Nová éra v PSG: na lavičce pragmatik, v kanceláři lovec talentů

03. srpen 2022
Sdílejte:
V pátek startuje nový ročník francouzské Ligue 1. Obhajovat titul v něm bude PSG, to ale jako každý rok touží hlavně po triumfu v Lize mistrů. K němu se Pařížany pokusí dovést nový trenér, zkušený Christophe Galtier. Cíl má sice stejný jako jeho předchůdci, tím ale společné rysy končí.
Luis Campos (vlevo) a Christophe Galtier, dvě klíčové letní akvizice PSG, slaví vítězství ve francouzském superpoháru. | Foto: Profimedia

Když po konci uplynulé sezony opustil lavičku PSG Mauricio Pochettino, nepřekvapilo to v Paříži asi nikoho. Argentinec během rok a půl dlouhého angažmá nenaplnil očekávání, a i když se rozloučil ziskem ligového titulu, jeho éra zůstane v klubové historii zapsána velmi šedivým písmem.

Pochettinův osud byl zpečetěn ihned po březnovém vypadnutí z Ligy mistrůRealem Madrid, vedení se ale rozhodlo nechat Argentince dotrénovat ročník. Zčásti proto, že v sezoně už stejně nebylo o co hrát, vzhledem k velkému náskoku by PSG k titulu dovedl i Jirka Luňák z Okresního přeboru. Hlavním důvodem ale byla snaha nechat si dostatek času na konečně správný výběr nového trenéra.

Dohazovač Mbappé

Tento úkol má ve většině klubů na starosti sportovní ředitel, v PSG ale máloco funguje jako ve většině klubů. Do výběru trenéra promlouvají navzájem si konkurující mocenské kliky: od týmu kolem prezidenta Al Khelaifiho po nejrůznější poradce katarského emíra v Dauhá. I proto se v souvislosti s volným místem na lavičce PSG spojovala celá řada jmen, která často neměla moc společných znaků. Skloňovali se trenéři jako Antonio Conte, Tite, Joachim Löw či Sérgio Conceição a hlavním favoritem byl Zinédine Zidane.

O tom, že právě Zidane je pro katarské majitele vysněným trenérem, se psalo dlouhodobě, v minulosti koneckonců mezi oběma stranami probíhala jednání. Na ně došlo i tentokrát, PSG se ale Zidana zlákat nepodařilo. Zizou má jako prioritu místo u francouzské reprezentace, které by se mohlo uvolnit po letošním mistrovství světa a na tom se podle všeho nic nezměnilo. Nedá se ani vyloučit, že zprávy o jednáních s PSG pomáhal šířit jeho agent, aby Francouzské fotbalové federaci naznačil, že jeho klient nebude na vysněné místo u národního týmu čekat donekonečna.

Zidane sice nedopadl, jedno zajímavé jméno se ale PSG přeci jenom podařilo po skončení sezony získat. Nejednalo se o trenéra, ale o nového sportovního ředitele. Ten dosavadní, bývalý záložník Leonardo, byl dlouhodobě kritizován za špatné budování kádru a opakované neúspěchy v Lize mistrů nesly i jeho podpis. Problémem byly i jeho ne zrovna ideální vztahy s Kylianem Mbappém, jehož nová smlouva byla pro klub z Paříže prioritou. Byl to údajně právě Mbappé, kdo při diskuzích o prodloužení kontraktu navrhl možného Leonardova nástupce: Luíse Campose.

Fotbal a prachy

Chcete mistrovství světa v Rusku nebo Kataru? Proč si dát pozor na putinizaci sportu a co to je? Jak to v Anglii dělali, než přišel Abramovič? Proč si v Německu za špinavé peníze nejde koupit klub? Jak vypadá fotbalová romantika ve Florencii? Odpovědi najdete v novém Football Clubu s tematickým blokem Fotbal a prachy.

Kupuju!

V posledních 10 sezonách se jen dvakrát stalo, že by PSG po posledním kole neslavilo titul. V ročníku 2016/17 překvapivě ovládlo ligu Monako, v sezoně 2020/21 se pak stejný úspěch podařil LOSC Lille. Oba tyto zápisy měly jeden společný rys: mistrovský tým dával dohromady právě Luís Campos. Během tříletého působení v Monaku přivedl do kádru Fabinha, Lemara či Bernarda Silvu a dohlížel i na rozvoj Mbappého, který v roce 2015 za knížecí klub debutoval. V Lille se zase podepsal pod přestupy Pépého, Osimhena, Botmana nebo Davida.

Ironií osudu je, že Campos si ani v jednom případě oslavy neužil: z Monaka odešel rok před ziskem titulu, z Lille dokonce přímo během mistrovské sezony. Byla to ale jeho dlouholetá práce při budování kádru, která tyto úspěchy umožnila. Není tedy divu, že si rychle vysloužil reputaci jednoho z nejlepších sportovních ředitelů v Evropě.

