Stál na zaplněném stadionu v americké Pasadeně. Uprostřed 94 tisíc lidi, přesto byl na všechno sám. Vzal si balon. Postavil ho na penaltový puntík. Rozběhl se. A… přestřelil. Pak už jen zůstal stát jako solný sloup s rukama v bok a s pohledem zarytým do země. S výrazem absolutního zmaru, zoufalství a prázdnoty.
Když se řekne „fotbalová osamělost“, okamžitě se mi vybaví právě tenhle moment. Rozhodující neproměněná penalta Roberta Baggia ve finále mistrovství světa v USA v roce 1994.
Italský driblér ještě řadu let říkal, že neexistuje den, kdy na tuhle penaltu nepomyslí a kdy ji v duchu znovu nepromění. Baggio nakonec zažil alespoň částečný happyend – o čtyři roky později se na dalším světovém šampionátu bez rozmyslu postavil k první možné penaltě, kterou sqadra azzura kopala, a suverénně ji proměnil.
Příběh, jak ho ani osudová rána nad břevno nepřipravila o odvahu postavit se tváří v tvář brankáři soupeřů, použil v reklamě výrobce whisky Johnnie Walker. Keep walking, musíš jít dál. Jenže penalta v základní skupině není to samé, co ve finále. A ani pěkná sumička za reklamní šot nezahojí hluboké šrámy na duši, když přijdete o životní šanci stát se mistrem světa.
Registrace přes web Fotbalové asociace ČR sice skončila už ve středu, ale o lístky na zápasy Česka můžete pořád ještě zažádat přímo přes web UEFA. Čas je do úterý.
Skvělý byznys si ze systému prodeje lístků na Euro 2024, jak ho zrealizovala FAČR, udělali někteří překupníci. Na bazarech už s kódy, které jde proměnit na lístky, obchodují. Psali jsme si s nimi.
Odevzdat vzorek po vyčerpávajícím utkání je pro mnoho fotbalistů noční můrou. Legendární Brazilec Sócrates, který před 12 lety zemřel, však na mistrovství světa v roce 1982 při jednom čůrání na povel zažil krásný večer.
