Daniel Křetínský si navzdory četným investicím i zvýšenému mediálnímu zájmu ve Francii zachovává obraz záhadného miliardáře z Východu. V době, kdy jsou otázky energetiky a životního prostředí důležitější než kdy jindy, tam navíc málokoho zajímá, že se jinak veleúspěšný finančník při svém fotbalovém podnikání se Spartou dlouhodobě trápí. Pojďme se ale nejdřív vrátit v čase na začátek našeho příběhu.
„Naše výsledky jsou jedním velkým zklamáním. K něčemu, co by se dalo nazvat úspěchem, máme velmi daleko. Samozřejmě se vždy najdou pozitivní prvky, ale v tomto případě je jich opravdu strašně málo,“ řekl mi Daniel Křetínský k situaci pražské Sparty v prosinci 2005.
Tehdy šlo o mladého byznysmena, který stál v čele Sparty teprve několik měsíců. Šéfa, který bez problémů doprovázel trenéra klubu Stanislava Grigu na některé tiskové konference a jemuž bylo možné klást otázky. Byla to prostě jiná doba. Doba, kdy se zcela vážně – a ještě celkem oprávněně – uvažovalo o Spartě jako o pravidelném účastníkovi základní části Ligy mistrů.
Po podzimu 2005 ale měli Pražané k nejvyšším cílům hodně daleko. Podruhé za sebou skončili ve skupině Ligy mistrů poslední a v ligové tabulce figurovali až na devátém místě, patnáct bodů za budoucím mistrem z Liberce. Za předchozí tři desetiletí na tom nebyla Sparta po půlce sezony hůř.
Na Letné panovala špatná nálada, jak to sám uznal i Daniel Křetínský: „V oblasti, jako je fotbal, je nesmírně obtížné provést objektivní analýzu. Je třeba vzít v úvahu mnoho velmi subjektivních prvků. Jste blízko psychice jednotlivců. Ale podle mého názoru je hlavní příčinou to, že Sparta nedokázala být jednotná a vytvořit tým, ve kterém by si hráči pomáhali. Domnívám se, že tyto vnitřní neshody jsou hlavním důvodem neuspokojivých výsledků.“
„K tomu se přidávají další, spíš technické prvky, zejména ztráta tří klíčových hráčů: Karla Poborského za známých okolností (kapitán veřejně vyjádřil nesouhlas s metodami trenéra Hřebíka a byl odejit – pozn. autora), ale také Tomáše Sivoka a Karola Kisela. Třetím vysvětlením je, že v létě přišlo mnoho nových fotbalistů. Ani oni, ani my jsme nebyli připraveni na to, že každý, kdo přichází do Sparty, se najednou ocitne pod obrovským tlakem, kterému často předtím nemusel čelit. Tento tlak byl pro některé příliš velký a ovlivnil výkon celého týmu. To vše vedlo k veřejné kritice naší hry i výsledků a následně ke všem vnitřním neshodám,“ pokračoval majitel Sparty.
Chcete mistrovství světa v Rusku nebo Kataru? Proč si dát pozor na putinizaci sportu a co to je? Jak to v Anglii dělali, než přišel Abramovič? Proč si v Německu za špinavé peníze nejde koupit klub? Jak vypadá fotbalová romantika ve Florencii? Odpovědi najdete v novém Football Clubu s tematickým blokem Fotbal a prachy.
Tuto analýzu mi Daniel Křetínský podal ve francouzštině. Ve velmi slušné školní francouzštině, která byla výsledkem tehdy nedávného ročního studia práv v burgundském Dijonu. Akorát zněla poněkud zvláštně a ani se příliš nehodila do fotbalového kontextu. Já jsem byl v té době ještě mladý, nezkušený novinářský učeň, který se se svou nejistou češtinou neodvážil klást otázky před ostatními českými žurnalisty. A tak jsem teprve po skončení tiskové konference oslovil šéfa Sparty, který ochotně a s jistým potěšením souhlasil, že odpoví na několik dotazů.
S téměř sedmnáctiletým odstupem se tento krátký rozhovor za pochodu jeví jako scéna ze sci-fi filmu. Ne proto, že by se sportovní výsledky Sparty výrazně zlepšily. Od té doby získala tři mistrovské tituly (2007, 2010 a 2014), což je vzhledem k jejím ambicím žalostně málo, nikdy se jí už navíc nepodařilo postoupit do skupinové fáze Ligy mistrů. Přirovnáním k science fiction myslím to, že dnes by Křetínský v podobné situaci zcela jistě odmítl na cokoli odpovědět. A vůbec nezáleží na tom, že jeho aktivity a investice ve Francii, zejména v tamních médiích, naznačují, že dodnes lpí na svém frankofilství. Předsedu představenstva a majitele Sparty dnes na tiskovce nepotkáte a k dění v klubu se také prakticky nevyjadřuje.
Francouzský žurnalista Jérôme Lefilliâtre byl v posledních letech jedním z mála, kterým Daniel Křetínský vyhověl a odpověděl na otázky. Týkaly se všeho možného, jen ne fotbalu. Když český miliardář souhlasil se setkáním v Praze, bylo to především z pozice podnikatele evropského formátu, k nálepce nepříliš úspěšného šéfa fotbalového klubu se – pro mnohé celkem pochopitelně – nehlásí.
Lefilliâtre, ekonomický novinář jednoho z předních francouzských deníků Libération, napsal knihu s názvem Mister K – Malé a velké aféry Daniela Křetínského. Tento neautorizovaný portrét dravého podnikatele z východní Evropy, kterého francouzská média objevila, když koupil menšinový podíl v deníku Le Monde, jeden z nejrespektovanějších listů v Evropě a symbol novinářské nezávislosti ve Francii, byl výsledkem ročního úsilí. Kniha vyšla na jaře 2020 mimo jiné se značným zájmem českých médií. I proto Lefilliâtre navzdory jeho relativnímu nezájmu o fotbal na žádost Football Clubu o rozhovor hned kývl.
