Není moc hráčů, po kterých by se pojmenovávali pozice. Claude Makélélé se takové výsady v angličtině dočkal. The Makélélé role je specifická pozice prostředního defenzivního halva v rozestavení se třemi záložníky (4-3-3, 4-1-2-1-2 diamant).
Makélélé byl původně standardním článkem dvoučlenné zálohy Realu Madrid. Ten hrál převážně v rozestavení 4-4-2, jako většina ostatních tehdejších evropských týmů. Střední záložníci měli tenkrát obvykle za úkol pomáhat týmu v defenzivě i ofenzivě a měli se o své role na hřišti dělit a neustále sledovat pozici svého kolegy. Když jeden útočil, druhý měl zpravidla zůstávat níž, aby bránil případný brejk.
Pak ale přišel José Mourinho a jeho 4-3-3. Když Makélélé v roce 2003 přišel do Chelsea ještě celou první sezonu strávil v klasické záložní dvojici. Jakmile však v létě 2004 převzal Blues portugalský stratég jeho role se změnila a s ní i celé chápání záložníků.
Mourinho přesunul Makélélého na nejnižší pozici v rámci záložní trojice. Tím v podstatě automaticky přečíslil střed většiny soupeřů hrajících 4-4-2 a hlavně přinesl mnohem větší volnost hráčům jako Frank Lampard, kteří se mohli přesunout na ofenzivnější pozice interiorů (vysunutější záložníci ve tříčlenné záloze). Pro středové hráče, kteří nebyli experty na útočení, ale měli dobré fyzické a technické předpoklady, byli pracovití a dobře odebírali míče, tak vznikla nová pozice defenzivnějšího záložníka.
Mourinho byl nejvýznamnějším hybatelem moderní taktické revoluce v posledních dvou dekádách. Jeho reformní kroky zahájily éru, kdy se trenéři zaměřují u hráčů na různých pozicích na specifické dovednosti, zpopularizovaly tříčlenné zálohy s jasně rozdělenými úlohami hráčů a také významně pozvedly důležitost kvalitní defenzivní práce. V tom všem mu přitom výrazně pomohl právě francouzský záložník Makélélé.
Arjen Robben se proslavil kličkou z pravé strany do středu hřiště. Každý obránce věděl, že to přijde, ale nikdo nevěděl, kdy a jak to Robben udělá. Tento specifický pohyb změnil hru křídel. Ta přestala mít primární roli v centrování od lajny a místo toho se začala specializovat na střelbu a tvorbu šancí z prostorů blíže středu hřiště.
Nizozemský reprezentant byl mnohem komplexnější hráč, než se může zdát. Kompilace jeho akcí ze sezon, kdy hrál ještě v Chelsea ukazují v podstatě moderní křídlo, kterému už se prakticky nedá říkat krajní záložník. Šlo o krajního útočníka. Robben už v sezoně 2004/05 nabíhal za obranu podobně, jako to dnes dělá Sadio Mané a ohrožoval branku soupeře střelou či nahrávkou podobně jako Mohamed Salah.
Původně hrál nalevo. Na pravou stranu se shodou okolností přesunul ve stejné sezoně, v jaké vznikla Makélélého pozice. José Mourinho měl totiž k dispozici dva kvalitní levonohé křídelníky (tím druhým byl Damien Duff), a tak šel Robben doprava.
I tohle byla trefa. Chelsea tím získala další přímou gólovou hrozbu a zároveň došlo k uvolnění pravého kraje pro ofenzivní výpady beků. Robben vyhrál s Chelsea dva ligové tituly, ale později neuspěl v Realu Madrid. Následně si spravil chuť v Bayernu, se kterým vyhrál Ligu mistrů, osm německých titulů a stal se klubovou legendou.
Manuel Neuer nebyl prvním brankářem, který svému týmu pomáhal hrou nohama. Jeho příchod na scénu je však provázán s významnou taktickou revolucí, kterou přineslo období španělské hegemonie na přelomu prvního desetiletí. Španělé ve svém hře založené na neustálém držení míče začali praktikovat extrémně vysokou defenzivní linii, aby mohli v případě ztráty okamžitě napadat. Na vysokou defenzivní linii potom v podstatě přímo navázala německá trenérská škola s návratem vysokého presinku.
Neuer dobře propojoval oba tyto směry, které dominují doposud. Jako brankář se s technikou na úrovni nejlepších stoperů klidně může zapojit do rozehrávky. Zároveň svými pohotovými výběhy umožňuje vyšší pozici stoperů. Prakticky jakýkoli balon za obranu totiž může sebrat místo nich a tým tak může využívat kompaktnosti, kterou vysoká defenzivní linie umožňuje.
