Zatajená fotbalová tragédie. Ligový hráč zemřel po zápase se Spartou

Antonín Brynda byl záložník, o kterém se říkalo, že byl neúnavný a neustále v pohybu, dokonce se o něm psalo, že měl „dvoje plíce“. „Byl to ten typ pracovitého záložníka, který byl pro tehdejší ligové Kladno rozhodně velmi užitečný,“ říká Roman Jašek v rozhovoru s Football Clubem.

Za Kladno hrál od roku 1948 zhruba sedm let. Pak ale přišel 14. květen 1955, kdy Brynda odehrál poslední zápas kariéry proti Spartaku Praha Sokolovo, jak se tenkrát podle komunistických pravidel jmenovala Sparta. Bohužel to pro byl osudový zápas v tom nejhorším smyslu slova.

„Utrpěl v tom zápase poranění hlavy. Podle některých zpráv se měl srazit s Antonínem Rýgrem, tehdy hráčem, později legendárním trenérem Sparty a reprezentace. Ale to není potvrzené. Každopádně šlo taktéž o Rýgrův poslední zápas v kariéře. Po něm už nikdy nenastoupil. Možná ho to poznamenalo natolik, že s fotbalem skončil i z osobních důvodů, ale to jsou jen dohady. V novinách se však objevila jen stručná zpráva, že Brynda byl odvezen do nemocnice,“ říká historik, který trpělivě prochází fotbalové archivy a Bryndův příběh z nich vytáhl.

„Po více než měsíci kómatu přišla oficiální informace, že zemřel. Jeho tělo bylo následně vystaveno na kladenském stadionu, kde se s ním lidé mohli přijít rozloučit. Poté následoval smuteční průvod a pohřeb,“ dodává Jašek.

Historik ohledně Bryndy kontaktoval kronikáře z Kladna. „Říkal mi, že se k tomu vlastně nikdy nic konkrétního nenašlo, ta událost se prostě stala, a tím to končilo. O celé věci se nemluvilo. Komunisté nechtěli, aby se něco takového dostalo do veřejného prostoru, protože to narušovalo obraz masové tělovýchovy, který se tehdy tak intenzivně budoval. Chtěli vytvářet iluzi dokonalé společnosti a jakákoliv tragédie, nehoda nebo selhání do toho obrazu nezapadaly,“ říká Jašek.

Padesátá léta jsou podle něj vůbec nejhorší, co se týče dohledávání informací. „Často nešlo zjistit ani základní věci jako sestavy týmů. Paradoxně slovenská média tehdy bývala o něco důkladnější, možná i proto, že proces budování režimu tam probíhal trochu pomaleji. Komunisté u nás vnímali fotbal jako buržoazní přežitek a chtěli ho přetvořit podle svých ideálů. To znamená žádní profesionálové, žádné hvězdy, jen masový sportovní kolektiv. Profesionalismus byl zrušen, všichni hráči museli chodit do práce, nikdo nebyl zaměstnaný jako fotbalista,“ vysvětluje Jašek.

I když se v Kladně konal veřejný Bryndův pohřeb, v novinách, které tehdejší režim kompletně ovládal, se o tragickém fotbalistově osudu téměř nepsalo. „Objevila se jen zmínka, že zemřel, a že výtěžek ze zápasu půjde jeho rodině, manželce a synovi. Šlo tehdy o částku asi sedmi tisíc korun, což by dnes odpovídalo zhruba 700 tisícům korun,“ říká Jašek.

Kladno dnes ligu nehraje, působí v ČFL. Jak významný byl tamější fotbalový klub v tehdejších letech? „Šlo o první klub mimo Prahu, který se dostal do ligy. V prvním ročníku hrály pouze pražské týmy, ale už ve druhém, tedy v roce 1926 se přidalo i Kladno. V nejvyšší soutěži se drželo až do 60. let a patřilo k tradičním ligovým klubům, bez něj si tehdy ligu nikdo nedokázal představit,“ odpovídá Jašek.

„Dokonce se probojovali i do Středoevropského poháru a hrály zde klubové legendy jako Kloz, Junek nebo Kadraba. Minimálně do roku 1945 tak patřili mezi nejvýznamnější týmy u nás. Poté ale přišel úpadek, sestupovali, občas se vrátili, a naposledy se objevili v nejvyšší české soutěži v roce 2010,“ dodává člen Komise pro historii a statistiku FAČR v rozhovoru s FC.