Fotbalových trenérů je v Česku podle dat fotbalové asociace necelých 14 tisíc. Na první pohled to může vypadat velkoryse, ale když se pak bavíte s lidmi z běžných klubů (ne těch ligových), zjistíte, že právě trenéři, zvláště u mládežnických kategorií, jsou nedostatkovým zbožím.
„Sehnat ochotné a zodpovědné trenéry, kteří se chtějí vzdělávat, dá pořádnou práci. U nejmenších kategorií se navíc neobejdete bez pomoci rodičů,“ uvedl nedávno v rozhovoru s Football Clubem Tomáš Podvín, šéftrenér mládeže v SK Čechie Uhříněves.
Bez lidí, kteří se za pár tisícikorun měsíčně věnují fotbalové mládeži, by přitom spadla základna nejoblíbenějšího sportu. Zaslouží velké uznání a jejich příběhy pravidelně zaznamenáváme. Naposledy jsme se bavili s Vítězslavem Jandou, který v 26 letech dělá šéftrenéra mládeže v FK Hvězda Cheb. Jak se k tomu dostal?
„V roce 2011 jsem začal chodit do kotle na Hvězdě a udělal jsem si vztah k chebskému fotbalu. V klubu působím od roku 2017, od kdy jsem tu i začal trénovat. Hrál jsem předtím Landesligu za hranicemi v Německu a oslovili mě místní trenéři po sestupu Hvězdy z divize do krajského přeboru. Šel jsem tedy do Chebu hrát a měl už jsem céčkovou trenérskou licenci, kterou jsem si udělal na střední škole. Trénování mě vždycky bavilo,“ odpovídá.
„Když jsem do Hvězdy přišel, byly tu čtyři přípravky, fotbalová školička, dva žákovské týmy a dorostenci. Vzal jsem si starší žáky, kde chyběl trenér. Bylo tam osm dětí a začal jsem objíždět různé plácky u škol a říkal jsem tam klukům, že jsou docela šikovní, ať přijdou hrát za Hvězdu. Udělal jsem jim registrace a takto jsme to ze začátku nějak plácali. Postupně se to ale zlepšovalo a z krajských přeborů jsme teď v celostátní žákovské soutěži - v divizi, která je v žákovských kategoriích druhou nejvyšší soutěží v Česku,“ dodává.
Teď má chebská Hvězda kompletně obsazené všechny věkové kategorie od přípravek až do žáků a už se jí nestává, že by nadějní prckové odcházeli do vedlejšího Sokolova hrát žákovskou divizi. Už ji mohou hrát v Chebu.
Mají na Hvězdě dostatek trenérů? „Chybí nám takoví tři čtyři trenéři, aby to bylo ideální, ale nějak to funguje i teď. Žákovské týmy máme obsazené úplně perfektně, tam máme trenérů dost. Trochu mám problém u přípravek, mám tam čtyři ročníkové kategorie, ale U8 trénuje s U9 a U10 s U11 a na tyto dvě skupiny mám po třech trenérech a občas nám vypomáhají tatínci našich dětí. Trénujeme třikrát týdně a k tomu jsou o víkendu zápasy, abych to pokryl, tak s nimi musím na zápasy v sobotu i v neděli. Takže by se nám ještě další trenéři hodili, abychom byli flexibilnější a nemuseli zápasy domlouvat tak, aby u těch dvou ročníků nebyly ve stejný čas. I na ten jeden ročník pak potřebujete na víkendový zápas minimálně dva trenéry, protože se hraje současně na dvou hřištích, s každým soupeřem hrajeme dva zápasy najednou a potřebujete mít u obou těch týmů trenéra, aby dětem říkal, co mají dělat,“ vysvětluje Janda.
Místo hráčů krtince. Místo oslav gólů zvuk vrtačky. V Heřmanicích u Oder fotbal minulý rok definitivně skončil. Známé klišé praví: Každá vesnice má hasiče, kostel a fotbalový tým. Realita už je teď ale často jiná.
Jak trenéry shání? Na co je láká? Na peníze asi ne, když z diskuzí s lidmi z amatérského fotbalu vyplývá, že standard pro trenéry u mládeže jsou nějaké dva až čtyři tisíce korun měsíčně.
„My jsme si to nastavili jinak. Máme u každé kategorie jednoho hlavního trenéra a k němu asistenty, což bývají třeba dorostenci a další asistent je rodič. Dáte jim něco na kafe a mají snížené členské příspěvky pro sebe nebo pro své děti. Normálně dělají příspěvky 3000 korun za půl roku, když u nás má někdo dítě a trénuje, tak platí 1000 korun za půl roku. A stejně to snižujeme i klukům z dorostu, ze kterých se takto snažíme vychovat budoucí trenéry. Ti hlavní trenéři přitom vždy musí být kvalifikovaní, musí mít licenci, aby to už mělo dobrou úroveň,“ odpovídá Janda.
V mužích teď Hvězda hraje divizi. S jakou ambicí to v Chebu dělají s výhledem na nějakých pět, deset let? „Naším dlouhodobým cílem je hrát ČFL, třetí ligu. Když jsem do klubu přišel, byli jsme třetí od konce v krajském přeboru, postupně jsme to ale dali do kupy a během čtyř let se postoupilo. Teď hrajeme pátým rokem v divizi a zatím se nám nepodařilo dostat se z boje o sestup. Potřebujeme, aby nám dorůstali pro dospělý tým kluci z mládeže. Proto potřebujeme s mládežnickými týmy hrát republikové soutěže. Začali jsme tedy s tím, že jsme dali do pořádku mládež, kde už žákovské týmy republikové soutěže hrají. Teď tam chceme dostat i dorost, který zatím hraje krajský přebor,“ říká Janda.
V kompletním rozhovoru Janda mluví i o tom, jestli vnímá nějakou podporu ze strany fotbalové asociace nebo státu. A vzpomíná třeba i na to, jak chebské fanoušky Baníku Ostrava přepadli po mládežnickém turnaji polští chuligáni.
Exotika, velká jména i absentující favoriti. To je fotbalový turnaj pod pěti kruhy. Jestli máte chuť na zápasy na slavných francouzských stadionech, můžete vyrazit…
Daniel Samek má za sebou dva roky v italském Lecce. K titulu se Slavií tam přidal mistrovskou trofej v ceněné Primaveře. Juniorskou ligu už ale hrát nechce a teď doufá, že se už brzo přesune do Serie B, o čemž právě jedná. O své italské cestě vypráví v rozhovoru s FC.
Jak se pracuje v klubu, který pohledem zvenku v poslední době vypadal jako rozbitý? Ve velkém rozhovoru o tom mluví Zdeněk Psotka, sportovní manažer Zbrojovky.
