Český reprezentant Jakub Jankto se v nejlepších fotbalových letech (je mu 26 let) rozhodl pro návrat do české ligy. I při pohledu na to, kde ho naposledy využíval reprezentační kouč Jaroslav Šilhavý, se zdá, že v Česku Jankto zůstává neznámým hráčem. Lépe řečeno, jeho dovednosti zůstávají zdejšímu většinovému publiku skryty.
Je to dané tím, že do italského Udinese odešel ze slávistické mládeže ještě jako teenager v roce 2014. V cizí zemi se i skrze hostování v Ascoli otrkal a následně si v dresu Udinese a Sampdorie Janov zahrál v Serii A. V létě roku 2021 přestoupil do Getafe, kde se mu ale nedařilo. I kvůli tomu, že po něm v klubu z madridského předměstí chtěli, aby hrál jiný post, než na který byl z Itálie zvyklý. A na stejný post, který mu nevyhovoval ve Španělsku, ho naposledy Šilhavý v reprezentaci dával.
Teď Jankto kariéru zkouší restartovat ve Spartě. Co jí přináší a kam by ho měli Brian Priske i reprezentační trenér postavit, aby z něj dostali maximum a vystřelili křivku jeho výkonnosti opět vzhůru? Zkusíme jim poradit na základě analýzy Janktovy hry v předešlých týmech.
Pražský rodák se v Udinese prosadil v době, kdy tým hrál rozestavení 3-1-4-2. V něm se objevovala tříčlenná záloha s jedním defenzivnějším pivotem, jehož obklopovali z obou stran dva interioři (krajní záložníci v tříčlenných zálohách), toho levého hrál často právě Jankto, zatímco pravou stranu měl pro sebe Antonín Barák. Jde o pozici, na které mohl Jankto využívat svou kreativitu a pracovitost a zároveň měl neustálé zajištění několika hráčů za ním.
Janktovi se na pozici levého interiora dařilo. Před ním se neustále nabízeli dva útočníci, mohl přenést těžiště hry přes kolegy ze zálohy, nebo kombinovat s krajním bekem pohybujícím se po jeho levé ruce. V těchto momentech se projevovaly Janktovy silné stránky - dobré vedení míče, rychlost, kombinace v rychlosti a útočení z druhé vlny.
Poněkud problematický byl jeho přínos v momentě, kdy tým rozehrával. Ač levák, je Jankto poměrně solidní oběma nohama. Na hřišti se ale i tak nedokáže zbavit typického úhlu, pod kterým levonozí hráči pracují s míčem, čímž si na levé straně hřiště občas trochu komplikoval život. Prakticky se nedokázal točit směrem do hřiště a když si šel pro míč níž, přirozeně směřoval do kraje, kde mohl být následně snáze izolován soupeřem. Když už se mu přeci jen podařilo s balonem otočit směrem do středu, musel potom často rozehrávat slabší pravačkou, což ještě podpořilo jeho přirozenou snahu hrát rychle a často působil velmi zbrkle.
Tyto slabiny však do velké míry kompenzoval vynikající prací s míčem v blízkosti soupeřovy branky. Nepříjemným momentům se mohl vyhnout také svižnou nahrávkou a náběhem, zde se opět hodila jeho schopnost zvládnout jednodušší nahrávky oběma nohama.
Mezi jeho defenzivní úkoly patřilo napadání soupeřova pravého obránce, což je disciplína, ve které se musel zdokonalovat i v dalších angažmá. Občas také musel vypomoci níže, Udinese totiž obzvláště proti věhlasnějším soupeřům hrálo převážně na brejky.
Jankto je přirozeně velmi agresivní v pohybu směrem k míči. Občas tak v kariéře měl problémy s příliš zbrklými výpady. Ze středu zálohy se jednalo o risk. Když hraje na kraji, jeho presink je použitelnější.
V Udinese si Jankto postupně vyzkoušel i ofenzivnější posty a několik zápasů odehrál také ve dvoučlenném útoku. Pozice levého interiora, kde byl srdcem spousty ofenzivních akcí mu však seděla více. Po přestupu do přístavního Janova ještě odehrál několik utkání na centrálnějších pozicích, které se podobaly tomu, jak ho využívali nejčastěji v Udinese. S příchodem trenéra Claudia Ranieriho ale došlo k jeho přesunu na úplný kraj zálohy.
Italský stratég, který se proslavil nečekaným titulem s Leicesterem, v Serii A praktikoval standardní rozestavení 4-4-2, kde středové pozice byly obsazeny fyzicky dominantnějšími pracanty. Mezi ně patřil třeba Albin Ekdal, kterého český fanoušek pamatuje z nedávného kvalifikačního play-off se Švédskem. Naopak výše se prosazovaly typičtí útočníci a zakončovatelé, jako třeba suverénní Fabio Quagliarella, jeden z nejlepších střelců v dějinách klubu.
