Z druhé ligy až do Ligy mistrů. Lens sahá po největším úspěchu od Šmicerovy éry
Je to pár týdnů zpět, co PSG doma porazilo Racing Lens 3:1 a zvýšilo svůj náskok na čele Ligue 1. Hosté bojovali statečně, kvůli červené kartě z 19. minuty to ale měli těžké a Parc des Princes mohl po závěrečném hvizdu slavit očekávanou výhru. Ujal se toho především zraněný stoper Presnel Kimpembe. S mikrofonem v ruce a spoluhráči po boku dokulhal před pařížský kotel a začal zpívat. „Mais qu’est ce qui s’est passé? On les a chicotés!“ znělo stadionem. Zhruba přeloženo: “Co se to stalo? Vypráskali jsme je!”
Byla to očividná snaha přisypat soupeři sůl do ran. Tento chorál totiž ve Francii proslavili právě hráči Lens, kteří s ním na domácí půdě tradičně slaví všechny výhry. Před plnými tribunami Stade Bollaert-Delelis už ho letos předzpívávali kapitán Seko Fofana, hvězdný útočník Loïs Openda nebo sám trenér Franck Haise. Teď stáli v Paříži na hřišti a poslouchali, jak na známou melodii slaví soupeř. Hráči Racingu to ale vzali s nadhledem. Když se novináři zeptali Fofany, co říká na Kimpembeho oslavu, jen se pousmál: „PSG zpívalo chorál, který není jejich, je náš. Báli se nás. A to znamená hodně.“
Související články
Den, kdy Guardiola ukázal Evropě budoucnost. Před 17 lety Barcelona rozebrala Fergusonův United
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
„Zabijeme tě, jestli nepískneš penaltu.“ Šokující sestupy fotbalových obrů provází věrní fanoušci i skandály
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Investiční byty, dividendy a žádné krypto. Jak Martin Frýdek myslí na život po kariéře
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