Campos má specifický modus operandi. Soustředí se na levné nákupy mladých talentů, typicky z nižších lig nebo ze soutěží mimo top 5, a kádry doplňuje zkušenými hráči, kteří v nich plní roli lídrů. V jednom z rozhovorů Portugalec zmínil, že má nejradši posily s cenovkou nejvýše 5 milionů euro, protože je velká šance, že je klub v budoucnu prodá za několikanásobek.

Z Lille až do Paříže

Pokud vám nic z výše popsaného nepasuje k PSG, uvažujete správně. Přestupová politika klubu je dlouhodobě úplným opakem Camposovy filozofie, zmiňovaných 5 milionů eur často padne jen na podpisový bonus nové posily. Těžko říct, co si Portugalec myslel loni v létě, když PSG podepisovalo luxusní smlouvy s Leo Messim, Sergio Ramosem nebo Georginio Wijnaldumem, je ale docela slušná šance, že jen nevěřícně kroutil hlavou.

Teď je to ale právě on, kdo je zodpovědný za přestupovou politiku klubu. PSG začátkem června Campose oficiálně jmenovalo do funkce „strategického poradce“, z popisu jeho úkolů je ale zřejmé, že bude sportovním ředitelem. Ve funkci nahradil zmiňovaného Leonarda, kterému prezident
Al Khelaifi údajně přímo během mistrovských oslav po posledním kole oznámil, že v klubu končí.

Camposovým prvním velkým tahem byl podpis nového trenéra. Mauricia Pochettina nahradil Christophe Galtier, kterého PSG vykoupilo ze smlouvy v Nice. Jestli se přitom o Camposovi dá říct, že jeho styl práce k dosavadnímu PSG moc nepasuje, pro Galtiera to platí dvojnásob.

Ne, že by to byl špatný trenér, ve Francii má naopak dlouhodobě pověst jednoho z nejlepších v zemi. Jméno si udělal hlavně během osmiletého angažmá na lavičce Saint-Étienne, kde v omezených podmínkách dokázal pravidelně překonávat očekávání a držet tradiční klub nad vodou. Po jeho odchodu v roce 2017 ASSE potkal rychlý úpadek, který vyvrcholil sestupem v uplynulé sezoně.

Dáme fantu?

Společně se Sazka Fantasy jsme připravili speciální turnaj k podzimní části české ligy. Stačí se zaregistrovat a v profilu zadat promo kód „FCLiga“. Každé kolo nejlepší trenér vyhraje roční předplatné Football Clubu a druhý v pořadí roční předplatné časopisu Finmag. Nejlepších devět trenérů po celém podzimu získá další ceny. Výherce bere chytré hodinky Apple Watch Series 6, za 2. a 3. místo je tričko FC a předplatné FC na dva roky, trenéři na 4. až 8. místě dostanou⁠ voucher na fotbalový plakát 442 prints a za 9. místo je⁠ láhev Chandon Garden Spritz. Do boje o přední příčky se vydal také redakční tým FC. Tak neváhejte a přihlaste se ještě dnes!

Chci hrát!

Výborně si Galtier vedl i v Lille, kde čtyřleté působení zakončil senzačním ligovým titulem. V klubu se potkal právě s Camposem a jejich úspěšná spolupráce je hlavním důvodem, proč si ho nyní Portugalec přivedl do PSG. A to i přesto, že měl Galtier za sebou rozporuplnou sezonu na lavičce OGC Nice.

Na jihu Francie se Galtier měl stát hlavou ambiciózního projektu, očekávání ale naplnil jen zčásti. Nice se sice dlouho drželo v elitní trojce, v druhé půlce sezony ale začalo ztrácet a konečné 5. místo a prohra ve finále poháru byly zklamáním. Během jara se navíc Galtier rozhádal se sportovním vedením klubu a jeho odchod do Paříže tak v Nice paradoxně nikdo neoplakal.

Galtierovu schopnost dosahovat výsledků ale nelze zpochybňovat, málokdo ve Francii má podobnou reputaci jako on. Jeho způsob vedení má ovšem několik háčků. Tím hlavním je styl fotbalu, který zkušený Francouz obvykle praktikuje. Všechny jeho týmy se chlubily velmi dobrou obranou, Lille například v mistrovské sezoně inkasovalo jen 23 gólů a vládlo většině defenzivních statistik. Směrem dopředu to ale často drhlo.

