Dokážete se v klidu dívat na mistrovství, nebo vás to štve, protože tam s reprezentací nejste?
Na začátku mistrovství jsem měl dovolenou, byl s rodinou v Česku a moc fotbalu jsem neviděl. Měli jsme hodně doktorů a dalšího zařizování. V klidu jsem viděl asi šest celých zápasů, zbytek tak po očku. Mrzí mě, že tam nejsme. Když jsem viděl některé týmy, tak si myslím, že bychom mohli i postoupit ze skupiny. Mrzí to i kvůli fanouškům, kteří by českou reprezentaci chtěli vidět na MS. Doufám, že se nám to povede příště.
Bude Česko za čtyři roky v USA, Mexiku a Kanadě? Věříte tomu?
Kdybych nevěřil, tak bych kvalifikaci ani nemusel hrát. Chceme tam být, mohl by to být pomyslný vrchol současného týmu, který je spolu dlouho.
Je to jeden z vašich cílů, hnacích motorů do dalších let?
Stoprocentně. Půjdeme krok za krokem, musíme se určitě dostat na Euro 2024 a uvidíme, co bude dál. Fotbal se pořád vyrovnává, každý může porazit každého, jak je vidět i na mistrovství světa. Doufám, že se nám to povede a že v roce 2026 bude Česko po 20 letech zase na největším turnaji světa. Pro mě osobně to je velká motivace, je to asi jediná velká soutěž, kterou jsem nehrál.
Vy jste měl jako sen Premier League, takže mistrovství světa je teď další v pořadí.
Je to tak. Hrál jsem Euro i Ligu mistrů, takže teď už jen mistrovství světa a můžu v klidu skončit. (smích)
Za čtyři roky vám bude 33 let. Takže se to zdá jako ideální doba pro kariérní vrchol.
Věk nezastavíte, ale vychází mi to tam na nejlepší léta. (smích) Fotbal je stále agresivnější, rychlejší, kdo nepracuje, nemá šanci se mezi nejlepšími udržet. Já jsem odhodlaný dál pracovat.
Dělal jste si sám pro sebe nějakou inventuru, proč to Česku nevyšlo v kvalifikaci do Kataru?
Nezvládli jsme rozhodující zápasy s Walesem a ve Švédsku, tam nám chyběla spousta hráčů. Ale udělali jsme pro postup maximum.
Češi se nedostali do Kataru i proto, že nemají pevné herní základy. Jaké jsou možnosti, když hrajete s jasně daným stylem, ukazují Dánsko a Wales. Tedy země s podobným potenciálem jako Česko, se kterými by se reprezentace měla porovnávat.
Četl jsem, že fandíte Brazílii. Takže zatím spokojenost?
Ano, jsem nadšený. Kanárci šlapou, tančí. Doufám, že se Neymar na vyřazovací část uzdraví, Brazilci vyhrají a po 20 letech zase přivezou domů titul mistrů světa a budou k vidění oslavné samby.
Fandíte i Neymarovi? Nevadí vám, jak často simuluje?
Na minulém mistrovství světa už to přeháněl, to mě štval. Ty komedie, co hraje, se mi nelíbí, to by si měl odpustit. Ale zároveň platí, že je to pan hráč. Když máte rádi fotbal, tak ho musíte mít rádi za to, co dokáže s míčem.
Dokážete si představit, jaký na Brazilce musí být tlak, když tam fotbal hltá celá země a 214 milionů vášnivých fandů čeká titul?
Ten tlak fanoušků, médií a sociálních sítí musí být enormní. Hlavně pro Neymara to musí být těžké, ale on to tak má od začátku kariéry, tak asi už bude zvyklý.
Jak k tomu přistupujete vy? Sledujete, co se píše v médiích nebo na sociálních sítích?
Snažím se si od toho držet odstup, ale když se toho najednou sejde víc a zvlášť, když vás lidé na sociálních sítích mohou přímo označovat, tak občas se tomu vyhnout nedá. Lhal bych, kdybych řekl, že mě někdy příspěvky různých hejtrů nemrzí. Dělám vždy vše pro to, abych pomohl svému týmu a pak vás napadá někdo, kdo o vás nic neví a do očí by vám nic takového nikdy neřekl. Takových lidí je vám nakonec vlastně líto, nic nemají a umí jen kydat špínu.
Říkáte, že to někdy zamrzí. Dokážete si to následně zpracovat tak, že to pro sebe použijete jako motivaci pro další práci a zlepšování?
