Schalke je zpátky v Bundeslize. Návrat padlého obra pomohl zařídit i Džeko

Vypadalo to jako scéna, kterou Schalke zná, ale dlouho ji nesmělo prožít. Plná Veltins-Arena, desetitisíce lidí v modrobílém, nervozita před zápasem, který už nemá být jen dalším krokem, ale koncem dlouhé potupné cesty. Schalke porazilo Düsseldorf 1:0, Karaman se trefil už v 15. minutě a Gelsenkirchen mohl konečně vypustit emoci, kterou v sobě držel od pádu z Bundesligy v roce 2023.

Není to obyčejný postup. Je to návrat klubu, který ještě nedávno připomínal rozpadlou velmoc. Schalke není malý romantický příběh o outsiderovi, který se náhodou probojoval mezi elitu. Schalke je obr, kterému se podlomila kolena. Klub s víc než dvousettisícovou členskou základnou, stadionem pro více než 62 tisíc lidí a historií, která do německého fotbalu patří stejně samozřejmě jako kouř nad Porúřím. Jenže poslední roky z něj udělaly spíš varovný příklad: když se velký klub začne řídit chaosem, sestupová gravitace ho stáhne stejně nemilosrdně jako kohokoli jiného.

Po sestupu z Bundesligy v sezoně 2022/23 přišly další facky. Schalke skončilo ve druhé lize desáté, potom čtrnácté. Pro klub takového jména to bylo existenciální ponížení. V jednu chvíli se neřešilo, kdy se vrátí mezi Bayern, Dortmund a Leverkusen, ale jestli se mu nezačne otevírat ještě hlubší propast. Letos se to ale celé otočilo.

Klíčové jméno? Miron Muslić. Trenér, který přišel před touto sezonou po angažmá v Plymouthu, nepřinesl zázračnou pohádku o tiki-tace, ale jasný plán. Schalke pod ním získalo strukturu, intenzitu a hlavně defenzivní spolehlivost. Má nejlepší obranu soutěže a aktuálně drží dvanáctizápasovou sérií bez porážky. Od 8. kola je nepřetržitě na postupové pozici a od 14. kola pustil první místo jen na jediný víkend.

Tohle je velké překvapení. Už žádná nestabilita, ale jasná cesta za postupem. Bez dojmu, že se každou chvíli něco utrhne, někdo pohádá, někdo zpanikaří a celý stadion zase spadne do známé směsi naděje, zlosti a sebedestrukce. Tak to bylo v minulých několika sezonách. Sportovní vedení kolem Franka Baumanna teď ale dokázalo klub zklidnit a Muslić z mužstva, které v předchozích letech často působilo bezradně, udělal tým, jenž věděl, co chce hrát.

A pak přišel Edin Džeko.

Na papíře to mohlo vypadat jako jeden z těch transferů, které jsou krásné hlavně v tiskové zprávě. Velké jméno, návrat do Německa, vzpomínka na Wolfsburg, Manchester City, Řím nebo Inter, ale také útočník na hraně čtyřicítky, který přichází do druhé ligy na posledních šestnáct zápasů sezony. Schalke ho v lednu představilo jako posilu do útoku, jako zkušeného lídra a zakončovatele. Znělo to hezky. Jenže Džeko to pak opravdu naplnil.

Za prvních osm zápasů dal šest gólů. K tomu přidal tři asistence, než ho přibrzdilo zranění ramene. V postupovém zápase proti Düsseldorfu se vrátil aspoň jako žolík a v celé schalkeovské story tak zůstal přesně tam, kde ho fanoušci chtěli mít: uprostřed děje. Ne jako maskot, ale jako hráč, který v rozhodující části sezony pomohl přidat týmu něco, co se v tabulkách měří špatně – klid ve vápně, autoritu v kabině a víru, že když se věci lámou, na hřišti je někdo, kdo už viděl všechno.

Jeho budoucnost ale zůstává otevřená. Džeko po postupu naznačil, že končit nechce, ale zároveň odsunul rozhodnutí až na dobu po mistrovství světa, kam nedávno v paly off pomohl dostat Bosnu a Hercegovinu. Schalke by ho podle německých médií rádo udrželo, jeho současná smlouva však běží jen do léta. Pro příští sezonu je to tedy krásná, ale nejistá otázka: bude Džeko jen mužem, který Schalke pomohl zpátky nahoru, nebo i tváří jeho návratu do Bundesligy?

A právě tady začíná druhá část příběhu. Postoupit je jedna věc. Přežít návrat je druhá.

Schalke má několik důvodů k optimismu. Zaprvé stadion a fanouškovskou základnu. Reuters připomíná, že průměrná návštěvnost Schalke ve druhé lize přesahovala 60 tisíc diváků, což je víc než u většiny bundesligových klubů. Zadruhé kontinuita na lavičce: Muslićovi se s postupem prodloužila smlouva do roku 2028. Zatřetí ekonomická injekce z návratu mezi elitu: německá média píší o výrazném růstu televizních a sponzorských peněz.

Jenže představa, že se Schalke vrací jako hotový bundesligový tým, by byla příliš přímočará. Klub sice získal licenci pro sezonu 2026/27 bez podmínek, což je důležitý stabilizační signál, ale jeho složitá finanční minulost nezmizela jedním postupovým večerem. Schalke samo uvádí, že kvůli negativnímu čistému vlastnímu kapitálu dál podléhá pravidlům DFL a v dalších letech musí svou pozici zlepšovat, jinak mu může v sezoně 2027/28 hrozit bodový postih. ZDF k tomu doplňuje, že dluh se sice podařilo stáhnout na 116,4 milionu eur, ale negativní vlastní kapitál ve výši 96,6 milionu eur zůstává těžkou zátěží.

To je odpověď na otázku, co může Schalke chtít v příští sezoně. Ambice? Ano, ale nejdřív přežít. Ne ve smyslu vystrašeného nováčka, který přijede do mnichovské Allianz Areny jen bránit v šestnáctce a modlit se. Schalke je na to příliš velké, příliš hlučné a příliš hrdé. Ale sportovně i finančně bude první cíl jasný: záchrana bez dalšího dramatu. Pokud se ji podaří zvládnout klidně, může to být pro klub větší vítězství než romantické řeči o návratu do Evropy.

Schalke se totiž nevrací do Bundesligy jako klub, který má všechno vyřešené. Vrací se jako klub, který konečně přestal krvácet. Má trenéra, jemuž tým věří. Má sportovní vedení, které do chaosu vneslo řád. Má stadion, který i ve druhé lize vypadal jako prvoligový svět. Pro Bundesligu je to dobrá zpráva. Schalke do ní patří.