Anglická legenda v italském podpalubí. Cole tam zkusí naplnit americký sen o Serii A

Ashley Cole si pro svou první skutečnou hlavní trenérskou štaci nevybral Championship, MLS ani pohodlné čekání na anglickou nabídku. Místo toho zamířil do Ceseny, klubu, který leží mimo hlavní evropský reflektor, ale právě teď patří k nejzajímavějším projektům druholigové Itálie.

Cesena ho jmenovala hlavním trenérem teď v neděli, smlouvu dostal do konce června s opcí na pokračování, a přichází ve chvíli, kdy je klub osmý v Serii B a stále drží play-off pozici, se kterou by se na konci sezony opět po roce pral o postup do Serie A. Pro Colea jde o první seniorskou manažerskou roli po letech ve štábech Chelsea, Evertonu, Birminghamu a anglické reprezentace.

Z českého pohledu může Cesena působit jako skoro neznámá adresa. Jenže v Itálii to tak není. Klub navazuje na tradici založenou v roce 1940, odehrál 13 sezon v Serii A a v sezoně 1975/76 si dokonce vybojoval účast v Poháru UEFA. Domácí zápasy hraje na stadionu Dino Manuzzi a v severoitalském regionu Romagna má pořád silné jméno. Tohle není umělý projekt, který vznikl včera. Spíš značka, která na čas zmizela z mapy a teď se na ni snaží vrátit.

Právě tenhle motiv je pro celý příběh klíčový. Dnešní Cesena je totiž zároveň starý i nový klub. Po kolapsu AC Cesena se musela v roce 2018 zrodit znovu. Začínala jako RC Cesena v Serii D, převzala romagnskou infrastrukturu a tradici, rychle se vrátila mezi profesionály a teprve odtud začala znovu skládat svou identitu.

Nešlo jen o sportovní pád. Šlo o totální restart po bankrotu, který z klubu udělal něco mezi fénixem a varováním. I proto dnes působí návrat Ceseny vzhůru mnohem zajímavěji než běžný postupový příběh.

Zlom přišel v prosinci 2021. Tehdy do klubu vstoupila americká skupina JRL Investment Partners, která nejprve koupila 60 procent akcií a v listopadu 2022 převzala klub úplně. Oficiálně se u vstupu mluvilo o skupině amerických byznysmenů, ale podstatnější než seznam jmen byl způsob uvažování. Zástupci nového vlastníka John Aiello a Robert Lewis tehdy veřejně vysvětlovali, že italský fotbal považují za podhodnocený, že je přitahuje tradice klubu a že v Ceseně nevidí jen sportovní projekt, ale i značku s obchodním a komunitním potenciálem. Mluvili o fanouškovské angažovanosti, o možnosti většího propojení s americkým prostředím i o rozvoji mládeže.

Na papíře to znělo střízlivě. Robert Lewis tehdy zdůrazňoval, že do klubu nevstupují kvůli rychlému profitu, ale kvůli projektu, a že Cesena musí být dlouhodobě finančně soběstačná. To je důležité i dnes, protože americká stopa v evropském fotbale často vyvolává představu bezedné peněženky a rychlé spekulace. V případě Ceseny ale od začátku zazníval spíš jazyk postupné obnovy: stabilizovat klub, vrátit mu sportovní úroveň, zlepšit fungování mimo hřiště a teprve pak tlačit dál. Veřejná komunikace majitelů byla opatrná, ale jejich kroky ukazují, že opatrnost neznamenala malou ambici.

Sportovně začala Cesena růst hlavně po příchodu Domenica Toskana v létě 2022. Klub tehdy sáhl po trenérovi, který už měl za sebou několik postupových misí, a ukázalo se, že přesně ví proč. V sezoně 2023/24 totiž Cesena ovládla svou skupinu Serie C způsobem, který se nedal přehlédnout: 96 bodů, 30 ligových výher, 80 vstřelených gólů a postup do Serie B potvrzený už 30. března. Rekordní ročník. Nebyl to náhodný výstřel, ale první opravdu viditelný důkaz, že nový projekt funguje.

Ještě zajímavější je, že po postupu se Cesena nesesypala do role nováčka, který hlavně přežívá. Naopak. Majitelé si pro druhou ligu podle italských médií nastavili rozpočet okolo 20 milionů eur, z toho asi 10 milionů na mzdy včetně realizačního týmu. V ligovém srovnání to z Ceseny nedělá obra typu Monzy, Palerma nebo Benátek, ale rozhodně ani outsidera. V hrubém mzdovém rozpočtu je desátá z dvaceti klubů Serie B. Jinými slovy: vyšší střed soutěže s jasnou chutí růst.

Zároveň se ale ukazuje, že projekt není levný. Corriere Romagna na konci roku 2025 psalo o ztrátě přes 13 milionů eur za uzavřené účetní období a o tom, že bez pravidelné podpory vlastníků by podobné tempo bylo těžko udržitelné. Američané ale chápou, že si do Ceseny nepřišli užít romantiku starého stadionu. Přišli ji vrátit do Serie A.

Aby to mohli udělat, neskládají kádr jako nějaký druholigový all-star výběr legionářů. Naopak. Cesena působí velmi italsky. Transfermarkt u ní eviduje 26 hráčů, průměrný věk 25,2 roku a jen šest cizinců, tedy něco přes 23 procent kádru. Kostra týmu je domácí a zahraniční jména ji jen doplňují. To je podstatný detail, protože ukazuje, že klub nestaví na chaotickém importu, ale na poměrně čitelné sportovní logice.

Cole navíc nepřebírá bezejmenné mužstvo. Největší ofenzivní zbraní je dvaadvacetiletý Cristian Shpendi, kterému Transfermarkt přisuzuje hodnotu 5,5 milionu eur a FotMob mu v této sezoně eviduje deset gólů a čtyři asistence. Druhým velkým jménem je Tommaso Berti, jednadvacetiletý záložník přímo z Ceseny, oceněný na 4,5 milionu eur. V brance stojí Jonathan Klinsmann (syn legendárního německého útočníka Jürgena Klinsmanna), v defenzivě zkušený Giovanni Zaro, ve středu hřiště veterán Michele Castagnetti. Není to tým plný hvězd, ale rozhodně ani soubor náhodných druholigových dělníků. Spíš zdravě poskládaný kádr, v němž se mísí lokální identita, vychovaní hráči a několik obchodně zajímavých profilů.

Právě proto dává příchod Ashleyho Colea větší smysl, než jak vypadal na první dobrou. Nejde o legendu, která si odskočila do exotiky. Jde o trenéra-začátečníka, který dostal mužstvo na úrovni, kde se dá něco skutečně budovat. Cesena není rozbitý outsider ani nafouknutá hračka bez historie. Je to tradiční klub s čerstvou bolestivou minulostí, s americkým kapitálem v zádech, s postupně rostoucími nároky a s jasnou představou, že Serie B má být jen přestupní stanice.

Možná právě proto je Cesena dnes zajímavější než řada známějších jmen. Na povrchu je to klub z druhé ligy, který právě zaměstnal bývalého reprezentanta Anglie. Pod povrchem ale sledujeme mnohem širší příběh: bankrot, znovuzrození, americké peníze, opatrně formulované, ale zjevně vysoké ambice, a mužstvo, které má dost kvality na to, aby se o návrat mezi elitu skutečně pokusilo. Ashley Cole teď vstupuje do projektu, který je pořád v mezipatře. Už není dole, ale nahoře ještě taky ne. A přesně proto může být jeho první trenérská mise tak zajímavá.