Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Tohle je poklad z archivu. Ukážeme vám zapomenutý klenot, kterým si Janov v roce 1992 ve čtvrtfinále Poháru UEFA pomohl přes Liverpool. A zavzpomínáme na devadesátkový fotbal.
Už od letního mistrovství světa a pak od startu příští sezony do fotbalu vstoupí další pravidlové změny, které chtějí bojovat se zdržováním a za víc odehraného čistého času. A VAR dostane víc prostoru.
Trenér, který si tajně natáčel fotbalistky ve sprchách, má zákaz trénování zatím jen v Česku a na pět let. Hráčská asociace chce celosvětový doživotní zákaz.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