Janktovo přesunutí na kraj zálohy v Janově nebylo marné. Stále mohl efektivně kombinovat se svým krajním bekem, měl možnost napadat ještě o kus výše, než byl zvyklý v Udinese a zlepšoval se ve využívání meziprostorů a centrování z těchto efektivních pozic.
V jeho hře však byla důsledkem přísnějšího systému potlačena snaha posouvat se více do středu, naopak byl často nucen držet úplný kraj hřiště a nabíhat za obranu, což nepatří k jeho silným stránkám.
Jankto byl na kraji o něco více izolovaný než na středu a jeho snaha hrát rychle zde neměla vždy úspěch. Na druhou stranu mu zmizely povinnosti v rozehrávce a mohl zůstávat výš, což po něm Ranieri chtěl. Mohl si tak dovolit být při napadání soupeře více agresivní a když mu to nevyšlo, stále měl za sebou záložníka a beka. A když se mu to povedlo, zatlačil soupeře k lajně, kde ho janovští mohli snáz připravit o míč.
V Sampdorii už také výrazně méně ohrožoval branku soupeře z druhé vlny, místo toho přímo útočil na zadní tyč. Vzhledem k jeho solidní výšce a rychlosti je to zajímavá a možná trochu skrytá zbraň.
Pokud nastupoval na pravé straně, mohl praktikovat své typické vedení míče směrem do středu, odkud vymýšlel kreativní přihrávky, případně střílel.
V poslední janovské sezoně se slávistickému odchovanci podařilo vsítit šest branek, což je jeho osobní maximum.
Po příchodu do Španělska byl Jankto nucen svůj útočný rozlet utlumit, začal totiž hrát levého křídelního obránce. Nedávné působení v reprezentaci, kde hrál levého wingbeka, je do velké míry inspirováno právě jeho sezonou v Getafe. Specializoval se tam tedy nejvíce na své umění centrovat z kraje a také se musel zlepšit v bránění a hrát zodpovědněji.
Celkově je španělské angažmá zklamáním. Janktovi v minulé sezoně v rozletu asi nejvíc bránila příliš krajní pozice, která ho izolovala od těžiště hry a znemožňovala mu se zapojovat do jeho oblíbených rychlých akcí skrz centrální část hřiště. V Getafe nastoupil dohromady pouze do 16 zápasů, ve kterých zaznamenal dvě asistence. Podstatnou část podzimu promarodil a na jaře přidal jen pár utkání. Není tedy divu, že se rozhodl pro kontroverzní krok a pokusí se svou kariéru znovu nastartovat v české lize.
Většina Čechů zná Jankta hlavně z reprezentačních střetnutí. Za Česko ale hraje vždy více na kraji, než je zvyklý z klubové kariéry. Dlouhodobě v reprezentaci nastupoval na levém křídle, na posledních pár srazech přidal i působení na pravém křídle a naposledy i popsané dobrodružství na levém wingbeku. Nejlépe v národním dresu vypadal napravo, kde má možnost se posouvat do jeho oblíbeného středu.
Společně se Sazka Fantasy jsme připravili speciální turnaj k podzimní části české ligy. Stačí se zaregistrovat a v profilu zadat promo kód „FCLiga“. Každé kolo nejlepší trenér vyhraje roční předplatné Football Clubu a druhý v pořadí roční předplatné časopisu Finmag. Nejlepších devět trenérů po celém podzimu získá další ceny. Výherce bere chytré hodinky Apple Watch Series 6, za 2. a 3. místo je tričko FC a předplatné FC na dva roky, trenéři na 4. až 8. místě dostanou voucher na fotbalový plakát 442 prints a za 9. místo je láhev Chandon Garden Spritz. Do boje o přední příčky se vydal také redakční tým FC. Tak neváhejte a přihlaste se ještě dnes!
A jak to bude ve Spartě, kde Jankto nově hostuje z Getafe? Trenér Brian Priske má v Janktovi nesmírně zajímavého hráče, který má spoustu zbraní, ale také pár nebezpečných nedostatků. Narozdíl od zbylých sparťanských kreativců, mezi kterými je nutno zmínit hlavně levonohé Adama Karabce a Kryštofa Daňka, je Jankto o dost zkušenější. Má také lepší centry a celkově je méně předvídatelný, protože dovede lépe kombinovat oběma nohama. K tomu přináší obrovskou rychlost všech akcí, na rozdíl od zmíněných mladíků však podpořenou vyzrálostí a sebevědomím, kterými může spoluhráče strhnout k následování.
