Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Dvě porážky 0:1, tři červené karty a mistrovství světa bez Česka. Neúspěšná baráž s Belgií začala 10. listopadu 2001 v Bruselu, kde se Tomáš Řepka ještě před přestávkou ohnal loktem po soupeři. Byl to jeho 46. a poslední mezistátní zápas.
Startuje listopadová reprezentační pauza. Ukážeme vám, na jaký fotbal se během ní můžete těšit v televizi.
Po remíze v Plzni se z kotle ozvalo „Priske ven!“, ale za nejhorším ligovým startem Sparty od roku 2019 je víc než jen práce trenéra.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