Pro Lille byla typická formace 4-4-2, kdy tým vyčkával v pevném bloku a po zisku míče vyrážel do protiútoků skrz přímočará a rychlá křídla. Jako celek to fungovalo, atraktivní fotbal to ale většinou nebyl. Zvlášť v případech, kdy soupeř Lille zalezl do nízkého bloku, se často dostavila bezradnost. Tento problém se opakoval i během loňského působení v Nice, kde Galtier opět sázel na osvědčené 4-4-2.

Galtierův styl je perfektní pro týmy, kterým nevadí přenechat iniciativu soupeři a pro které jsou hlavní tři body. To ale pro jeho nové angažmá neplatí. PSG nemá jen vyhrávat, PSG má vyhrávat stylově. Ideálně o několik gólů, po naprosté herní dominanci a krásných akcích, které naplno využijí potenciál našlapané ofenzivní řady.

Nová éra

Je velká otázka, jestli je v Galtierových schopnostech tyto požadavky splnit. Pozitivním signálem je, že se ve spolupráci s Camposem rozhodl pro novou formaci, konkrétně 3-4-1-2. Byť se v průběhu sezony určitě stane, že PSG nastoupí v klasickém systému na čtyři obránce, hra na tři vzadu by měla být plánem A.

Kádru PSG by tento styl mohl sedět, protože využije potenciálu beků Achrafa Hakimiho či Nuno Mendese a zároveň dostane Messiho a Neymara do středu pole, kde jsou nejplatnější. Je ale potřeba dodat, že sám Galtier formaci se třemi obránci používal naposledy před několika lety v Saint-Étienné. A to ještě ne moc úspěšně.

Otazníků spojených s Galtierem je celá řada. Zvládne notoricky přísný trenér složitou kabinu? Budou ho všechny hvězdy respektovat? Jak mu to půjde v Lize mistrů, se kterou má minimální zkušenosti? Vždyť právě úspěch v této soutěži je hlavním úkolem, jeho dosavadním maximem je ale účast ve skupinové fázi s Lille. Pro vyřazovací boje proti evropské špičce to není ideální životopis.

Fakt, že se Camposovi i přes tyto nedostatky podařilo jmenování Galtiera prosadit, ukazuje na velkou důvěru, které se portugalský sportovní manažer zatím těší. Zároveň to ale naznačuje i výraznou změnu ve fungování klubu. Tu v jednom z posezonních rozhovorů zmínil prezident Al Khelaifi, který mimo jiné prohlásil, že v PSG skončila éra „bling-bling“. Tímto pojmem se dlouho výsměšně označoval megalomanský přístup PSG k budování kádru i k zacházení s jeho hvězdami.

Jmenování pragmatiků Campose i Galtiera jednoznačně splňuje to, co Al Khelaifi slíbil. Jsou to zástupci přístupu, který ještě PSG nezkusilo a možná mělo. Jejich rukopis se rychle projevil na dosavadní přestupové aktivitě PSG. Klub posílili Vitinha, Hugo Ekitike a Nordi Mukiele, na spadnutí je také příchod Renata Sanchese. Všechno mladí hráči, kteří možná nedosahují hvězdné reputace obvyklých posil PSG, řeší ale slabá místa v sestavě.

Nepřišel naopak útočník Gianluca Scamacca, o kterého sice Pařížané stáli, nezdála se jim ale jeho vysoká cenovka. I to je trochu nezvyk, v předchozích sezonách totiž platilo, že když PSG někoho chtělo, prostě ho získalo, i když to znamenalo výrazně připlatit. S Camposem v čele je ale tomuto přístupu podle všeho konec.

Chování PSG na trhu po delší době působí logicky a naznačuje, že by se z notoricky špatně řízeného klubu mohl stát fungující celek. Jistota to ale není. Galtier byl možná první volbou Luíse Campose, prezident Al Khelaifi i katarští vlastníci by ale na jeho pozici mnohem raději viděli Zidana či jiné velké jméno.

Je dost možné, že na experiment s Galtierem kývli zkrátka proto, že Zizou odmítl a nikdo jiný zajímavý nebyl k dispozici. Co ale za rok, kdy v Manchesteru City vyprší kontrakt Pepovi Guardiolovi? Pokud se Galtierovi sezona nepovede dle představ, nebylo by velkým překvapením, kdyby PSG po krátké pauze opět přepnulo do „bling-bling“ módu.

Zatím to ale jsou předčasné úvahy. PSG teď stojí na prahu nové, střízlivé éry a bude fascinující sledovat, kam je to v sezoně 2022/23 zavede. O tom, že v Ligue 1 jsou jednoznačným favoritem na zisk titulu, není potřeba se moc rozepisovat. Může je někdo ohrozit?

