Hradecký fotbalový klub hraje možná klíčovou sezonu pro svou budoucnost. Potřebuje minimálně udržet prvoligovou příslušnost, aby měl výhodnou startovací pozici do jednání o novém majiteli. Pokud se to podaří, a našlápnuto k tomu je i po odchodu Adama Vlkanovy, Jana Mejdra a Jana Krále dobře, měla by být z Hradce na začátku příští sezony nablýskaná nevěsta. Z boleslavského azylu se totiž vrátí pod lízátka, do nové arény.
„S novým stadionem budeme mít ty nejvyšší ambice, které lze v našich podmínkách docílit, včetně těch pohárových. Bude záležet, zda se podaří získat silného strategického partnera pro další podporu klubu,“ říká pro Football Club Richard Jukl, generální manažer klubu. FC Hradec Králové je dnes stoprocentně vlastněný městem, jehož zástupci opakovaně vyhlásili, že mají zájem ho minimálně zčásti prodat. Když přijde solidní zájemce.
Naposledy teď ve středu dosluhující primátor Alexandr Hrabálek oznámil, že znalecký posudek z konce minulého roku hradecký klub ocenil na 25,2 milionu korun. Někde tady by tedy měly začínat nabídky na případné převzetí. O případném tendru na prodej klubu rozhodne nové vedení města, zatím není jisté ani to, zda bude město nabízet celých 100 % nebo třeba jen poloviční podíl, jako to dříve udělalo u hokejového klubu.
Zájem o vstup měl už v minulosti hradecký odchovanec Ivo Ulich, který má úspěšnou rodinnou firmu na výrobu klik. Má zájem pořád? „Teď to ještě nemá smysl řešit,“ odpověděl nedávno Seznam Zprávám.
Na hřišti to zvlášť v minulé sezoně bylo hodně dobré, a to i přesto, že loni v létě byl nováček v první lize v těžké situaci. Klub z osobních důvodů opustil tvůrce vítězného týmu v druhé lize trenér Zdenko Frťala. K tomu konečně začala přestavba stadionu, a tak si tým musel pro první sezonu v nejvyšší soutěži najít přechodné bydliště. Podařilo se sice udržet kapitána a nejlepšího hráče Adama Vlkanovu, ale v rámci širší hráčské obměny do klubu nedorazila žádná na první pohled výrazná posila.
Městem vlastněný klub si nemůže dovolit žádné velké finanční závody. „Cíle na začátku loňského ročníku byly skromné, tudíž klidná záchrana. Bylo to z toho důvodu, že jsme čtyři roky první ligu nehráli, měnil se trenérský štáb, museli jsme hrát zápasy v Mladé Boleslavi a byli jsme nuceni obměnit částečně i kádr tak, aby byl konkurenceschopný,“ uvedl Jukl.
Nováčkovská sezona navíc nezačala dobře. Nový trenér Miroslav Koubek, který se tímto angažmá stal nejstarším koučem v historii české ligy, dovedl své svěřence v prvních třech utkáních ke třem remízám 1:1 a následně nedovedl zabránit dvěma prohrám se Spartou a Slováckem. Pak ale došlo ke zlomu. Začal překvapivým vítězstvím nad Plzní, pokračoval ziskem šesti bodů ze zápasů s Budějovicemi a Pardubicemi a k tomu přibyla dvě vítězná utkání v poháru.
„Trenér Koubek dokázal velmi dobře načíst schopnosti a silné stránky svých svěřenců. Po pár zápas zvolil jiné rozestavení se třemi obránci a wingbacky. Hráči se s tímto stylem postupně sžili a pochopili jeho silné stránky. Navíc i proti těžkým soupeřům hráli velmi nebojácně, což jim sice ne vždy přinášelo body, ale zjistili, kde je jejich síla. Někteří si díky tomu vysloužili angažmá v lepších týmech,“ říká Jakub Podaný, bývalý ligový hráč a dnes expert O2 TV.
Hradec se dostal do klidného středu tabulky, ze kterého na konci základní části vystřelil díky sérii sedmi zápasů bez prohry do skupiny o titul. Tam sice vyhrál jen jednou, ale jeho úvodní výhra nad Slavií měla výrazný vliv na boj o ligový triumf. Skvělý výsledek udělal Hradec i v poháru, kde z ligových týmů vyřadil Baník a Bohemians a teprve v semifinále padl s pozdějším vítězem z Uherského Hradiště.
Otevřený rozhovor s Jindřichem Trpišovským o proměnách trenérské profese, využívání moderních technologií, zlozvycích české ligy nebo o psychické náročnosti profesionálního fotbalu.
