Kdybyste dali dohromady mužstvo složené z odchovanců Schalke nebo hráčů, kteří tam alespoň nějaký čas strávili v mládežnickém systému, byl by to slušně našlapaný kádr.
V brance Manuel Neuer (Bayern), před ním Joel Matip (Liverpool), Sead Kolašinac (Atalanta), Thilo Kehrer (West Ham) a Malick Thiaw (AC Milán), ofenzivnější úkoly by měli na starost Leroy Sané (Bayern), Ilkay Gündogan (Barcelona), Kerem Demirbay (Galatasaray) nebo Julian Draxler (PSG). Přidat můžeme i Mesuta Özila s Benediktem Höwedesem, kteří kariéru ukončili celkem nedávno.
O to větší záhadou je, že klub, jenž dokáže produkovat takové fotbalisty, dosud nevyhrál Bundesligu – a navíc aktuálně působí v druhé nejvyšší soutěži.
Tedy abychom byli statisticky přesní: v počtu německých titulů je Schalke čtvrté, za Bayernem, Norimberkem a Dortmundem, ale všechny už jsou notně zapadané prachem. Šest jich získalo v éře pod hákovým křížem (1934-42), sedmý v roce 1958. Od založení celostátní ligy ani ťuk. Pouze sedm druhých míst, poslední před pěti roky.
Jak je to možné?
Tohle video vám ve zkratce vysvětlí, proč musel Xabi Alonso předčasně skončit na lavičce Realu Madrid.
Zbožňovala ho Barcelona, šestkrát reprezentoval Československo a jmenoval se Kubala (1927–2002)! Pro Maďary László, pro Slováky Ladislav, pro Španěly Ladislao…
Tohle bylo finále za všechny prachy. Barcelona porazila Real, vyhrála Superpohár a Arda Güler si chtěl ulevit. Podívejte se, jak to dopadlo.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
