnějších zážitků.

A nejhorší období?

Asi období fanouškovských protestů na podzim 2019.

Člověk tehdy nedokázal úplně ovlivnit situaci ani pochopit argumentaci části fanoušků. My jsme pro klub dýchali a dělali pro něj všechno. Když se potom kvalitním hráčům na hřišti nedaří, nedokážete některé věci přímo ovlivnit, ale vina byla přičítaná nám.

Když jsem na stadionu vídal transparenty namířené proti mně, určitě to nebylo příjemné. A nejhorší bylo, že se proti tomu vlastně nedalo moc bojovat. Neměl jsem v ruce nic jednoduchého, čím bych to dokázal okamžitě změnit.

Zocelilo vás jedenáct let ve fotbale i pro klasický byznys?

Asi mě to připravilo na stresové situace. Zároveň ale vedle klubu celou dobu funguji i v rodinném byznysu.

Manažerské vlastnosti, se kterými jsem do Bohemky přicházel, jsem určitě za ty roky rozvinul.