Pracuji na sobě sám pro sebe, protože chci hrát fotbal dlouho a vím, co proto musím dělat. Kdybych měl jako hnací motor používat názory stupidních hejtrů, tak by to dlouhodobě nefungovalo.
Zpátky ke Kataru. Vaším favoritem je Brazílie. Je naopak někdo z favoritů, kterému nevěříte?
Hodně lidí favorizovalo Argentinu. Viděl jsem je hrát se Saudskou Arábií a chvíli s Polskem a úplně mě nepřesvědčili. Třeba se ale rozjedou, mají fotbalového boha Messiho, který je sám schopný čtyři zápasy v řadě vyhrát. Moc se mi zatím nelíbí ani Angličané. Viděl jsem kousek zápasu s Walesem, kde to bylo lepší, ale s Amerikou to byla vyloženě nuda. Přijde mi, že zatím hrají pod své možnosti. Samozřejmě nevím, jaké úkoly na hřišti mají. Lehce se to zpovzdálí kritizuje, ale je také pravda, že se musí vypořádávat s obrovským tlakem. Mají velmi silnou generaci a celá Anglie od nich očekává velký úspěch.
Dokážete se na fotbal v televizi dívat čistě oddechově, nebo u toho pracujete a inspirujete se pro vlastní hru?
Nevím, kdy jsem naposledy na fotbal koukal čistě oddechově. Sleduji obránce, co dělají, jak se vyvíjí. Nebo fandím a trénuji u toho. (smích) Oddechově to možná půjde až po kariéře.
Po kariéře zase budete dělat trenéra, takže to taky nevyjde.
Pravda, budu pak chtít zůstat u fotbalu.
Máte na mistrovství nějakého oblíbeného pravého beka?
Mám radost, že se uzdravil a už nastoupil Kyle Walker. Nechci se s ním srovnávat, ale myslím, že to je podobný typ jako já: jezdec po lajně nahoru dolů. Podobní jsme si i věkově, je o dva roky starší. Vždycky jsem měl rád i Daniho Alvese, ten sice v Kataru taky je, ale asi si v 39 letech už moc nezahraje.
Pro vás každopádně hezká motivace: Walkerovi se vyrovnat na MS za čtyři roky a Alvesovi na tom dalším, za osm let.
Přesně tak. (smích)
Jaká je z dětství vaše první vzpomínka na mistrovství světa?
Šampionát v roce 2002 v Japonsku a Jižní Koreji, kde Brazilci naposledy vyhráli. Kdybych měl vybrat jeden moment, tak by to byl Ronaldinhův gól Davidu Seamanovi ve čtvrtfinále. Míč z přímáku z úhlu krásně zapadl na zadní tyč.
Co říkáte na FIFA a její rozhodnutí dát MS do Kataru?
Myslím, že to je špatné rozhodnutí, nakonec to nedávno řekl i sám Sepp Blatter. Řekněme si to takhle: mistrovství světa si tam koupili. Je vidět, že ta země fotbalem nežije, o to se tam starají zahraniční fanoušci. Je to škoda.
O korupci a přidělení pořadatelství se mluvilo třeba i při mistrovství světa v roce 2006 v Německu. Byla tam závažná obvinění a vypadá to, že jinak to FIFA neumí, nebo neuměla. Tím samozřejmě nechci nikoho omlouvat. Když to ale posunu do jiné roviny: jestli tomu rozumím dobře, tak vám vadí i samotný fakt, že je šampionát v zemi, která není fotbalová a MS to ubírá na atraktivitě?
Ano, je to škoda například i proto, že reprezentace Kataru jako pořadatelské země nepředvedla nic a zabírá místo nějakému kvalitnějšímu týmu. Nedává to celé smysl, v nefotbalové zemi postavíte osm nových velkých stadionů. Co s nimi budou po šampionátu dělat? Asi tam nevznikne jedna z nejlepších lig světa, kam se poženou nejlepší hráči. Zarazil mě nedávno i rozhovor s jedním z vysokých představitelů Kataru, který v klidu mluvil o tom, že tam při stavbách stadionů zemřely „jen“ stovky zahraničních dělníků. Samozřejmě do toho nevidím, mám jen zprávy z tisku a vím, že jsou i hlasy, které říkají, že ti zahraniční dělníci tam jezdí dobrovolně a vydělají si tam na jejich poměry velmi slušné peníze. Myslím ale, že to není omluva pro tolik mrtvých.
