Druhá liga místo Paříže. Poutník Džeko zakotvil v Schalke s jasným cílem

V mrazivém a ne úplně vlídném pátečním počasí dorazilo na trénink Schalke 1200 natěšených fanoušků. Klubový fanshop jede naplno a za prvních 24 hodin prodal 6000 modrobílých dresů s číslem 10.

Není úplně běžné, aby takové pozdvižení nastalo ve druhé Bundeslize a navíc kvůli posile, která za pár týdnů oslaví čtyřicáté narozeniny.

Edin Džeko však není ani trochu obyčejným fotbalistou. Jeden z nejlepších útočníků své generace, který působil na předních evropských adresách a góly střílí bez ohledu na věk, se v Německu stal nečekanou senzací zimního přestupového okna.

V zemi našich západních sousedů nebude působit poprvé. Přišel tam už před 19 roky z Teplic, aby ve Wolfsburgu nastartoval svou mezinárodní kariéru, a teď se vrací ji zakončit. Možná.

A že tentokrát jde pouze o druhou nejvyšší soutěž? To mu náladu nekazí ani trochu. „Nepřišel jsem hrát druhou ligu. Přišel jsem hrát za Schalke,“ dal na úvodní tiskové konferenci najevo, že jiné působiště ve stejné soutěži by ho ani náhodou nelákalo.

V neděli byl sice pouze u remízy 2:2 s Kaiserslauternem, ale stihl zaznamenat dva historické zápisy: stal se nejstarším střelcem v historii 2. Bundesligy a druhým nejstarším hráčem.

Nepovedená štace ve Fiorentině

Jinak pro Džeka není úplně obvyklé, aby měnil dres podruhé v rozmezí několika málo měsíců. A jistě něco podobného neměl v úmyslu, když v létě po dvou sezonách opouštěl Fenerbahce Istanbul a vracel se do milované Itálie, kde strávil osm let, nejdelší úsek své sportovní dráhy. Tentokrát posílil Fiorentinu.

Podepsal roční smlouvu s opcí na další sezonu, ale od začátku to úplně nefungovalo. Vidět u jeho střeleckých statistik nulu byl hodně zvláštní pohled. Tedy co se týče Serie A. Dvakrát se trefil aspoň v Konferenční lize, proti Žitomiru a vídeňskému Rapidu. Ovšem to kanonýra jeho formátu uspokojit nemohlo.

V ještě horší se všechno začalo obracet v listopadu, kdy u týmu skončil trenér Stefano Pioli a nahradil ho Paolo Vanoli. Ten o Džekovi vždy mluvil v superlativech, aby ho pak nechával vysedávat na lavičce.

Přišel logický čas na změnu.

Kdyby byl Džeko ryzí pragmatik, tak sezonu nějak přetrpí, nechá si vyplatit peníze a v létě se s Fiorentinou bez fanfár rozloučí. Ale on už není ve fázi, kdy by fotbal hrál jenom kvůli cifrám na bankovním kontu. Navíc v březnu Bosnu čeká baráž o postup na mistrovství světa - nejdřív proti Walesu, pak případně proti lepšímu z dvojice Itálie/Severní Irsko - a on potřebuje být v co největší pohodě. Turnaj na severoamerickém kontinentu může být poslední velká chvíle jeho bohaté kariéry (smlouvu v Německu má jenom do léta).

Gelsenkirchen místo Paříže

Zájem o jeho služby projevoval i francouzský prvoligový tým Paris FC, v jehož vlastnické struktuře najdete mj. jednoho z nejbohatších lidí světa Bernarda Arnaulta a firmu Red Bull. On však dal přednost Schalke. Je to docela skok, z renesanční Florencie do kdysi hornického Gelsenkirchenu. Navíc bez rodiny: manželka i čtyři děti zůstávají v Itálii.