Ten, který tančí s vlky. V čem Jarolím vylepšil Hyského Karvinou

Co bude s mým týmem?

S klubem?

Se mnou?

Po posledním zápase sezony trenérovi karvinských fotbalistů Marku Jarolímovi proudily hlavou všelijaké myšlenky.

Na odpovědi je brzy. Ani klubový port připevněný na jeho tričku ještě neuschnul po pivní spršce z rozpustilých oslav, kterou schytal v týdnu po vítězství ve finále Mol Cupu nad Jabloncem, což je pro Karvinou senzační úspěch. Milník.

Port nefungoval.

Ještě nebyl čas na hlasité, jasné odpovědi týkající se budoucnosti.

Karvinou čeká pravděpodobně trest za korupční aféru ze sezony před dvěma lety.

UEFA ji nejspíš nepustí do evropských pohárů, jako tam nepustila kvůli korupci například v roce 2012 Olomouc, jež rovněž vyhrála domácí pohár. Tehdy ani příliš neprotestovala, navenek tedy ano, ale proti sankci se neodvolala.

V lize Karvinou nejspíš čeká kromě pokuty tučný bodový odečet, nebo rovnou vyloučení ze soutěže.

Nepředbíhejme verdiktu etické komise, jež má na šéfa klubu a primátora Karviné Jana Wolfa díky policejním odposlechům pořádně nabito. O tom tento text není.

„Člověk je rád za trofej, tu už nám nikdo nevezme. Co teď bude, to ovlivnit nemůžeme,“ říká Jarolím k tíživým okolnostem, co tvoří tmavé kulisy zářícího sportovního příběhu. Jako duha mezi mračny. „Díky tomu, jak reagují lidi v Karviné, zájem byl obrovský, zpětná vazba skvělá, je vidět, jak si toho váží, jak je to pro ně vzácná věc. Ještě nám to dojde, až to teprve vstřebáme,“ dodal.

Na klub v nejistotě se už slétávají supi vyzobávající tuze lákovou a dostupnou kořist.

Emmanuel Ayaosi a Pavel Kačor podepsali smlouvy s mistrovskou Slavií do roku 2030.

Zájem je o další hráče s velkým potenciálem.

Ten seznam je dlouhý, neboť Karviná se prezentovala kurážným fotbalem, co bavil.

„Mají úžasné individuality,“ kývne olomoucký generální sportovní manažer Pavel Hapal.

Radost s nimi pracovat, že?

Umím týmu vtisknout herní tvář

Jsme zpátky ve vnitru Jarolíma.

„Musím říct, že to na mě po finále hodně dolehlo,“ připustil silné emoce po dotazu Football Clubu, který se snažil nahlédnout do trenérových myšlenek. „Když jsme byli v partě a měli radost z úspěchu, už jsem se zase začal dívat dopředu. Do té doby jsem byl koncentrovaný na finále, chtěli jsme ho za každou cenu zvládnout. Je to tak, že tým se rozuteče - někdo udělá přestup, jinému končí hostování. Uvidíme, co bude. Potřebuji si prvně odpočinout, protože toho bylo dost. Těším se za rodinou, kterou jsem dlouho neviděl.“

Je jasné, že rovněž o Jarolíma bude po úspěšné karvinské štaci zájem. Přesněji - že o něj je zájem. „Je to lepší varianta, než kdybyste neuspěl a nebyl o vás zájem. Jsem za to vděčný,“ vypráví s pokorou. „Potřebujete kolem sebe i realizační tým, který se mnou jde. Funguje to. Potřebujete k tomu hráčský kolektiv, který tomu věří a má kvalitu, abyste mohli předvádět to, co chcete. Jsou to spojené nádoby. Když se dobře pracuje, fotbal v tom spravedlivý je, vrátí vám to. Nám se to podařilo.“

Trenéra hledá třeba ambiciózní Olomouc. „Ta má velmi úspěšného trenéra, který zvládl střední skupinu a dali nám čtyřku. Nic jsem teď neřešil,“ ujistil Jarolím. „Jsem smluvně vázaný v Karviné. Strašně rád bych vám odpověděl, ale nedokáži to vůbec odhadnout. Ke Karviné mám vztah, přemýšlí se mi teď hůř o možném odchodu. Potřebuji vydechnout, odpočinout. Záležet bude i na to, co se bude dít s klubem.“

Generální sportovní manažer Sigmy a dočasný kouč Pavel Hapal na otázku Football Clubu přiznal, že Jarolím je téma i na Andrově stadionu. „Je to velice kvalitní trenér, vyhrál pohár s Karvinou. Určitě se nad tímto jménem také zamýšlíme,“ kývl.

