Daniel Křetínský si navzdory četným investicím i zvýšenému mediálnímu zájmu ve Francii zachovává obraz záhadného miliardáře z Východu. V době, kdy jsou otázky energetiky a životního prostředí důležitější než kdy jindy, tam navíc málokoho zajímá, že se jinak veleúspěšný finančník při svém fotbalovém podnikání se Spartou dlouhodobě trápí. Pojďme se ale nejdřív vrátit v čase na začátek našeho příběhu.
„Naše výsledky jsou jedním velkým zklamáním. K něčemu, co by se dalo nazvat úspěchem, máme velmi daleko. Samozřejmě se vždy najdou pozitivní prvky, ale v tomto případě je jich opravdu strašně málo,“ řekl mi Daniel Křetínský k situaci pražské Sparty v prosinci 2005.
Tehdy šlo o mladého byznysmena, který stál v čele Sparty teprve několik měsíců. Šéfa, který bez problémů doprovázel trenéra klubu Stanislava Grigu na některé tiskové konference a jemuž bylo možné klást otázky. Byla to prostě jiná doba. Doba, kdy se zcela vážně – a ještě celkem oprávněně – uvažovalo o Spartě jako o pravidelném účastníkovi základní části Ligy mistrů.
Po podzimu 2005 ale měli Pražané k nejvyšším cílům hodně daleko. Podruhé za sebou skončili ve skupině Ligy mistrů poslední a v ligové tabulce figurovali až na devátém místě, patnáct bodů za budoucím mistrem z Liberce. Za předchozí tři desetiletí na tom nebyla Sparta po půlce sezony hůř.
Remíza s Jihoafrickou republikou nechala český tým na MS 2026 ve hře, ale výrazně mu zúžila cestu dál. Před posledním zápasem skupiny s Mexikem je praktická rovnice jasná: výhra by měla na postup stačit, remíza už by znamenala čekání na pomoc od ostatních.
Češi šli v šesté minutě do vedení, druhý gól ale nepřidali, postupně propadli do pasivity a hlubokého bloku. Jihoafričani to potrestali proměněnou penaltou. Česko tak kouše zklamání po výsledku 1:1 a opět špatné hře ve většině zápasu.
Ve 150. díle FC podcastu si povídáme s Jakubem Pokorným a Radkem Buchtou o investicích, plánech na dobu po hráčské kariéře i o fotbale.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
