Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Říká se, že rozhodují detaily. Chelsea teď našla cestu do hlav svých soupeřů ještě před startem utkání.
Brian Priske sice ani po prohře v derby neztrácí titulové naděje, ale i jemu musí být jasné, že tohle není dobré. A ještě horší to pro Spartu je, když si aktuální počty srovná s těmi loňskými.
Že bylo v pražském derby dusno? Proti derby z brazilského Belo Horizonte to byl jen slabý odvar. V hromadné bitce se neztratil ani Ángelo Preciado.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



