Je to pár týdnů zpět, co PSG doma porazilo Racing Lens 3:1 a zvýšilo svůj náskok na čele Ligue 1. Hosté bojovali statečně, kvůli červené kartě z 19. minuty to ale měli těžké a Parc des Princes mohl po závěrečném hvizdu slavit očekávanou výhru. Ujal se toho především zraněný stoper Presnel Kimpembe. S mikrofonem v ruce a spoluhráči po boku dokulhal před pařížský kotel a začal zpívat. „Mais qu’est ce qui s’est passé? On les a chicotés!“ znělo stadionem. Zhruba přeloženo: “Co se to stalo? Vypráskali jsme je!”
Byla to očividná snaha přisypat soupeři sůl do ran. Tento chorál totiž ve Francii proslavili právě hráči Lens, kteří s ním na domácí půdě tradičně slaví všechny výhry. Před plnými tribunami Stade Bollaert-Delelis už ho letos předzpívávali kapitán Seko Fofana, hvězdný útočník Loïs Openda nebo sám trenér Franck Haise. Teď stáli v Paříži na hřišti a poslouchali, jak na známou melodii slaví soupeř. Hráči Racingu to ale vzali s nadhledem. Když se novináři zeptali Fofany, co říká na Kimpembeho oslavu, jen se pousmál: „PSG zpívalo chorál, který není jejich, je náš. Báli se nás. A to znamená hodně.“
Lens nikdy nepatřilo k týmům, které by pravidelně ohrožovaly elitu francouzského fotbalu. Za 117 let dlouhou historii vyhrál Racing jeden jediný ligový titul: v sezoně 1997/98. V základní sestavě tehdy nechyběl Vladimír Šmicer, který k trofeji pomohl sedmi ligovými góly. V dresu Les Sang et Or (Krev a zlato) si v následujícím ročníku zahrál i skupinu Ligy mistrů, než v létě 1999 odešel do Liverpoolu. Český reprezentant byl v Lens součástí výjimečné éry, na kterou se na severu Francie dodnes vzpomíná.
Racing se na přelomu tisíciletí ještě několikrát umístil na horních příčkách Ligue 1 a pravidelně se objevoval v Evropě, postupně ale vyklidil pozice. Snahy o poháry vystřídal boj o záchranu, často neúspěšný. Na popularitě to ale klubu nijak neubralo. Příznivci Lens jsou totiž všechno, jen ne fanoušci úspěchu. Jen málo týmů je tak spojeno s místní komunitou, jako právě Racing.
Sever Francie je region proslulý těžbou uhlí. V Lens samotném byla ložiska objevena v polovině 19. století a místní doly hýřily aktivitou víc než 100 let. Hornická identita města je už sice minulostí, odkazy na ni ale najdete všude. I ve fotbalovém Racingu. Stačí se podívat na klubové barvy, zlatou a červenou.
Ty mají podle jedné z verzí symbolizovat bohatství, které těžba uhlí městu přinesla, ale také krev horníků, jež na zisk cenného materiálu padla. Poctou všem, kteří sestoupili do dolů pod Lens, je i píseň Les Corons, která pravidelně zní na místních tribunách. A kdyby snad někdo z hráčů zapomněl, v jakém je klubu, připomene mu to už název tréninkové centra. La Gaillete. Uhel.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
Na to, že v něm sídlí prvoligový klub, je Lens velmi malé město. S přibližně 32 tisíci obyvateli se ani zdaleka nemůže rovnat Paříži, Marseille, Lyonu či Nice. Zájem o fotbal v regionu ale nejlépe vyjadřuje kapacita Stade Bollaert-Delelis: 38 tisíc. A často to nestačí. Zápasy Racingu bývají pravidelně vyprodány a panuje na nich jedna z nejlepších atmosfér ve Francii.
Především díky aktivním příznivcům, kteří se shromažďují na boční tribuně Tony Marek. Kotel se tak nenachází za bránou, jako to obvykle bývá, ale přímo na úrovni středového kruhu. Jen to přispívá k unikátní atmosféře, kvůli které si návrat Lens do Ligue 1 přála většina francouzských fanoušků.
Musela si ale počkat. Většinu minulé dekády strávilo Lens v Ligue 2, přestože o postup bojovalo hned několikrát. Zadařilo se až v covidovém ročníku 2019/20. Na rozdíl od jiných evropských zemí se ve Francii pandemií přerušené soutěže nedohrávaly, platilo tak pořadí ze začátku jara. Racing tehdy držel 2. místo a díky předčasnému ukončení mohl slavit dlouho očekávaný návrat mezi elitu.