Zbytek světa

Špička Ligue 1 by měla být podobně jako loni našlapaná. Druhou pozici bude obhajovat Marseille, která prožila povedenou sezonu 2021/22 a optimisté mluvili o tom, že při vhodném posílení by v novém ročníku mohla vyzvat rivala z Paříže na boj o titul. Nebyla by to ale Marseille, aby sama sebe neuvrhla v chaos.

Po podezřele klidném prvním roce ve funkci ho uprostřed letní přípravy rozpoutal Jorge Sampaoli, který rezignoval kvůli nedostatečné aktivitě klubu na přestupovém trhu. Jeho nástupcem se stal Chorvat Igor Tudor, poměrně neznámý trenér, který ale loni prožil výbornou sezonu na lavičce Hellasu Verona. Marseille má pořád velmi zajímavý kádr a měla by cílit na nejvyšší příčky, těžko ale odhadovat, co s ní nečekaná letní rošáda na trenérském postu udělá.

Kdo vyhraje francouzský titul?

Vysoko míří také Monako, které se během jara adaptovalo na styl nového trenéra Philippea Clementa a v závěru uplynulého ročníku bylo možná nejlepším týmem v Ligue 1. Nyní se ale musí popasovat se ztrátou klíčového záložníka Auréliena Tchouaméniho, který odešel do Realu Madrid. Nahradit jeho přínos pro tým bude ohromně těžký úkol.

Silné kádry mají také Rennes, Lens, Strasbourg či Nice, které povede staronový trenér Lucien Favre. Předloňský mistr Lille sestavu spíše rozprodal, pryč jsou Sven Botman, Zeki Celik nebo Burak Yilmaz, přišel ale uznávaný trenér Paulo Fonseca. Na boj o top 4 to asi nebude, LOSC by ale mohlo po delší době zase kousat.

Hodně se čeká od Lyonu, který loni skončil až osmý a letos si tak nezahraje evropské poháry. Trenér Peter Bosz ale přesto dostal důvěru a také zajímavě posílený kádr. Domů se vrátili Alexander Lacazette a Corentin Tolisso, z Ajaxu přišel zkušený Nicolas Tagliafico, z Caen zase dorazil supertalent Johann Lepenant. Jestli se od někoho čeká výrazný posun tabulkou, je to právě Lyon.

Zajímavé to ale jako tradičně bude i ve spodních patrech tabulky. Ligue 1 jde do nové sezony hned se třemi nováčky, mezi elitou se nově představí Toulouse, AC Ajaccio a Auxerre. Především první zmiňovaný celek se vyplatí sledovat: TFC loni projelo Ligue 2 stylem start-cíl a ztratit by se nemělo ani v první lize.

Reputaci Ligue 1 dlouhodobě ubližuje fakt, že PSG si ve výšce rozpočtu i kvalitě kádru hraje vlastní soutěž a dramatický boj o titul se tak obvykle nekoná. Ve všech ostatních aspektech ale francouzská nejvyšší soutěž nabízí skvělou podívanou: o pohárové příčky i záchranu se bojuje do posledního kola, týmy jako Marseille, Rennes nebo Lyon hrají atraktivní útočný fotbal a prakticky v každém kádru najdete několik mladých talentů, o kterých se vyplatí vědět.

Když k tomu přičteme experiment, do kterého se nově pustili v Paříži, nedá se pochybovat o tom, že i nová sezona Ligue 1 bude stát za to.

Nový Football Club

Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů.

To mě zajímá!

Související články

Víc peněz, méně ideálů? Dominance Bayernu zvyšuje tlak na zrušení pravidla 50+1

Bundesliga mezi vlastníky nemá šejky, ani svého Abramoviče. Platí totiž pravidlo 50+1, se kterým jsou německé kluby neprodejné. Dominance Bayernu a jeho deset titulů v řadě však zvyšuje tlak na změnu.

Peníze

Nikoho to nezajímá? Ty doby jsou pryč, potvrdilo anglické euro

Do historie se právě skončené euro zapsalo jako turnaj, na kterém se Anglie dočkala titulu evropského šampiona. Ženský fotbal si na zaplněných legendárních stadionech Old Trafford a Wembley nemohl přát lepší reklamu. Jaký rozdíl oproti jeho začátkům, kdy pokus o první euro skončil výsměchem od bulváru.

Pod kůží

Odchod bez slz. Chladný Lewa ukazuje, že fotbal nejsou jen góly

Stovky gólů, osm bundesligových titulů, vítězství v Lize mistrů nebo tři domácí poháry. Robert Lewandowski se během angažmá v Bayernu Mnichov nesmazatelně zapsal do klubové historie. Před pár dny přestoupil do Barcelony, a i když to vzhledem k popsanému zní neuvěřitelně, se slzou v oku na něj v Bavorsku vzpomínat nebudou.

Přestupy
Popup se zavře za 8s