Kdybyste dali dohromady mužstvo složené z odchovanců Schalke nebo hráčů, kteří tam alespoň nějaký čas strávili v mládežnickém systému, byl by to slušně našlapaný kádr.
V brance Manuel Neuer (Bayern), před ním Joel Matip (Liverpool), Sead Kolašinac (Atalanta), Thilo Kehrer (West Ham) a Malick Thiaw (AC Milán), ofenzivnější úkoly by měli na starost Leroy Sané (Bayern), Ilkay Gündogan (Barcelona), Kerem Demirbay (Galatasaray) nebo Julian Draxler (PSG). Přidat můžeme i Mesuta Özila s Benediktem Höwedesem, kteří kariéru ukončili celkem nedávno.
O to větší záhadou je, že klub, jenž dokáže produkovat takové fotbalisty, dosud nevyhrál Bundesligu – a navíc aktuálně působí v druhé nejvyšší soutěži.
Tedy abychom byli statisticky přesní: v počtu německých titulů je Schalke čtvrté, za Bayernem, Norimberkem a Dortmundem, ale všechny už jsou notně zapadané prachem. Šest jich získalo v éře pod hákovým křížem (1934-42), sedmý v roce 1958. Od založení celostátní ligy ani ťuk. Pouze sedm druhých míst, poslední před pěti roky.
Jak je to možné?
Tohle fanoušky Barcelony musí hodně bolet. Atlético Madrid totiž jejich klubu pořádně naložilo. Klíčovou roli sehrál i obránce Dávid Hancko.
Před startem vyřazovací fáze evropských pohárů detailně probíráme vyhlídky českých týmů i celého klubového fotbalu v koeficientové bitce o udržení Česka v top desítce.
Davor Šuker proti Peteru Schmeichelovi. Dvě legendy, jedna velká krása. Tenhle lob předcházel v Anglii na Euru 1996 Poborského parádě.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