Papírově se pod něj podepsal kouč Franck Haise, faktem ale je, že k němu přišel trochu jako slepý k houslím. Do funkce hlavního trenéra byl totiž od béčka povýšen teprve v únoru 2020 a před začátkem pandemie tak stihl odtrénovat jen dva zápasy. Oba vyhrál, těžko ale mohl během tak krátké doby přesvědčit o svých schopnostech. Zvlášť když pro něj převelení k A-týmu znamenalo vůbec první velké angažmá.
I proto se čekalo, že Lens mezi francouzskou elitou dlouho nevydrží a zamíří zpět do Ligue 2. Racing ale v průběhu ročníku 2020/21 napsal úplně jiný příběh. Hned ve 2. kole doma senzačně porazil PSG a rozjel velkou jízdu, která mu na konci ligy vynesla sedmé místo. Kvalifikace do evropských pohárů mu přitom utekla až v posledním kole, kdy ho o jediný bod přeskočilo Rennes. Na nováčka to byla neuvěřitelná sezona.
Lens se v ní stalo senzací Ligue 1. Francii uchvátila fantastická atmosféra na Stade Bollaert-Delelis, skvělé individuální výkony i odvážný přístup trenéra Haiseho, jehož systém 3-4-1-2 působil v tehdy takticky sterilní lize jako zjevení. Lens hrálo agresivně, běhavě, vysoko napadalo a soupeře dokázalo rozebírat přímočarostí i postupnými útoky.
V jeho záloze navíc zářil Seko Fofana. Reprezentant Pobřeží slonoviny přišel před začátkem sezony z Udinese za 8,5 milionu eur, což byla pro klub formátu Racingu neslýchaná částka. Vyplatila se ale do posledního centu. Fofana se okamžitě zařadil mezi nejlepší záložníky v lize a stal se miláčkem celého Lens.
Druhá sezona v nejvyšší lize bývá těžší než ta první, říká se. Pro Lens ale obvyklá fotbalová klišé neplatí. I v ročníku 2021/22 patřil Racing k tomu nejlepšímu v Ligue 1. Jeho fotbal bavil, hráči jako Fofana, Arnaud Kalimuendo nebo Jonathan Clauss předváděli famózní výkony a Haiseho parta sbírala na své možnosti úctyhodné výsledky. Třeba dvě remízy s PSG nebo výhru ve slavném Derby du Nord proti Lille, na níž Lensois čekali dlouhé roky. V tabulce z toho nakonec byla obhajoba sedmého místa, opět jen kousek od Evropy.
Lens se během těchto dvou úspěšných sezon dařilo držet kádr pohromadě, skvělé výsledky ale nevyhnutelně znamenaly zájem o jeho opory. Před startem aktuálního ročníku tak přišla vlna odchodů. PSG si z hostování stáhlo útočníka Kalimuenda, záložníka Doucourého za víc než 20 milionů eur vykoupilo Crystal Palace a reprezentační bek Clauss odešel za Ligou mistrů do Marseille. Racing ale ukázal ambice a získané prostředky investoval do posil.
Tu možná největší nakonec ani nemusel kupovat. O kapitána a srdce týmu Seka Fofanu byl zájem po celé Evropě, spekulovalo se dokonce i o námluvách se samotným PSG. On se ale rozhodl zůstat. Když na konci srpna po výhře nad Lorientem dojatě podepisoval prodloužení smlouvy, vyvolávali jeho jméno spoluhráči i vyprodaný stadion. Tak moc si ho stihlo celé Lens během dvou let zamilovat.
Racing tak šel do letošní sezony se svým klíčovým mužem, zároveň ale i s výrazně pozměněným kádrem. Odchody hned několika členů základní sestavy bývají problém i pro silnější kluby než je Lens, které bychom v tabulce rozpočtů našli až ve druhé polovině Ligue 1. Zvlášť při pohledu na zbrojící konkurenci se očekávalo, že Racing už tentokrát horní patra tabulky opustí.
Haiseho tým ale nic takového v plánu nemá. I proto, že letní posily vyšly vedení klubu bezchybně. Brice Samba z Nottinghamu Forest se okamžitě stal kvalitní a spolehlivou jedničkou, Salis Abdul Samed z Clermontu zase ve středu hřiště skvěle nahradil Doucourého a utvořil s Fofanou neprostupnou záložní dvojici. Jedno jméno ale ční nade všemi: Loïs Openda.