I když vyhnanství do zhruba 85 kilometrů vzdálené Mladé Boleslavi vypadá jako těžké břímě, není to při bližším pohledu úplně nutně pravda. Kompaktní a relativně moderní Lokotrans arena byla oproti rozlehlému chátrajícímu stadionu na východě Čech výrazným polepšením. V lepším stavu zde je i trávník a pomoci tento režim mohl také k utužování party, která prakticky na každý zápas putovala s denním předstihem.
Na domácí zápasy sice v Mladé Boleslavi chodí výrazně podprůměrná ligová návštěva, ale s průměrem z minulého ročníku ve výši 1271 diváků to není zas takový rozdíl oproti předchozí poslední sezoně Hradce v první lize. V ročníku 2016/17 na Všesportovní stadion chodilo v průměru 2324 lidí.
Klubu se také povedlo angažování trenéra Koubka. Chuť do práce ho při penzi neopustila a svými zkušenostmi dodal týmu stabilitu, což se hodilo především na začátku minulé sezony, který se výsledkově nepovedl.
„Trenér Koubek byl sice ve fotbalovém důchodu, ale rozhodně to neznamenalo, že by neměl přehled a ztratil odbornost. Naopak. Začal s obrovským elánem, který přenesl na mužstvo a myslím, že přenáší i nadále. Náš sportovní ředitel Jirka Sabou ho tehdy s nabídkou překvapil, ale potěšil. Dál bude záležet na jeho zdravotním stavu a chuti pracovat v našem klubu,“ říká Jukl.
Koubkovi se navíc podařilo postavit velmi efektivní trenérský tým se stratégem Stanislavem Hejkalem a místním znalcem Adrianem Rolkem. V kádru Hradce pak došlo ke změnám, ale v době příchodu nového trenérského štábu už byl tým stabilizovanější než předtím ve druhé lize, kde se neustále nacházel ve fázi přestavby.
A kde se zrodil úspěch loňské sezony podle Jukla? „V prvé řadě za tím je koncepční práce, kdy jsme si už dříve stanovili pětiletý horizont vývoje kádru. Dále to byla osobnost trenéra Koubka a jeho spolupracovníků a v neposlední řadě tu byl faktor zahájení výstavby nového multifunkčního stadionu, na který se všichni těší. Nezastíráme, že velkou roli hrál i fakt, že jsme nehráli na starém rozlehlém malšovickém stadionu, ale na útulném stadionku v Mladé Boleslavi,“ shrnuje generální manažer.
Hradec tedy přechodové období zvládl a velkou vzpruhou bylo už zmíněné vítězství nad Plzní, které přišlo krátce po přechodu na nové rozestavení 3-4-3. V novém systému roztáhl své tři stopery až do krajů hřiště a dal jim tak čas na přesnější nákopy na útočníky vepředu. Jakékoliv napadání soupeře se totiž dělo na obrovské šířce. Díky dvěma záložníkům neustále přítomným na středu hřiště pak tým získal solidní základ pěti hráčů za míčem, díky kterému bylo náročné ho po jeho nákopu ohrozit.
Hejkal hráče detailně připravuje na každého soupeře a Koubkův tým dobře kombinuje pragmatický střední blok s agresivním vytlačováním soupeře do krajů hřiště. K tomu přidává občasný presink při autových vhazováních a rozehrávkách oponenta. Každý zápas Hradce tak získává výrazný soubojový charakter, který fyzicky dobře připraveným Votrokům vyhovuje. K tomu měl tým k dispozici vynikajícího brejkového hráče ve Vlkanovovi a silné a dobře promyšlené standardní situace.
Do celkového mixu pak zapadla i mentalita hráčů. Vlkanova nebo Bohemkou odmítnutý Jakub Rada se chtěli všem v lize ukázat. Kombinace taktického základu s jasným charakterem hry a výborným týmovým duchem vytvořila z Hradce těžko zastavitelné mužstvo, které dosáhlo nečekaného úspěchu.
Je to ale udržitelné?
Obrovskou motivací je pro Hradec vidina nového stadionu. Moderní stánek za zhruba tři čtvrtě miliardy korun pro víc jak devět tisíc lidí snad bude hotový už pro příští sezonu. „Účastním se pravidelných kontrolních dnů na stadionu a vidím, jak celá stavba roste. Dle harmonogramu by mělo být hotovo na konci června 2023 a všichni pevně věříme, že tomu tak i bude,“ říká Jukl.
Jakmile se Votroci vrátí domů, mohou si zvyšovat cíle. Za předpokladu, že první ligu udrží, samozřejmě. K růstu ambicí by ideálně měl přispět i nový majitel. Klub je dnes 100% vlastněný městem Hradec Králové. Pro městskou pokladnu ale jeho provoz představuje značnou zátěž v podobě desítek milionů korun ročně a tak městští zastupitelé opakovaně mluví o záměru na prodej. To je ale hudba budoucnosti a nelze se k tomu upínat, zvlášť v době současné obecně zvýšené nejistoty.
