Agüerooooo! Tři generace fanoušků o gólu, který před 10 lety změnil City

13. květen 2022
Sdílejte:
Neděle 13. května 2012, 93. minuta a 20. vteřina. Každý fanoušek Manchesteru City to má nesmazatelně v hlavě. Přesně si vybaví, kde během onoho výjimečného nedělního odpoledne byl a co dělal.
Oslava gólu, který proměnil City z losera ve vítěze.Foto: Profimedia

Anglický Manchester City čekal na ligový titul dlouhých 44 let. Po většinu tohoto období byl k smíchu. Jestli se ve fotbalovém klubu může něco pokazit, mohli jste si být jisti, že se to stalo City.

Během dvaceti let, která předcházela památnému odpoledni, dokázal Manchester United, městský rival, získat působivých dvanáct titulů pod vedením slavného manažera Sira Alexe Fergusona. Ačkoliv se City podařilo rok před unikátním triumfem vyhrát FA Cup, pořád se mělo za to, že Premier League patří United, kteří zkrátka věděli, co dělat pro to, aby po osmatřiceti kolech zvedli trofej na hlavu.

Ale už průběh sezony 2011/2012 napovídal, že se věci mění. City dokázali svého nepřítele porazit v obou vzájemných duelech. Nejprve to byla říjnová demolice 6:1 na Old Trafford, v dubnu pak na domácím Etihad stadium zvítězili Citizen díky hlavičce Vincenta Kompanyho 1:0, čímž se celek vedený italským trenérem Robertem Mancinim dostal do čela tabulky díky lepšímu skóre právě před United.

Před rozhodujícím kolem bylo jasné, že Citizens potřebují k prvnímu titulu od roku 1968 jakékoliv vítězství nad Queens Park Rangers, kteří ještě stále živili naději na záchranu. United vyrazili do Sunderlandu (ano, tehdy ještě hrál v Premier League a pohyboval se dokonce ve středu tabulky) s nadějí, že to City podle starých zvyků zase krok před cílem nějak zmastí a oni toho využijí.

Manchester City?

Něco takového se skutečně odehrávalo. United vedli na Stadium of Light 1:0 a odváděli přesně to, co se od nich očekávalo. City se složitě vyrovnávali s odporem QPR, bojujícího o život. Ačkoliv domácí vedli 1:0, soupeř dokázal skóre otočit na 2:1 ve svůj prospěch. Vzpomínky na předchozí selhání se oživovaly. Krátce po začátku pětiminutového nastavení ale zahořela naděje, když se prosadil útočník Edin Džeko. Stále chyběl jeden gól. Ještě jeden…

Běžela 94. minuta, když si Sergio Agüero narazil s Mariem Balotellim, vtrhl do pokutového území, vyhnul se obránci Tavemu Taiwovi a otevřela se před ním možnost ke střele. Co následovalo, se dobře ví. Argentinec vstřelil gól, který otřásl zeměkoulí. Následující vzpomínky na tento mimořádný moment nabídnou pohled tří generací jedné rodiny oddané bleděmodrým barvám City.

Pamětník

Ve svých šestasedmdesáti letech si Gerard Lanigan stále ještě dobře pamatoval, kdy naposledy se jeho oblíbený klub stal ligovým šampionem. Aby ne, vždyť tehdy, 11. května 1968, osobně stál na tribuně St. James‘ Parku v Newcastlu a slavil rozhodující vítězství 4:3. Ani v roce 2012 nechyběl a klíčový duel sledoval přímo na stadionu ve společnosti rodiny:

„Krátce před koncem už bylo cítit, jak lidi propadají depresi z promarněné šance. Já jsem povahou spíš pesimista, především co se týká City, ale tehdy jsem – zcela v rozporu se svým charakterem – začal křičet: ,Ještě pořád můžeme vyhrát!‘ QPR stále vedli, ale naštvalo mě, jak byly ochozy odevzdané.

Jak všichni vědí, podařilo se to otočit a Agüerův gól rozpoutal neskutečnou euforii. Můj syn Jonathan mě při oslavě málem shodil na zem. Jeden z fanoušků, který seděl čtyři řady pod námi, se pak rozběhl ke mně, objal mě a křičel: ,Vy jste pořád věřil!‘. Abych řekl pravdu, nejsem si jistý, jestli jsem skutečně věřil.

Čtyřicet čtyři let mezi dvěma tituly je hodně dlouhá doba. Vlastně mi připadá, že jsem většinu života musel v souvislosti se City zažívat především zklamání. V některých obdobích jsme klesli tak hluboko, že jsme prohrávali i s týmy, o kterých jste si nedokázali představit, že proti nim vůbec někdy budete hrát. Ovšem v sezoně 2011/2012 jsme měli skvělý tým, s několika vynikajícími individualitami – samozřejmě díky penězům majitelů klubu – a měli jsme to dobře rozjeté, jenže pak to zas vypadalo bledě.

Koncem dubna jsme jeli autem na stadion. Věděli jsme, že porážka by de facto znamenala konec našim mistrovským nadějím. Necítil jsem se nějak sebevědomě. Ale pak jsme slyšeli, že United posadili na lavičku Antonia Valenciu, nebezpečné křídlo, které za sebou mělo velmi dobrou sezonu. Místo něj nastoupil defenzivnější typ Pak Či-Song. Zdálo se, že United a jejich slavný manažer Sir Alex Ferguson mají ze City obavy. To nás povzbudilo. Vyhráli jsme 1:0 a pak už přišel duel s QPR.

