Kdybyste dali dohromady mužstvo složené z odchovanců Schalke nebo hráčů, kteří tam alespoň nějaký čas strávili v mládežnickém systému, byl by to slušně našlapaný kádr.
V brance Manuel Neuer (Bayern), před ním Joel Matip (Liverpool), Sead Kolašinac (Atalanta), Thilo Kehrer (West Ham) a Malick Thiaw (AC Milán), ofenzivnější úkoly by měli na starost Leroy Sané (Bayern), Ilkay Gündogan (Barcelona), Kerem Demirbay (Galatasaray) nebo Julian Draxler (PSG). Přidat můžeme i Mesuta Özila s Benediktem Höwedesem, kteří kariéru ukončili celkem nedávno.
O to větší záhadou je, že klub, jenž dokáže produkovat takové fotbalisty, dosud nevyhrál Bundesligu – a navíc aktuálně působí v druhé nejvyšší soutěži.
Tedy abychom byli statisticky přesní: v počtu německých titulů je Schalke čtvrté, za Bayernem, Norimberkem a Dortmundem, ale všechny už jsou notně zapadané prachem. Šest jich získalo v éře pod hákovým křížem (1934-42), sedmý v roce 1958. Od založení celostátní ligy ani ťuk. Pouze sedm druhých míst, poslední před pěti roky.
Jak je to možné?
Lvíčata hrají svůj druhý zápas na Euru a budou v něm chtít příjemně překvapit stejně jako před dvěma roky. Utkání s favorizovaným Německem vysílá stanice ČT Sport.
Antonín Brynda, dlouholetý záložník Kladna, zemřel před 70 roky po zranění v zápase se Spartou. Příběh tehdy třicetiletého záložníka dlouho nikdo neznal, než ho v archivech objevil historik Roman Jašek, který je členem Komise pro historii a statistiku FAČR.
Karabec, Fila, Horníček a spol. – jaké jsou šance, že lídři české jednadvacítky na letošním Euru zazáří podobně jako v klubovém fotbale? Přinášíme vám detailní rozbor nominace lvíčat s analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