Sledujete kariéru Daniela Křetínského stále se stejnou pozorností?
Jeho aktivity a různé investice samozřejmě se zájmem monitoruji, i když už méně intenzivně než dřív. Kvůli knize jsem přece strávil rok profesního života „ve společnosti“ Daniela Křetínského, což není úplně málo. Ve Francii zůstává stále velmi aktivní, takže pořád je o něm co psát. Naštěstí ne všechno se točí kolem Daniela Křetínského.
Příchod Jana Kuchty do Sparty mění její vyhlídky do nové sezony. S reprezentačním útočníkem letenští ukazují okamžité ambice. Co nového s ním Sparta získává, v čem ji může pomoci a co příchod Kuchty znamená pro Tomáše Čvančaru?
Máte od vydání vaší knihy víc jasno o jeho záměrech ve Francii?
Ne, stále nejsou zcela zřejmé. Především proto, že se vyjadřuje velmi málo, pokud vůbec. Za poslední dva roky byl slyšet minimálně. Jeho plánům nepomohla ani covidová krize. Určitě měl záměry, které se mu nepodařilo uskutečnit, protože ekonomické priority země byly jiné než ty jeho. Válka na Ukrajině dnes vyvolává další velké otázky v oblasti energetiky, která je dál středem Křetínského zájmu. Nicméně pokud jde o Francii, je jisté, že se na zdejší scéně prosadil. Jeho jméno už není neznámé. Naopak ho ve vlivných mocensko-ekonomických kruzích zná stále víc lidí. A také otázky, které se tu kolem něj točí, nejsou stejné, jako když jsme ho objevili v roce 2018. Přece jen se stal majitelem významné mediální skupiny CMI France (druhý největší vydavatel časopisů ve Francii se sedmnácti tradičními a velmi populární tituly – poznámka redakce).
Jak si tedy podle vás vede?
Řeknu to obecněji. Ačkoliv postupoval diskrétně, vstoupil do světa francouzského byznysu s maximální silou. V oblasti energetiky se od něj hodně očekávalo ve vztahu k velkým společnostem, jako jsou Engie a EDF. V knize vysvětluji, že právě o ně mu jde především. Nakonec to nevyšlo úplně podle jeho představ, a tak se Daniel Křetínský objevil spíš v oblasti obchodu a distribuce. Třeba v retailové společnosti Casino. A pak jsou tu samozřejmě média. Nejedná se pouze o CMI, protože se také podílel například na vzniku ekonomického zpravodajského televizního kanálu B Smart, nebo na startu nového názorového týdeníku Franc-Tireur (česky Partyzán, na konci roku časopis překročil hranici 12 000 předplatitelů a na novinových stáncích se prodávalo v průměru 40 000 výtisků – poznámka redakce). A především investoval do TF1, kde se stal sice minoritním, ale významným akcionářem této velké televizní skupiny, což měl v plánu delší dobu.
Aniž bychom se bavili o sportovních výsledcích, chápete jeho tvrdohlavost ve Spartě, kterou dál vlastní i přes značné finanční ztráty?
Dovedu si představit, že miluje fotbal natolik, aby v něm investoval dál i přes ekonomické ztráty. Nemohu mluvit o jeho schopnostech sportovního manažera, ale domnívám se, že fanoušci mnoha klubů v Evropě by chtěli mít v čele takového štědrého majitele, jako je Daniel Křetínský. Ještě můžu citovat jeho vlivného blízkého poradce ve Francii, který vůbec není fotbalovým fanouškem. Ten jednou poznamenal, že fotbal přece není příliš intelektuální záležitost. A Křetínský mu odpověděl, že fotbal je třeba brát jako šachovou hru, kde figurky přemýšlejí a každá má svou vlastní strategii, své vlastní cíle, a že to vyžaduje hodně psychologie. Tato příhoda možná dobře odpovídá představě Daniela Křetínského o fotbale.
Proč Křetínskému na začátku jeho francouzského angažmá nepomohlo, že je z Česka? Proč mu Lefilliâtre nevyčítá změnu titulky Marianne ve prospěch Emmanuela Macrona? Proč je podle něj neúspěch se Spartou v Křetínského životopise nepodstatný? V čem je West Ham podobný Křetínskému a proč investice do něj dává smysl? Vše se dozvíte v kompletním textu, který najdete v aktuálním čísle tištěného Football Clubu. Objednávkou jednotlivého čísla nebo ještě lépe předplatného podpoříte činnost FC. Děkujeme!
Bundesliga mezi vlastníky nemá šejky, ani svého Abramoviče. Platí totiž pravidlo 50+1, se kterým jsou německé kluby neprodejné. Dominance Bayernu a jeho deset titulů v řadě však zvyšuje tlak na změnu.
Válečný konflikt v Afghánistánu měl drtivý dopad i na ženský fotbal v zemi. Na hráčky pod vlivem vládnoucího hnutí Tálibán házeli lidé kameny, plivali na ně, taxikáři je odmítali vozit na tréninky, nefandili jim ani jejich nejbližší. Je to přece sport pro kluky…
Tradiční belgický klub Union Saint-Gilloise povstal z popela díky nečekaným úspěchům kosmopolitní party neznámých hráčů a penězům britských majitelů. Základní část ligy bruselský nováček vyhrál, senzační titul ale i kvůli prazvláštnímu systému nadstavby nezískal.