Kapitán Bayernu patří mezi nejlepší brankáře historie. Bayernu pomohl ke dvěma vítězství v Lize mistrů a Německu zase k triumfu na mistrovství světa v roce 2014. Neuer je členem německé zlaté generace, která postupně svou intenzitou a taktickou vyspělostí vytlačila Španěly z pozice vedoucí fotbalové mocnosti. Fenomenální brankář si ale vyzkoušel i modernizovaný taktický projev španělské školy, když ho mezi lety 2013 a 2016 trénoval v Bayernu její nejvýznamnější nositel Pep Guardiola.
Neuerova kariéra samozřejmě není postavena pouze na schopnosti zapojovat se do akcí svého týmu. Jedná se o gólmana s fantastickými reflexy a vůdčími schopnostmi. Podíváme-li se však na to, jací brankáři byli považování za nejlepší na světě před ním (Petr Čech a Iker Casillas) a po něm (Allison, Ederson či Thibaut Courtois), je trend aktivnějších brankářů jasně patrný.
Pro oba nejvýznamnější moderní taktické proudy dnešní doby je schopnost brankářů vypomoci týmu v poli zcela klíčová. Neuer je i díky této schopnosti ve svých 36 letech stále vzorem pro spousty mladých brankářů na celém světě.
S pozicí Thomase Müllera opouštíme obecně známé názvy postů a posouváme se k divokým taktickým změnám posledních 15 let. Thomas Müller je jedním z nejvýznamnějších německých fotbalistů 21. století a také Raumdeuter, jak svou pozici na hřišti sám trefně pojmenoval.
Už několikrát zmíněná španělská nadvláda navazující na triumf na euru 2008, se postupně začala rozpadat a vše vyvrcholilo v semifinále Ligy mistrů v roce 2013. Tehdy Bayern zdemoloval Barcelonu po výhrách 4:0 a 3:0. Následně mnichovský obr porazil v německém finále Dortmund. O rok později byl německý nástup korunován při triumfu na brazilském mistrovství světa. Thomas Müller byl u obojího.
Tehdy už byl fotbal dost odlišný od dob Makélélého či začátku kariéry Arjena Robbena. Většina nadstandardních týmů výrazně presovala a hrála s vysokou defenzivní linií. Tím se zmenšoval prostor mezi jednotlivými řadami. Týmy se také učily hrát více zónově, nutnost být schopen překonávat jednotlivé řady tak dále rostla. K tomu opět došlo ke změně dominujícího rozestavení, když se místo barcelonského 4-3-3 začalo využívat 4-2-3-1 se stabilnějším základem dvou pivotů v záloze a jedním ofenzivněji laděným záložníkem, který je blíže druhému útočníkovi než halvovi.
Tito ofenzivní záložníci tak operují na mnohem menším prostoru a jsou nuceni ho využívat co nejefektivněji. Zároveň musí pomáhat týmu v presinku, tudíž zde nemohou působit technické typy bez dostatečné fyzické odolnosti. Jako primární způsob tvorby šancí se navrátily centry, takže se hodí, když novodobé desítky umí pomoci týmu ve vápně. Díky kvalitnímu napadání také už není třeba neustále držet balon, a tak hráči na ofenzivních pozicích mohou víc riskovat. Jakmile míč ztratí, mohou ho znovu získat presinkem a ještě se dostat do slibných pozic.
Byli jsme za Kloppem v Liverpoolu, za Trpišovským v Edenu a za Zemanem ve Foggii. K tomu jsme od znalců historie a Baníku dali do kupy sadu textů ke sto letům tohodle spícího obra. Naše nové číslo 22 je v top formě.
To všechno ve svém herním profilu má Thomas Müller. Fanoušci dlouho nechápali, jaký je přesně jeho účel na hřišti. Müller dával spoustu branek a sbíral hromady asistencí, ale nikdo vlastně nevěděl, jak přesně funguje. Samotný hráč jednou svou pozici nazval Raumdeuter, což se dá do češtiny přeložit jako „ten, kdo dává prostoru smysl“. A přesně to Müller dělá. Svým pohybem se snaží otevírat stále nové možnosti v útoku, spojuje hru rychlými přihrávkami a narážečkami a také doplňuje útočníka ve vápně, čímž v něm vytváří chaos. Jeho tým má v podstatě dva útočníky, ale v některých herních fázích zase tři záložníky, což je obrovská výhoda. Müller se prostě snaží být o krok napřed a má v ofenzivě volnost k realizaci svých myšlenek.