Olomouc chce zkušeného trenéra, co zvládne kosmopolitní kabinu a dovede ji po roční odmlce do Evropy. Dvaačtyřicetiletý Jarolím ukázal, že zvládá kosmopolitní kabinu, že je schopen ji dovést do Evropy, ale je teprve na začátku. Nováček na ligové lavičce. Malý vzorek. Už v B-týmu Slavie na sebe upozornil. To samé jde říct také o působení v Jihlavě, byť herní styl byl lepší než výsledky.

„To, že týmu dokážeme vtisknout herní tvář, se nám povedlo i v minulosti v Jihlavě, nebo v béčku Slavie. Aniž bych se chtěl chválit, tohle dokážu,“ říká Jarolím bez pochyb o své cestě.

Také v Karviné podobně jako v Jihlavě platilo, že projev je dlouho lepší než bodový zisk. Vzpomínáte, jak se Slezané trápili na začátku jarní části? Jak zahazovali šance každý zápas a po šesti porážkách urvali remízu 2:2 až v Olomouci? To si i Jarolím zhluboka vydechl.

„To byla brutální série. Mezi únorem a dubnem měli dohromady osm zápasů bez výhry, sedm proher, jednu remízu,“ připomíná datový analytik Opty Jakub Kardnožka.

Navíc Karviná pod Jarolímem uhrála pouze dvě čistá konta s Baníkem a Bohemians v prosincových kolech po sobě. Dohromady jeho mančaft inkasoval 45 gólů za 23 zápasů. To je moc. „Defenziva se zhoršila natolik, že z toho nebylo něco, co mohlo být,“ pokračuje Kadrnožka.

„Neměli jsme výsledkově dobré jaro, výkony jsme do výsledků nepropsali, tak to prostě je. Kdybychom začínali od nuly, tak je to průšvih, bojujeme o život. Využili jsme náskok,“ děkuje Jarolím zpětně svému předchůdci Martinu Hyskému, jehož v říjnu nahradil.

Chyběly i góly kvůli citelným zimním odchodům útočníků Gninga a Singhateha, nebo gólového stopera Krčíka, jehož zlákal Hyský sebou do Plzně. Odchody, které by otřásly daleko většími týmy, než je Karviná.

Ta však stála na pevných základech zdravého týmu a trenéra s jasnou vizí.

Přímé útoky. Rychle a technicky

Líbivý, rychlý fotbal s kvalitní výstavbou pokračoval. Podle některých expertů byl dokonce ještě o něco atraktivnější než za Hyského, což je otázkou vkusu. Kadrnožka to pro Football Club dokládá daty: „Vypozoroval jsem, že se během jara radikálně zvýšil počet přímých útoků."

Jde o sekvence, které začínají na vlastní polovině, mají minimálně padesát procent postupu vpřed a končí dotekem ve vápně soupeře nebo střelou. Analytik přidává čísla: „Pod Jarolímem je takových útoků na zápas 2,4, nikdo jich neměl v lize víc. Pod Hyským to bylo v průměru 1,7. Karviná z přímých útoků vstřelila sedm branek. Se Sigmou a s Plzní nejvíc v lize.“

Tohle je podle Kardnožky velmi dobrá metrika, protože vyjadřuje, že tým umí hrát rychle a technicky. „A v rychlých akcích udržet balon. Díky tomu se dostat přímočaře k brance soupeře,“ vypíchne. „Více se inklinuje k roztažení hřiště a využití krajních prostorů, než středem hřiště jako pod Hyským, kdy měla Karviná hodně přihrávek mezi řady přes střed. Ayaosi a Kačor vynikali v lize ve vedení míče, v driblingu, v přímočarosti.“

Kraje hřiště byly pro Jarolíma stěžejním manévrovacím prostorem, což sám zdůraznil: „Strašně důležité pro náš styl je, že jsme měli křídelní hráče, kteří dokáží udělat rozdíl.“

Co však bylo v případě karvinské smečky mladých vlčáků dychtících po úspěchu a rozletu kariéry zásadní, byl TÝM. Týmovost z Jarolímovy kosmopolitní party šla znát na hřišti, i když byla jedenáctka plná individualit.

Stačí si vybavit jen jeden moment za všechny z finále Mol Cupu: v závěru mače založil Čech Boháč vyhraným soubojem bleskový kontr, Nigérijec Ezeh vyslal do úniku Traorého z Pobřeží slonoviny, který šel sám na brankáře Hanuše. Mohl zakončovat, ale ještě přihrál před prázdnou bránou Brazilci Viníciusovi, který pečetil na konečných 3:1.

