Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Antonín Kinský dostal velkou šanci v bráně Tottenhamu. Skončila ale po dvou velkých chybách a 17 minutách…
Říká se, že rozhodují detaily. Chelsea teď našla cestu do hlav svých soupeřů ještě před startem utkání.
Brian Priske sice ani po prohře v derby neztrácí titulové naděje, ale i jemu musí být jasné, že tohle není dobré. A ještě horší to pro Spartu je, když si aktuální počty srovná s těmi loňskými.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



