Kdybyste dali dohromady mužstvo složené z odchovanců Schalke nebo hráčů, kteří tam alespoň nějaký čas strávili v mládežnickém systému, byl by to slušně našlapaný kádr.
V brance Manuel Neuer (Bayern), před ním Joel Matip (Liverpool), Sead Kolašinac (Atalanta), Thilo Kehrer (West Ham) a Malick Thiaw (AC Milán), ofenzivnější úkoly by měli na starost Leroy Sané (Bayern), Ilkay Gündogan (Barcelona), Kerem Demirbay (Galatasaray) nebo Julian Draxler (PSG). Přidat můžeme i Mesuta Özila s Benediktem Höwedesem, kteří kariéru ukončili celkem nedávno.
O to větší záhadou je, že klub, jenž dokáže produkovat takové fotbalisty, dosud nevyhrál Bundesligu – a navíc aktuálně působí v druhé nejvyšší soutěži.
Tedy abychom byli statisticky přesní: v počtu německých titulů je Schalke čtvrté, za Bayernem, Norimberkem a Dortmundem, ale všechny už jsou notně zapadané prachem. Šest jich získalo v éře pod hákovým křížem (1934-42), sedmý v roce 1958. Od založení celostátní ligy ani ťuk. Pouze sedm druhých míst, poslední před pěti roky.
Jak je to možné?
Po reprezentační pauze se ženský fotbal vrátil do klubového režimu. V Česku se znovu rozběhl boj o titul, třetí místo i záchranu, v Evropě se hrála Liga mistryň a v Anglii slavilo Burnley postup.
V aragonském derby Huesca – Zaragoza se hrálo o důležité body potřebné k záchraně ve druhé španělské lize. To by si pozornost fotbalového světa samo o sobě nezískalo. Povedlo se to ale Estebanu Andradovi. Argentinský brankář po vyloučení doběhl k soupeři a poslal ho k zemi ranou pěstí do obličeje. Pak se omlouval. Jenže v sezoně už nejspíš dochytal.
Závěr ligové sezony má zápletku, kterou by před jejím startem nikdo nečekal. Baník Ostrava je blízko k sestupu. Máme praktického průvodce cestou, kterou musí zvládnout, aby nebyl druholigový.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
