Krok zpátky ho přivedl až do Sparty. Eneme na startu v Česku zažil šok

Když Santiago Eneme po konci smlouvy v Nantes hledal v létě 2023 nový klub, představa české druhé ligy zřejmě nebyla tím, co by si v tu chvíli maloval jako ideální pokračování kariéry. Jenže realita byla jasná. Dva měsíce bez angažmá, bez platu a bez jistoty.

„Po konci smlouvy v Nantes jsem byl asi dva měsíce bez klubu. Bez platu, bez ničeho,“ vzpomíná dnes hráč Sparty ve velkém a hodně osobně laděném rozhovoru s Football Clubem.

Nabídka přišla nečekaně rychle. Agent mu řekl, že pro něj má klub v České republice. „Česko jsem neznal. Byla to druhá liga a plat byl úplně jiný než ten, který jsem měl na konci smlouvy v Nantes. Musel jsem si vybrat: přijmout to, nebo zůstat další měsíc bez peněz a bez klubu,“ říká.

Rozhodování nemohlo být dlouhé. Agent mu dal čas do druhého dne. Smlouva byla na tři roky, což se Enememu zdálo na druhou ligu příliš. Jenže druhá možnost byla zůstat dál bez klubu. Promluvil si s rodinou a ta ho přesvědčovala, aby do toho šel. „Říkali mi: ‚Santi, věř mu. Běž do toho. Může to dobře dopadnout.‘ Tak jsem smlouvu podepsal a poslal ji zpátky. Další den mi přišla letenka.“

Z fotbalového prostředí ve Francii a Španělsku se najednou ocitl ve Vyškově. „Když jsem dorazil na místo, byl to pro mě velký náraz. Všechno bylo úplně jiné, než co jsem znal.“

Nebyl to romantický začátek nového dobrodružství. „První den jsem si říkal: ‚Už jsem tady, smlouva je podepsaná a nemůžu se jen tak vrátit. Bože, co budu dělat, když se mi tady nebude líbit?‘ Ještě než jsme do Vyškova vůbec dorazili, díval jsem se z auta na cestu, na okolí, a přemýšlel jsem, co jsem to provedl.“

Přiznává, že kdyby do Vyškova přijel jen na zkoušku, možná by smlouvu nepodepsal. „Další věc, která mě zarazila, byla kabina. Jedna šatna pro české hráče a druhá pro cizince. Nebyli jsme všichni pohromadě. Možná to bylo kvůli místu, protože nás bylo hodně, ale podle mě má tým být v jedné kabině.“

Postupně ale svou situaci přijmul. Přestal přemýšlet nad tím, odkud přišel, a začal řešit, co může udělat teď. Pomohly mu vztahy v týmu, výsledky i vědomí, že česká soutěž může být cestou dál. „Začal jsem si vážit místa, kde jsem byl, místo abych se v hlavě zasekl na tom, že jsem někde na vesnici. Říkal jsem si, že i tady můžu hrát dobře a můžu si to užít.“

Postupně začal mít Vyškov rád. Lidi ve městě ho poznávali, mladí hráči ho zdravili jménem a on cítil, že i tahle etapa může mít smysl. „Podmínky nebyly nejlepší, ale já jsem se začal cítit dobře. A to je něco, čeho si podle mě často nevážíme: cítit se dobře tam, kde zrovna jste. Ve Vyškově mi to pomohlo i na hřišti.“

I fotbalově mu česká druhá liga nabídla jiný svět. „Když jsem viděl, že moc hráčů nechce držet míč, říkal jsem si, že když budu hrát trochu jinak, může mi to pomoct zaujmout týmy z první ligy.“

A opravdu. Začaly ho sledovat kluby z nejvyšší soutěže. Z Vyškova se dostal do Liberce a odtud do Sparty. Zpětně tak cestu, která na začátku vypadala jako pád z Francie do neznáma, bere jako jeden z klíčových kroků kariéry. „Dnes vím, že to bylo rozhodnutí, které otevřelo další část mojí kariéry,“ říká 25letý reprezentant Rovníkové Guineje v rozhovoru s Football Clubem.

Česká liga roste. Jak ji jako produkt ještě víc posunout a zatraktivnit? Jaké parametry sledovat? V čem je pro diváky a sponzory top a v čem flop? A kdy a jak se projeví peníze od nových bohatých majitelů prvoligových klubů? Odpovědi hledá nový FC podcast.