Kania odkryl zákulisní hru se Slavií: „Nikdy jim nikoho neprodám“ byl vyjednávací plán

Když se Slavia s Libercem dohodly na příchodu Angeho N’Guessana a Toumaniho Diakitého, mohl celý obchod působit překvapivě. Kania se totiž předtím vůči sešívaným vymezoval a tvrdil, že prodej hráče do Edenu považuje za vysoce nepravděpodobný. Nakonec však vznikl rekordní transfer Slovanu, zatímco opačným směrem zamířili Vasil Kušej a Alexandr Bužek.

Podle libereckého majitele ale veřejná rétorika nebyla výbuchem emocí ani náhlou změnou názoru. Byla součástí vyjednávací strategie. „Kdokoliv, kdo v životě prodal aspoň párek v rohlíku nebo něco podobnýho, tak vlastně mě musel mít strašně přečtenýho v tom, co já jsem veřejně říkal,“ prohlásil Kania v nejnovější epizodě Football Club podcastu.

Změna plánu

Vedení Slovanu podle něj dlouho před koncem sezony vědělo, že oba hráči ve Slavii výrazně rezonují. Zlom měl přijít na začátku března, kdy Kania obdržel informaci, že se N’Guessanův agent sešel s představiteli pražského klubu a údajně se s nimi na něčem dohodl. Zda to skutečně proběhlo přesně takto, Kania neví. Pro další postup Liberce ale byla zpráva zásadní.

„Takovou jsem dostal informaci. Já jsem s ní nakládal,“ vysvětlil. Slovan si následně vytvořil akční plán. Sportovní ředitel Jan Nezmar měl v zákulisí fotbalového prostředí a Kania směrem k médiím šířit jasný vzkaz: do Slavie se nikdo prodávat nebude!

„Když se mě na to ptali podcasteři a novináři na WhatsAppu, tak jsem řekl: ‚Nikdy nikoho do Slavie neprodám.‘ Bylo mi jasné, že se ty moje zprávy hned dostanou do Slavie,“ popsal majitel Liberce.

Smyslem bylo přesvědčit vedení sešívaných, že případná dohoda bude mimořádně složitá – a tedy také drahá. Kaniovi v jednání pomáhala i jeho pověst sparťana a veřejně napjatý vztah se slávistickým šéfem Jaroslavem Tvrdíkem. „Kdybychom byli s Jardou nejlepší kamarádi a chodili spolu na večeře, asi by můj prvotní instinkt nebyl oškubat ho maximálním možným způsobem,“ řekl s nadsázkou.

Telefonát z Monaka

Libereckou pozici posiloval také zájem ze zahraničí. O oba hráče se navíc podle Kanii velmi vážně ucházela Plzeň. N’Guessana mohl Slovan prodat už v zimě, kdy dostal nabídku ze Saúdské Arábie v podobných finančních parametrech, za jaké jej později získala Slavia. Liberec ale tehdy kvůli sportovním ambicím nikoho z klíčových hráčů neuvolnil.

Rozhodující okamžik přišel během Kaniova pobytu na formulích v Monaku. Zavolal mu Tvrdík a zhruba hodinu spolu řešili podmínky možného obchodu. O dva dny později se potkali v Praze. Liberečtí už dopředu věděli, za jakou částku jsou ochotni oba hráče pustit i koho chtějí získat opačným směrem.

Konečný návrh však podle Kanii jejich očekávání překonal. „Jarda sám na tabuli nakreslil něco, co ještě bylo lepší, než to, s čím jsme tam šli, že bychom to přijali. Tak jsme to přijali, protože to vlastně jinak nešlo,“ uvedl s tím, že by Liberec dost možná kývnul i na nabídku o dva miliony euro nižší.

Kania označil celý proces za „aplikovanou teorii her“ a připustil, že by jednou mohl být samostatnou kapitolou v jeho knize. Slovan navíc podle něj drží zajímavá procenta z budoucích přestupů obou hráčů. Pokud N’Guessan s Diakitém ve Slavii uspějí a klub je později prodá dál, může na rekordním obchodu vydělat znovu také Liberec.

„V tomhle ohledu fandím Slavii,“ přiznal Kania. Současně odhalil, že se oba hráče snažil nabídnout také Spartě – a podle svých slov je letenský klub mohl získat levněji. „Fakt jsem se snažil,“ zopakoval Kania. Sparta však zvolila jinou strategii a dvojice nakonec zamířila do Edenu.

Příběh velkého transferu tak ukazuje, že Kaniovy ostré veřejné výroky nebyly překážkou dohody. Naopak se staly jedním z nástrojů, které pomohly Liberci vytěžit z nejsledovanějšího obchodu léta maximum.