Jako letitý permanentkář Sparty jsem hluboce znechucen současným vedením a majitelem klubu. Mrzí mě to o to víc, že neexistuje příliš jiných věcí, které by mi dávaly takovou vášeň a pocit sounáležitosti.
Co se za poslední roky z mého pohledu „zvenčí“ povedlo? Nová vizuální identita klubu. Nejenom její samotná podstata, ale i komunikace, aktivity kolem jejího uvedení v život, motivace pro změnu a její „propisování“ v každodenním fungování.
Tím můj výčet pozitiv končí.
Nespokojenost začíná tím, že netuším, co Sparta chce být, protože Sparta sama neví, co skutečně je - kromě zavazující historie. Problém klubu není trenér, ale chybějící základy. Máme finanční prostředky a náš vzájemně nekritický kolektiv manažerů se umí plácat po zádech a zavírat oči před neúspěchem. K úspěchu je ale třeba jasná vize. Nikdo ve Spartě není důležitější než klub. Dokázal by někdo z manažerů odpovědět jednou, maximálně dvěma větami na následující otázky?
Sparta má jisté druhé místo v lize a s ním i velmi dobrý vstup do příští sezony evropských pohárů. Díky devátému místu Česka v koeficientovém žebříčku na konci minulého ročníku začne ve třetím předkole Ligy mistrů. Už teď se dá poměrně přesně odhadnout, kdo jí může stát v cestě.
Projděte si fotbalový TV program na tento pracovní týden.
Celtic v posledním možném zápase vyrval Hearts titul, obhájil vládu nad Skotskem a prodloužil éru, ve které mimo něj a Rangers nevyhrává nikdo jiný. Jenže mistrovskou euforii okamžitě přebily scény na hřišti: fanoušci po třetím gólu vtrhli mezi hráče a Hearts mluví o napadení svého týmu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