Hradec tak musí dál pracovat s omezeným rozpočtem a na přestupovém trhu často sází na hráčské výměny, spíše než na přestupy za peníze. Tom Daníček, který na Twitteru stojí za známým a expertně ceněným účtem Czech Football, dává za příklad zisky z letošního léta v podobě Jakuba Klímy za Denise Donáta (Mladá Boleslav), Vojtěcha Smrže za Dominika Soukeníka (Karviná) nebo Matěje Koubka za Erika Prekopa (Bohemians).
Mužstvo se dál spoléhá na podobné prvky, na kterých stál úspěch minulé sezony. Po odchodu Mejdra s Vlkanovou ale musel kouč Koubek částečně překopat rozestavení. Ze 3-4-3 je nově 3-5-2, ve kterém se zkušený kapitán Pavel Dvořák vysouvá výš, aby pomáhal sbírat odražené balony od dvou útočníků Filipa Kubaly a Daniela Vašulína. Primárním záměrem zůstávají dlouhé míče pro útočníky.
Kvůli zmíněným odchodům (především Vlkanovy) ale Votroci výrazně oslabili. I přes povedenou loňskou sezonu, tak platí, že klub si je vědomý svých omezených možností a v Hradci se dál od týmu čeká primárně záchrana a v lepším případě boj o prostředek tabulky.
Podaný nepředpokládá, že by odchody Vlkanovy a Mejdra, za které klub nepřivedl minimálně stejně zvučná jména, měly mít negativní vliv na psychiku hradeckých hráčů. Naopak odchody jejich spoluhráčů mohou mít blahodárný vliv na motivaci. Z Hradce se totiž nově dá chodit rovnou do týmů z top trojky, což je pro hráče, kteří doposud byli zvyklí spíše na druhou ligu, skvělá vyhlídka.
Pragmatismus nemusí znamenat posedlost obranou. V detailním taktickém rozboru vám vysvětlíme, proč je tým z Uherského Hradiště nejlepším reprezentantem omezených možností českého fotbalu.
Za propadem předchozích úspěšných nováčků z Českých Budějovic a Pardubic nebylo jen postupné přečtení jejich hry od soupeřů, o kterém nedávno mluvil v FC podcastu Jakub Dobiáš. Oba mají společné i to, že brzy přišli o své největší hvězdy. Z Budějovic takto odešel do Jablonce Ivan Schranz a tým také nedokázal nahradit starší hráče Tomáše Sivoka, Jaroslava Drobného nebo Petra Javorka. Pardubice zase přišly o Ewertona nebo Michala Surzyna a ze hry postupně vypadnul i jejich veterán Jan Jeřábek.
Hradec na ně prodejem Mejdra a Vlkanovy částečně navázal. Daří se mu ale budovat stálé jádro fotbalistů s nižším průměrným věkem. Na rozdíl od Pardubic staví tým z hráčů, které vlastní.
Hradci se povedl start do druhé sezony po návratu do první ligy a po sedmi kolech byl v tabulce třetí. V tu dobu se řešilo, zda bude znovu hrát o titulovou skupinu. Po odchodu Vlkanovy a dalších třech kolech očekávání spadla zřejmě blíže k realitě.
I když loňská skupina o titul vypadá na první pohled luxusně, je třeba dodat, že Hradec loni za 30 kol získal o tři body méně než Budějovice v jejich nováčkovské sezoně (2019/20), kdy to stačilo jen na prostřední skupinu. Cíle, které si Hradec pro tuto sezonu vytyčil (základ je klidná záchrana), tak jsou položené správně.
Hradec je uprostřed náročné sezony, do které dobře odstartoval a která snad bude zakončena velkým momentem v podobě návratu domů. Pravděpodobně to bude návrat prvoligový. Výkonnost na to Hradec má, jak předvedl naposledy na Spartě. Pokud se mu podaří udržet v lize i další roky a k novému stadionu přidá lepší finanční možnosti, přijde pak třeba pod lízátky jednou čas poohlížet se na evropské poháry.
Klopp, Trpišovský, van der Vaart nebo Zeman. V čísle (3/2022) máme silnou sestavu. Byli jsme za nimi.
Marcel Gecov byl vždy známý svou hyperaktivitou. Aplaus na stadionech ale vyměnil za byznys. A je to jízda, díky které nelituje, že už v 28 letech skončil s profesionálním fotbalem. Proč se vzdal pěkné a pravidelné výplaty v Polsku?
Zatímco Bělorusko v poklidu rozehrálo kvalifikaci na Euro 2024, Rusko se snaží vrátit do mezinárodního fotbalu asijskou cestou. To vše navzdory pokračující válce na Ukrajině.
Přišlo jako blesk z čistého nebe. Odvolání Juliana Nagelsmanna překvapilo celou fotbalovou Evropu. A ani s odstupem několika dnů pořád nedává smysl.