Za 23letého útočníka Lens zaplatilo Bruggám skoro 10 milionů eur, už teď je ale jasné, že je dostane zpět i s pořádným profitem. Belgický kanonýr letos v lize zvládl hattrick z lavičky nebo v rozmezí čtyř minut a s 18 góly na kontě se řadí mezi nejlepší střelce soutěže. Nebude překvapením, pokud v létě zamíří o úroveň výš.
Pokud se mu vůbec bude chtít. Lens totiž bude příští rok moci nabídnout něco, co ještě pár let zpátky vypadalo jako utopie: evropský fotbal. Do konce Ligue 1 zbývá pět kol a už není pochyb o tom, že Racing po dvou sedmých místech v řadě dosáhne na pohárové příčky. A ne jen tak ledajaké. Les Sang et Or jsou v tabulce na třetím místě, jen bod za Marseille.
A právě OM hostí Lens už tuto sobotu. Výhra znamená posun na druhé místo, zaručující skupinu Ligy mistrů. I kdyby ale Racing zápas nezvládl, má velkou šanci na udržení současné pozice (osmibodový náskok na čtvrté Monaco), která ho pošle do předkola milionářské soutěže. Tři roky od návratu do Ligue 1 je klub blízko zápasů s evropskou elitou.
Ať už sezona Lens nakonec dopadne jakkoliv, bude nejúspěšnější od začátku tisíciletí. Les Sang et Or během ní napsali celou řadu příběhů, na které na severu Francie jen tak nezapomenou. Výhra 3:1 nad do té doby neporaženým PSG na Nový rok. Demolice Monaka 3:0 v přímé bitvě o umístění v TOP 3. Vyprodání všech domácích zápasů. Skvělé výkony nových posil i stávajících opor Fofany, Dansa, Sotocy a mnoha dalších.
A to vše pod vedením skromného a pokorného Francka Haiseho. Když po jednom z velkých vítězství chválil v přímém přenosu jeho práci televizní expert Thierry Henry, kouč Lens musel zadržovat slzy. Tolik pro něj slova francouzské legendy znamenala. Z původně zcela neznámého trenéra je nyní jeden z nejuznávanějších ve Francii a o jeho služby se zajímají mnohem silnější a bohatší kluby.
Haise se ale pravděpodobně k odchodu zlákat nenechá. Na podzim s Lens prodloužil smlouvu do roku 2027 a kromě trenérských povinností přibral i manažerské pravomoci, díky kterým se bude moci víc podílet na celkovém směřování klubu. Pro Racing je to skvělá zpráva. Až jednoho dne bude muset svůj trenérský klenot nahradit, bude to těžký úkol.
Jeho kouzlo nespočívá jen v taktických kouzlech. Většina insiderů z prostředí francouzského fotbalu se shoduje na tom, že pouze málo trenérů se vyznačuje tak sympatickým a milým charakterem jako on. I díky tomu panuje v kabině Lens skvělá atmosféra a tým drží při sobě, i když ho třeba na hřišti potká slabší období.
Klubovou soudržnost jde vidět třeba při pozápasových děkovačkách, kterých se kromě hráčů účastní trenérský štáb a často i klubový prezident Joseph Oughourlian. Byl to právě Haise, kdo po lednovém triumfu nad PSG vzal mikrofon a před kotlem zpíval ikonický chorál On les a chicotés.
Letošní úspěch Lens je o to úctyhodnější, že elitní francouzské celky před sezonou i v jejím průběhu masivně posilovaly. Boj o poháry měl být podle všech očekávání záležitostí, kterou budou kluby mimo úplnou špičku sledovat zpovzdálí. Přesto jsou ale Monaco, Lyon či Rennes v tabulce daleko za Racingem a jedna z nejsilnějších Marseille za dlouhé roky musí o druhé místo tvrdě bojovat. Lens zkrátka zase jednou trhá papírové předpoklady.
A nejde mu to nepřát. Hraje atraktivní fotbal, v kádru má skvělé hráče, na tribunách ještě lepší fanoušky a celé to řídí velký trenérský sympaťák.
Ať už na konci Ligue 1 obsadí Racing jakékoliv místo, ostatním klubům může jeho současná éra sloužit jako nejlepší možný příklad toho, jak se i s omezenými možnostmi dá vybudovat tým, na který je hrdý celý region. I proto by si Lens vysněnou Ligu mistrů zasloužilo.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.
Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.
Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.
