Kdybyste dali dohromady mužstvo složené z odchovanců Schalke nebo hráčů, kteří tam alespoň nějaký čas strávili v mládežnickém systému, byl by to slušně našlapaný kádr.
V brance Manuel Neuer (Bayern), před ním Joel Matip (Liverpool), Sead Kolašinac (Atalanta), Thilo Kehrer (West Ham) a Malick Thiaw (AC Milán), ofenzivnější úkoly by měli na starost Leroy Sané (Bayern), Ilkay Gündogan (Barcelona), Kerem Demirbay (Galatasaray) nebo Julian Draxler (PSG). Přidat můžeme i Mesuta Özila s Benediktem Höwedesem, kteří kariéru ukončili celkem nedávno.
O to větší záhadou je, že klub, jenž dokáže produkovat takové fotbalisty, dosud nevyhrál Bundesligu – a navíc aktuálně působí v druhé nejvyšší soutěži.
Tedy abychom byli statisticky přesní: v počtu německých titulů je Schalke čtvrté, za Bayernem, Norimberkem a Dortmundem, ale všechny už jsou notně zapadané prachem. Šest jich získalo v éře pod hákovým křížem (1934-42), sedmý v roce 1958. Od založení celostátní ligy ani ťuk. Pouze sedm druhých míst, poslední před pěti roky.
Jak je to možné?
Norské Bodö/Glimt vyřadilo Inter Milán a jeho vítězný gól na San Siru potvrdil, že fotbal hrát rozhodně umí.
Bývalý reprezentační kapitán vyslyšel volání reprezentačního trenéra Koubka. Chce se vrátit do reprezentace a pomoci dostat Česko poprvé po 20 letech na světový šampionát. Je to dobrý nápad? Nechte zaznít váš hlas v naší anketě.
Jana Žufánková otevřeně promlouvá o tom, jak ji a její spoluhráčky ze Slovácka jejich trenér tajně natáčel v šatně a sprchách – a jak v nejhorší chvíli nepřišla opora ani omluva. Mluví o předsudcích, mlčení institucí i o tom, proč je důležité o podobných kauzách nahlas mluvit.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



