Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
České kluby mají za sebou další nepovedený týden v evropských pohárech. Alespoň trochu ho zachránily nečekané remízy Slavie a Jablonce. Jenže Řecko se v boji o důležité desáté místo v žebříčku národních koeficientů znovu vzdálilo. Pozitivní zprávou je alespoň návrat před Polsko a další zaváhání dánských klubů.
Petr Čech byl zvyklý na ledacos. Čelil nejlepším útočníkům světa a z branky Chelsea udělal téměř nedobytnou pevnost. Jenže 2. května 2012 proti němu stál senegalský útočník Papiss Cissé, který se rozhodl, že fotbalová fyzika ten večer platit nebude.
Kryštof Daněk se poprvé v kariéře zapsal mezi střelce Ligy mistrů. Ve středečním utkání na hřišti Sportingu Lisabon zvýšil na 3:1 a výrazně se podílel na překvapivém vítězství rakouského LASK Linec 3:2. Pro českého záložníka šlo zároveň o premiérový gól v evropských pohárech.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
