V čem se liší ráno funkcionáře Chelsea od profesionálního fotbalisty?
Jako hráč jsem vstal, věděl v kolik je trénink a prakticky můj den záležel jen tom, abych se připravil, šel na trénink a staral se čistě o svoje věci. To bylo mnohem jednodušší než se starat o řadu jiných, což je základní rozdíl. Teď když ráno vstanu, první věc, kterou udělám, je, že se podívám na všechny maily a zprávy, které přišly. Otevřu si kalendář, což ale vlastně dělám i den předtím, než si jdu lehnout, abych si mohl rozvrhnout den. Pak jedu do práce. Hodně se odvíjí od tréninku prvního týmu. To je velká součást mojí práce.
Ale nepohybujete se jen u prvního týmu, ne?
Jsem zainteresovaný ve všech součástech fotbalového procesu, spolupracuji se všemi fotbalovými odvětvími, které v klubu jsou. Ať už je to komunikace s trenérem (Frankem Lampardem), nebo s oddělením, které se stará o hráče na hostování, s oddělením skautingu a development squad. A k tomu se váže i akademie. Všechno se musí nějak koordinovat, abychom byli všichni propojení a jeli na jedné vlně, aby fungovala komunikace co nejsnáze a plynulo to bez nějakých zádrhelů. Jsem taková spojka mezi vedením klubu, hlavně směrem k Marině Granovské (ředitelka klubu – pozn. red.). Když se pro něco rozhodneme, představíme to vedení a oni nám dají finální rozhodnutí, jestli se ty věci takhle mohou dělat, nebo nedají. Výhodou Chelsea je, že se do něj vrátila spousta bývalých hráčů a lidí, kteří to prostředí dobře znají, což hodně pomáhá, protože víme, jak kdo funguje. Když přijdete do nové role a nového prostředí, potřebujete víc času na aklimatizaci, abyste sledoval, jak kdo pracuje, co kdo dělá, jak klub vůbec funguje.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
