Kdybyste dali dohromady mužstvo složené z odchovanců Schalke nebo hráčů, kteří tam alespoň nějaký čas strávili v mládežnickém systému, byl by to slušně našlapaný kádr.
V brance Manuel Neuer (Bayern), před ním Joel Matip (Liverpool), Sead Kolašinac (Atalanta), Thilo Kehrer (West Ham) a Malick Thiaw (AC Milán), ofenzivnější úkoly by měli na starost Leroy Sané (Bayern), Ilkay Gündogan (Barcelona), Kerem Demirbay (Galatasaray) nebo Julian Draxler (PSG). Přidat můžeme i Mesuta Özila s Benediktem Höwedesem, kteří kariéru ukončili celkem nedávno.
O to větší záhadou je, že klub, jenž dokáže produkovat takové fotbalisty, dosud nevyhrál Bundesligu – a navíc aktuálně působí v druhé nejvyšší soutěži.
Tedy abychom byli statisticky přesní: v počtu německých titulů je Schalke čtvrté, za Bayernem, Norimberkem a Dortmundem, ale všechny už jsou notně zapadané prachem. Šest jich získalo v éře pod hákovým křížem (1934-42), sedmý v roce 1958. Od založení celostátní ligy ani ťuk. Pouze sedm druhých míst, poslední před pěti roky.
Jak je to možné?
Dal jediný gól ligového zápasu s Baníkem, i tak se víc mluví o jiném povedeném momentu. Ermin Mahmič předvedl geniální první, druhý i třetí dotek, kterými zpracoval výkop od brankáře. Tohle je fotbalová poezie.
Jste znalci fotbalu? Máte dobrou paměť a víte, co má kde své místo? Otestujeme vás na dvanácti klubových stadionech.
Projděte si vypjaté momenty z úterního Lisabonu. Vinicius dal krásný gól, pak provokoval fanoušky, a nakonec obvinil protihráče z rasismu. Kylian Mbappé urážky slyšel a chce trest. Údajný viník obvinění popírá.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