Jankto Spartu může zvednout na levé straně, kde byl doposud nejkreativnějším hráčem bek Casper Højer. Směrem ke středu hřiště představuje tvořivou a kombinační hrozbu, která může být rozumnou alternativou k doposud typickým centrům z krajů. Obecně by měl Jankto Spartě přinést větší šmrnc do často zdlouhavých akcí a schopnost rozhýbat ustálené obrany.
Trenérský štáb Sparty by Jankta měl využívat co nejblíže středu, zároveň by ale měl omezit jeho čistě záložnické úkoly, jako jsou osobní souboje, distribuce přihrávek a nutnost pomáhat v rozehrávce. Všechny tyto možnosti by měly být na dobrovolné bázi, Jankto totiž potřebuje volnost.
Jako ideální se pro něj zdá být třeba pozice desítky, která by na půli soupeře okupovala převážně levý meziprostor (prostor mezi levým krajem a středem). Ten by Jankto mohl probíhat a kombinovat v něm s hráčem na křídle a rozběhlými útočníky. Zezadu by pak situaci mohl jistit na nižší pozici prověřený Højer.
Priske také může vyzkoušet napodobit Janktovu pozici z Udinese. Záloha ve složení defenzivní záložník (Pavelka, či Krejčí mladší), defenzivně solidnější pravý interior (Sadílek, Sáček) a nalevo volnější Jankto by mohla překvapit leckterý tým, který od Sparty čeká strojovou kombinaci na krajích a centry do vápna.
V neposlední řadě se pak nabízí Jankta použít na pozici levého záložníka v rozestavení, které bylo použito ke konci utkání s Českými Budějovicemi. Tedy 4-4-2 se dvěma útočníky (případně jedním ofenzivním záložníkem ve vyšší pozici), drzým pravým křídlem (třeba Daněk), solidním dvojitým pivotem na středu a Janktem připraveným jít do centrů a zavírat zadní tyč při opačných útocích. V této variantě by pomohlo jeho občasné zatažení do středu, kde by podporoval hru zálohy a zároveň komplikoval soupeřovo bránění.
V případě obléhání nízkého bloku pak může být využita i Janktova kvalita napravo. Může si navádět míč směrem do středu a rozhýbávat soupeřovo defenzivní „ležení“. V prvním zápase za Spartu, si zahrál právě pravé křídlo. Výhodou Janktovy hry zde je jeho otevřenost vůči středu hřiště. Dovede také proběhnout meziprostor pro přihrávku za obranu a nacentrovat pravačkou. Je ale třeba dát pozor na to, aby napravo nebyl příliš izolovaný, zároveň zde v dosavadních utkáních dobře fungoval Kryštof Daněk i Adam Karabec.
Velmi zajímavou ukázkou Janktova charakteru napravo byla jedna z jeho prvních akcí v premiérovém utkání na Letné. Výborně navedl balon do středu a potom ho poslal za obranu na levé křídlo, které hrál Daněk. Ten sice centr nestihl, ale náznak to byl slibný.
Pro Priskeho Spartu je Jankto zvláštně tvarovaným kouskem puzzle, kterému bude třeba hru přizpůsobit. Když se to povede, Sparta vydělá na jeho nesporné kvalitě. Jankto pak týmu dodá své zkušenosti ze zahraničí a schopnosti kombinovat v rychlosti, vypomáhat záloze, produkovat finální přihrávky nebo agresivní presink.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v posledním čísle řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.
Kdo chce hrát s leváky, měl by vědět, jak na ně. Jde o jiný fotbalový druh, který si svou specifičností říká také o specifické využití. V Česku se zatím nejvíc řešilo, kam s nimi v obraně, protože Sparta tam nedávno měla jejich přetlak. I v útoku by se ale mělo pracovat s ohledem na jejich výjimečnost. Vysvětlíme vám proč a v čem jsou jiní.
Dynamické změny v posledních 20 letech byly často inspirovány konkrétními hráči a jejich jedinečným herním stylem. Vybrali jsme pět z nich, kteří změnili chápání svých pozic, nebo dokonce přímo vytvořili nové role a výrazně tak přispěli k proměně fotbalu.
Sázkaři bývají na zápasy po evropských pohárech opatrní. Čeká se, že by v lize týmům mohla dojít energie. Slavia ale ničím podobným netrpí. Od sezony 2018/19 získala z ligových zápasů, které následovaly po zápasech v Evropě 82 % možných bodů. Je to lepší bilance, než má sama v dalších ligových zápasech i než má Plzeň.
