Zlatý volej Trézégueta slaví 26 let. Prohlédněte si jeho parádní trefu

V Rotterdamu běželo nastavení finále Eura 2000, hráči v bílých dresech vedli nad Francií 1:0 a na lavičce trenéra Dina Zoffa se pomalu chystala exploze radosti. Jenže fotbal někdy mění dějiny v okamžiku, kdy už se zdá, že žádný další děj nenabídne.

Francie tehdy nebyla jen další silnou reprezentací. Do finále šla jako úřadující mistr světa z roku 1998, tým kolem Zinédina Zidana, Didiera Deschampse, Thierryho Henryho, Laurenta Blanca nebo Marcela Desaillyho měl výjimečnou generaci a mohl dokázat něco mimořádného: spojit světový a evropský titul. Proti ní ale stála Itálie, mužstvo takticky pevné, odolné a ve vyřazovací fázi mimořádně těžké k poražení.

Finále Eura 2000 se hrálo 2. července na stadionu De Kuip v Rotterdamu. A dlouho vypadalo jako zápas, který rozhodne italská disciplína. Francie měla své šance už v první půli, Thierry Henry trefil tyč, Youri Djorkaeff se dostal k zakončení a Francesco Toldo opět ukazoval, proč byl jedním z hrdinů turnaje. Itálie ale přežila úvodní tlak a postupně dostala zápas do podoby, která jí vyhovovala.

Po přestávce přišel klíčový úder. Francesco Totti elegantní patičkou uvolnil Gianlucu Pessotta, ten odcentroval z pravé strany a Marco Delvecchio zblízka poslal míč do sítě. V 55. minutě vedla Itálie 1:0. Francie najednou narážela na obranný blok, na skvělého Tolda i na čas, který rychle mizel.

Azzurri navíc mohli rozhodnout definitivně. Alessandro Del Piero se dostal do velké šance, ale neproměnil ji. V tu chvíli se ještě nezdálo, že by toho Itálie musela litovat. Francouzský tlak byl sice stále větší, jenže Zoffův tým držel výsledek až do posledních vteřin normální hrací doby. Pak přišel Sylvain Wiltord.

Ve čtvrté minutě nastavení si našel míč na levé straně pokutového území a střelou po zemi prostřelil Tolda. Nebyla to nejkrásnější rána finále, ale byla to rána, která změnila jeho smysl. Itálie už se viděla s pohárem, místo toho šla do prodloužení. A v té době mělo prodloužení ještě krutější pravidla než dnes: zlatý gól. Kdo skóroval, okamžitě vyhrál.

Právě v tom je Trézéguetův zásah tak silný. Nebyl to jen vítězný gól. Byl to gól, který zápas ukončil v jediné vteřině. Ve 103. minutě se Robert Pirès uvolnil na levé straně, dostal se k míči a poslal ho zpět do prostoru penalty. David Trézéguet, který do zápasu naskočil až z lavičky, nečekal. Nepřipravoval si míč, nehledal lepší pozici, nepřemýšlel. Levou nohou ho z voleje napálil pod břevno. Míč vyletěl do horní části branky a Francesco Toldo byl bez šance.

V tom okamžiku bylo hotovo. Neexistoval výkop, poslední nápor ani zoufalý pokus o odpověď. Trézéguetův volej byl tečkou, ranou kladivem i korunovací francouzské generace. Didier Deschamps pak zvedl nad hlavu pohár Henriho Delaunaye a Francie se stala prvním úřadujícím mistrem světa, který následně ovládl i mistrovství Evropy.

Pro Itálii to byla jedna z nejbolestivějších porážek moderní historie. Ne proto, že by byla ve finále horší o dvě třídy. Právě naopak. Ještě pár vteřin před koncem normální hrací doby měla titul prakticky v rukou. Jenže neproměněné šance, Wiltordovo vyrovnání a Trézéguetova dokonalá rána z prodloužení z ní udělaly poraženého finalistův příběh.

Pro Francii to byl naopak vrchol éry, která začala domácím triumfem na mistrovství světa 1998. Zidane byl tváří týmu, Deschamps jeho vůdcem, Henry symbolem nové útočné síly. Ale finále Eura 2000 patřilo i dvěma střídajícím hráčům: Wiltordovi, který odmítl francouzskou porážku, a Trézéguetovi, který ji o několik minut později proměnil ve slavnost.

Když se dnes k tomuto finále vracíme, většinou stačí jediný záběr. Pirèsův únik po levé straně, přihrávka pod sebe, Trézéguetův pohyb a prudká rána pod břevno. Jeden z nejčistších volejů v historii finále velkého turnaje. A také jeden z posledních velkých symbolů éry zlatého gólu, pravidla, které fotbalu dodávalo nesnesitelné napětí, ale poraženým často bralo i poslední možnost nadechnout se.

Euro 2000 mělo spoustu velkých momentů. Nizozemské drama v semifinále, Zidaneovu penaltu proti Portugalsku, italskou defenzivní lekci i ofenzivní sílu Francie. Ale finále si zapamatujeme především kvůli jedné střele. David Trézéguet se v Rotterdamu opřel do míče tak dokonale, že z něj udělal nejen gól, ale i kus fotbalové paměti.