Tým s kořením

Jako by Traoré měl větší radost z trefy spoluhráče než ze své, jako by říkal: Užij si to, bráško! Trofej je naše!

Krásný moment z fotbalové říše, ve které je jedno, jaké národnosti nebo vyznání jste, míč mluví stejnou řečí po celém světě.

Paradoxní je, že Karviné pomohl k poháru i šílený zkrat Singhateha, který potopil svůj Jablonec kvůli egu, když nakopl soupeře do rozkroku a po šesti minutách pobytu na hřišti dostal červenou v 57. minutě.

Nikdo není víc než tým.

„Ještě v mnoha ohledech mohla být týmovost větší. Vidím v tom rezervy,“ překvapí Jarolím. „Je to možná i tím, že tým je mladý. Možná nejmladší vítěz Mol Cupu. Nejstarší hráči ve finále byli Neuman a Samko, 26 let,“ připomněl fakt podtrhující výjimečnost cesty za triumfem.

Tady se sluší vyseknout poklonu karvinskému sportovnímu úseku, který dokázal cizince s potenciálem přivádět už do dorostu. Ti tak dostali čas na aklimatizaci, ale také na to, aby si prohloubili vazby na klub, město a hlavně lidi. Traoré, Vinicius, Ezeh i Ayaosi jsou toho zářným příkladem.

„Čtyři kluci z osmi cizinců, co jsou načichlí městem, klubem a záleželo jim na tom. Pak k sobě nabalovali další,“ zdůrazní Jarolím. „Kluci k sobě potřebují nabalovat další a tím se cítí silnější ve větší smečce. Ví, že bez toho větší úspěch neudělají. Měli velký tah na branku, chtěli úspěch, ví, že kvalitu mají a chtějí se v kariéře posouvat. Šlo to z celého týmu. Nechtějí v Karviné jen dohrávat.“

Jarolím se pak ukázal jako ten, co umí tančit s vlky. Pochopil, že by byla škoda je domestikovat, že je potřeba naplno využít jejich předností. „Měli obrovský respekt k týmovosti, k tomu, aby nijak nevybočovali a dokázali se podřídit pravidlům, aby to fungovalo. Přinášeli tam správné koření, jsou to veselí kluci,“ usměje se. „Spíš bojujete se zodpovědností, která jim někdy chybí. Ale zase přidávají uvolněnost, fungovalo to dobře. Byla radost tam každodenně působit.“

Díky milé povaze a především díky tomu, co dovedou s míčem. „V trenérské kariéře jsem se těšil, až budu někdy pracovat s takovým potenciálem. Prošel jsem si různými patry, poznal různé hráče. Myslím si, že jsem potenciál toho týmu využil na maximum,“ shrne Jarolím. „Je to o kvalitě hráčů. Kdyby tam nebyla, nezmůžu vůbec nic.“

Mluví i se zkušenostmi z ještě nedávné hráčské kariéry. Se Slavií vyhrál elegantní středopolař dobře vnímající hru a prostor s vizáží připomínající Pirla dvakrát titul. Fotbal si odchovanec Sparty zkusil také v Řecku a Číně. Dokonale se dovede vcítit do hráčů na place. „Po zápase jsem vyždímaný, jako kdybych s kluky hrál,“ povídá.

Ať už bude pokračovat kdekoli, karvinská kapitola mu dala to, co potřebuje každý trenér. Začínající obzvlášť. „Zase jsem si ověřil, že jsme na správné cestě. Když se to sejde s kvalitou týmu, může z toho být zajímavý produkt, který obohatí českou ligu a může přinášet i dobré výsledky,“ těší Jarolíma. „Je radost, že to má nějaký smysl, když do toho dáváte energii, že se můžete ohlédnout a vidět za sebou nějakou práci. Je to v konkurenci spousty dobrých trenérů, kteří v lize jsou a mají toho hodně odtrénováno. Je potřeba se učit.“

Aby to jednou dotáhl třeba tak daleko jako strýc Karel Jarolím, někdejší reprezentační trenér. Synovec Marek jde svou vlastní cestou.

Poslední tiskovka sezony v Olomouci, kde se mimochodem Jarolím v květnu 1984 narodil, skončila. Zápas o konečné sedmé místo se Sigmou prohrála Karviná po oslavách v okleštěné sestavě 0:4.

Port se nerozběhl. Než odjel domů za rodinou, ještě poděkoval jednomu z novinářů za texty, jež ocenily jeho přínos Karviné i lize: „I když je to blbé, když takhle chválí trenér, ale potěšilo mě to, hezké popsání situace.“