Mnozí z tisíců dělníků, kteří přišli o život nebo utrpěli zranění při budování infrastruktury pro letošní mistrovství světa, pocházejí z Nepálu. Podmínky zahraničních pracovníků jsou v Kataru stále bídné, ale v posledních letech se významně zlepšily. Seznamte se s úředníky a „diplomaty smrti“, kteří pomáhají rodinám nepálských obětí se získáním náhrad a zlepšením podmínek pro námezdní práci v zahraničí.
Měl jste podobně problém i před čtyřmi roky s pořadatelstvím Ruska?
V té době jsem se ještě o svět kolem tolik nestaral. Před čtyřmi lety mě tak zajímal hlavně fotbal a mrzelo mě, že tam nejsme. Postupně s přibývajícím věkem si ale obzory rozšiřuji.
A zpětně to Rusko teda hodnotíte jak?
Když vidím, co teď dělají, tak si myslím, že to byla obrovská chyba dát jim pořadatelství. Napadení Ukrajiny plánovali léta, mistrovství světa bylo čtyři roky po anexi Krymu.
Je podle vás důležité, aby se i hráči, kteří mohou na veřejnost působit z titulu své popularity, vyjadřovali k podobným věcem? Jsou vám třeba podobné dotazy nepříjemné?
Když se kdokoli chce vyjádřit, tak by se vyjádřit měl. Samozřejmě platí, že když se zeptáte někoho, koho to nezajímá a nemá přehled o dění ve světě, tak je logické, že k tomu nic neřekne. Nemáme povinnost se k politice vyjadřovat. Ale když se zajímáte o svět i mimo trávník nebo rodinu, tak je podle mě v pořádku se vyjadřovat i k politice nebo lidským právům. Líbilo se mi, jak aktivní byl můj bývalý ukrajinský spoluhráč Andrij Jarmolenko, když vypukla válka. Kontaktoval například i lidi z Ruska, aby se dozvěděli, že to není žádná speciální vojenská operace, ale čistě násilný čin.
Rozumím. Pojďme ještě k fotbalu. Vadí vám pauza uprostřed sezony, nebo přišla vhod, když se West Hamu nedaří a vy jste poslední zápasy v lize nehrál?
Nevadí mi, i když by asi bylo lepší, kdyby se teď hrálo a měli jsme pak delší dovolenou v létě. Jinak jsem si to ale užil, byl jsem po dlouhé době delší čas - týden a půl - s rodinou v Praze. Předtím jsem si zahrál dobré zápasy za národní tým. Vyčistil jsem si hlavu od dění ve West Hamu.
Z posledních osmi zápasů v Premier League jste odehrál jen jeden celý a k tomu dvě minuty v dalším utkání. Pravidelně jste nastupoval jen v konferenční lize. Vysvětlili vám v klubu, proč jste na konci podzimu tolik nenastupoval?
Vůbec. Byl jsem se ptát, ale dozvěděl jsem se, že mi k tomu nemůžou nic říct. To je fotbal, jednou hrajete, jednou ne.
Jednáte o odchodu z West Hamu?
Kdyby situace, která nastala během podzimu, měla pokračovat, tak se určitě něco řešit bude a řeší se. Na lavičce tady tolik jako na podzim sedět nechci.
Máte nějakou prioritu? Chcete ve West Hamu zůstat a hrát? Chcete zůstat v Premier League? Je třeba i možnost návratu do Slavie?
Kdyby to šlo, chtěl bych zůstat v Anglii, Premier League je nejlepší liga na světa. A kdybych si zaspekuloval, tak by mě lákala i Bundesliga a Slavia je srdcová záležitost. Nikdy nevíte, co se může stát za měsíc, kdy se otevře přestupové okno.
Už 26. prosince hraje West Ham na Arsenalu a 30. prosince doma s Brentfordem. Jak se udržujete ve formě?
Skončila dovolená a vracím se do tréninkového procesu. Začíná nám zimní příprava.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Česká liga je zpět, o víkendu se po víc jak dvouměsíční pauze odehraje 17. kolo. Slavia začíná v neděli proti Jablonci a na jaro, během kterého bude chtít získat pátý titul za posledních sedm let, si přivedla pět výrazných posil. Představíme vám je a vy je můžete ohodnotit.
Jak vypadá přechod hráčů do role fotbalových expertů? Co je inspiruje? V čem se chtějí zlepšovat? A jak hledají balanc mezi důkladnou analýzou a televizní zábavou? Hosty Football Club podcastu jsou Jakub Podaný a Antonín Rosa.
Jak to vypadá, když pískáte v zápase před sedmi tisíci lidmi? Koukněte se na video z kamery, kterou na sobě měl rozhodčí ve sparťanské generálce na ligu.