Nevadí ani jeho nedokonalá technika. Když ztratí míč, okamžitě se ho snaží vybojovat zpět. V jeho hře je extrémní intenzita, neustálá soustředěnost a také výborná střela a cit pro finální přihrávku. Müller nemá ve svém arzenálu průnikové nahrávky jako staré desítky typu Kaká, i tak však dosáhl v kariéře na bezmála 300 asistencí.
Jeho styl hry inspiroval generaci hráčů jako Dele Alli, Donny van de Beek, Jesse Lingard či Kai Havertz. Nikdo z nich ale Müllera z pozice prvního a nejlepšího Raumdeutera nesesadil. Jeho odkaz je však hlavně ve změně typologie ofenzivních záložníků, kteří nově musí být podobně fyzicky odolní, jako jakýkoliv jiný hráč na hřišti. O jeho práci s prostorem by se potom daly psát knihy.
V jeho 23 letech je vlastně ještě dost brzy na hodnocení, jak moc pravý bek Liverpoolu změnil fotbal. Už teď je ale jasné, že jde o nejvlivnějšího fotbalistu svojí generace z hlediska posunu ve vnímání jeho postu.
Do A týmu Reds rodáka z Liverpoolu vytáhl Jürgen Klopp a v podstatě pro něj vytvořil revoluční pozici na pravém beku, kde může využít své přednosti. Trent Alexander Arnold ještě v akademii působil jako záložník. Po zranění Nathaniela Clynea dostal možnost a příležitost využil. Z pozice pravého beka se vypracoval na jednoho z primárních lídrů a tvůrců liverpoolského supertýmu posledních pěti let.
Trentova pozice velmi dobře ilustruje další krok ve vnímání prostoru ve fotbale. Od zářného období Thomase Müllera došlo k dalšímu posunu. Místo dvou stabilních záložníků ve středu už jsou zde tři a prostoru je tu tak málo, že veškerá kreativní invence nově přichází z krajů, kde vlastně působí pouze jeden hráč na každé straně. Liverpool totiž střed ještě dále přeplňuje centrálním postavením útočné trojice. Trent tak pro sebe má celou pravou stranu, na které může podnikat své útočné výpady, ale kde má hlavně jako prakticky jediný hráč na hřišti opravdu dostatek času, aby využil svou excelentní kopací techniku.
Trent myslí převážně směrem dopředu, je tedy velmi agresivní v napadání, čímž v podstatě neustále rozšiřuje liverpoolskou linii tlaku na rozehrávku soupeře.
Když navážeme na Müllera, tak Liverpool sice nevyužívá ofenzivního Raumdeutera, protože jeho tři útočníci mají jasně vymezené úkoly, ale role prostorového interpreta je zastoupena levým bekem Andrewem Robertsonem. Ten nabíhá do vápna a svými výpady komplikuje soupeři bránění podobným způsobem, jako to dělá Müller, jen ze strany.
Kdo další zcela změní vnímání své pozice? Aktuálně to vypadá na dvojici Erling Haaland a Darwin Núňez, která spojuje kvalitu falešných devítek s jejich propojováním linií a klasické chování moderních útočníků, kteří nabíhají za obranu. O tom však zase jindy.
Klopp, Trpišovský, van der Vaart nebo Zeman. V novém čísle máme silnou sestavu. Byli jsme za nimi.
Kdo chce hrát s leváky, měl by vědět, jak na ně. Jde o jiný fotbalový druh, který si svou specifičností říká také o specifické využití. V Česku se zatím nejvíc řešilo, kam s nimi v obraně, protože Sparta tam nedávno měla jejich přetlak. I v útoku by se ale mělo pracovat s ohledem na jejich výjimečnost. Vysvětlíme vám proč a v čem jsou jiní.
Sázkaři bývají na zápasy po evropských pohárech opatrní. Čeká se, že by v lize týmům mohla dojít energie. Slavia ale ničím podobným netrpí. Od sezony 2018/19 získala z ligových zápasů, které následovaly po zápasech v Evropě 82 % možných bodů. Je to lepší bilance, než má sama v dalších ligových zápasech i než má Plzeň.
Před rokem se Barcelona zbavila legendy, teď na Plzeň vyběhne i s Robertem Lewandowskim. Vysvětlíme vám, proč už bezhlavě neškrtá v rozpočtu a že její aktuální počínání není bez risku.