Fotbalová sezona vás provází celým rokem, chodíte na zápasy v létě, na podzim, v zimě i na jaře. Nezáleží na tom, jaké je počasí. Prostě jdete. Premier League je nejlepší soutěž, každé utkání je důležité. Trvá jen devadesát minut, ale stejně o tom přemýšlíte většinu týdne.

A když zažijete něco jako je Agüerův gól, obklopený svou rodinou, pak je to mimořádný moment, ten nejlepší, jaký můžete za sedmdesát let fandění zažít. Ale prosím, nezapomínejme na Edina Džeka! Bez jeho vyrovnávací branky by žádný Agüerooooo moment neexistoval.“

Autorovi fotovzpomínky a legenda City Kun Agüero

Notorický loser

Mattu Laniganovi bylo jednačtyřicet a City fandil už třicet pět deprimujících let. Do konce zápasu proti QPR zbývalo pár vteřin a zdálo se, že jeho zoufalství fanouška City se ještě prohloubí:

„Ten Agüerův gól pro mě znamenal všechno na světě. I když jsme o rok dřív porazili v semifinále FA Cupu Manchester United a pohár jsme nakonec vyhráli, stát se mistrem ligy je něco úplně jiného. Když jsem vyrůstal, nic takového mi ani nepřišlo na mysl. Takže to, že jsme ligu vyhráli – a hlavně jak – předčilo všechny moje představy.

V tom zápase se zdálo, že je po nás. Já sám jsem nad námi zlomil hůl už pár minut předtím. Ani jsem neslavil, když Džeko srovnal. Pak jsme měli zahrávat roh, z nějž nakonec padl gól, ale já už jsem moc nevěřil, protože to na gól opravdu nevypadalo.

Ať se dál bude s City dít cokoli, ať už někdy vyhrajeme Ligu mistrů nebo ne, nic lepšího už nezažijeme. Když se na ten Agüerův gól dívám znovu, a kamera ho zabírá z úhlu, ze kterého jsem ho na tribuně viděl já, mám pocit, jako bych tam zase byl. Ze žádné jiné trefy takové pocity nemám.

Kdykoli potkám někoho nového a začneme se bavit o fotbale a já zmíním, že jsem fanoušek City, vždycky přijde řeč na Agüerův zásah. Ve fotbalových kruzích je to takový pojem, že to každé konverzaci o fotbale dodá pořádnou šťávu.

Pětatřicet let jsem zažíval jen zklamání, porážky, zoufalství a zmar, ale tohle mi přineslo neutuchající dobrý pocit. Když jsem slavil čtyřicítku, neměl jsem nejmenší ponětí, že něco takového zažiju. Od mých pěti do čtyřiceti to byla spíš doba temna. Nejhorší okamžiky přišly v roce 1998, když Citizens poprvé ve své historii spadli do druhé ligy.

Byl jsem tou dobou dokonce zrovna na víkend v Praze se spoluhráči z mého fotbalového týmu. Dopoledne jsme hráli fotbal a během oběda jsem volal domů. City hrály proti Stoke, myslel jsem, že volám během poločasu. Telefon zvedl táta a sdělil mi tu chmurnou novinu. Zápas už skončil, a i když jsme vyhráli 5:2, čekal nás sestup. Nic dalšího jsme si už neřekli a jen jsme zavěsili. Jako by nám v rodině někdo umřel. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo utopit žal v nějakém hodně silném místním alkoholu!

Když se teď City nepovede zápas nebo mám v životě temnější chvilku, v duchu se vrátím k tomu Agüerově okamžiku. Sergio je můj nejoblíbenější hráč, protože díky němu tuhle možnost mám. I teď, jak o tom mluvím, si ten gól v duchu přehrávám.

Vezměte si, co se dělo potom, třeba ta oslava se zpěvákem Oasis Liamem Gallagherem, který seděl v lóži kousek od nás. Fotil se úplně s každým. Pili jsme šampaňské a byli jsme mezi posledními, kdo ze stadionu odcházel. Bavil jsem se s několika bývalými hráči klubu a slavil s nimi. Pak jsem se v hospodě díval na pořad Match of the Day a slavil s rodinou. Byly to nejlepší chvíle v mém životě.

Chci si přečíst celý článek!


Co se ještě dozvíte?

  • Jak na slavný gól Sergia Agüera vzpomínají další členové rodiny Laniganů?
  • Vyrovnalo by se tomuto titulu v Premier League vítězství v Lize mistrů?
  • Váží si ještě nejmladší generace fanoušků Citizens trofejí, které v posledních sezónách přicházejí jako na běžícím pásu?
  • A jak by to s City dopadlo, kdyby onoho květnového odpoledne před deseti lety Agüero neskóroval?
  • Odpovědi najdete v aktuálním čísle tištěného Football Clubu, kde je celý text.

Související články

Kdo postoupí ze skupiny? Jako první se v Kataru řeší skóre

Pomalu se blíží rozhodující zápasy ve skupinách na MS 2022. Vysvětlíme vám, co rozhoduje o postupu v případě, že mají týmy stejný počet bodů.

MS Katar

Rváč i génius. Zpráva o nejlepších dnech Maradony

Maradonova show na jeho nejpovedenějším turnaji ohromí i ty, které fotbal nezajímá. Autor textu strávil s jedním z nejlepších fotbalistů všech dob jeden večer a rozhodně nelitoval.

Diego Maradona

FIFA ničí fotbal, říkají novináři Mádl a Tůma

Je chyba, že se mistrovství světa koná v Kataru? Jak moc by se měli fotbalisté zapojovat do společenského aktivismu? V novém díle podcastu diskutují šéfreportér sportu na Seznam Zprávách Luděk Mádl a ředitel Football Clubu Ondřej Tůma.

MS Katar
Popup se zavře za 8s